Raety jako nejmocnějšíalpský kmen poprvé připomínalPolybios, ovšem až do zániku republiky se zmínky o nich vyskytovaly v dílechřímských historiků jen velmi sporadicky. O historii Raetů toho tudíž není mnoho známo.Livius byl přesvědčen o jejichetruském původu. Tuto domněnku s ním sdíleli také historikovéNiebuhr aMommsen. Podle tradičního výkladu zaznamenanéhoJustinem aPliniem starším představovali Raetové část Etrusků, která sídlila nejprve v údolí řekyPádu, odkud byla ale vypuzenaKelty na přelomu5. a4. století př. n. l. Označení Raetové prý přijali podle svého náčelníka, jménemRaetus. Bližší realitě však zřejmě bude hypotéza, podle níž byl název tohoto kmene odvozen z keltského výrazurait („horská země“). Bez ohledu na to, zda přijmeme teorii o etruském původu Raetů, skutečností zůstává, že v době, kdy Římané navázali první kontakty s obyvateli Raetie, byla tato země plně v moci keltských kmenů. Předchozí populace zcela splynula s Kelty, takže Raety lze v pozdějších dobách označit za ryze keltský národ, třebaže mezi nimi žily také některé cizí kmeny (například Lepontiové).
Raetové si udržovali nezávislost až do roku15 př. n. l., kdy byli poraženi římským vojskem, které proniklo na sever skrzeBrennerský průsmyk. Velitelem Římanů bylAugustův nevlastní synDrusus. V témže roce si Drusův bratr a pozdější římský císařTiberius podrobil údolí horníhoRýna a oblast Bodamského jezera, kolem nějž se rozkládala sídla Vindeliků. Tento kmen přemohli Římané v bitvě na jezeře, během níž se zmocnili dnešního ostrovaReichenau. Ten pak vítězům posloužil jako základna k dalším výbojům do okolních krajů. V následujících letech bylo celé území mezi řekami Dunajem a Innem začleněno do nově vzniklé římské provincie, která byla zpočátku spravovaná vojenskýmprefektem a pozdějiprokurátorem z řadjezdeckého stavu. Hlavní komunikační trasou byla silnice vedoucí přes Brennerský průsmyk, jež spojovala dnešní městaVeronu aAugsburg. Obyvatelstvo raetských údolí bylo poměrně rychleromanizováno. Mezi důležitá města Raetie náleželaAugusta Vindelicorum (Augsburg),Brigantium (Bregenz),Castra Batavorum (Pasov),Castra Regina (Řezno) aTridentum (Trento).
Na obranu před vpádygermánských kmenů ze severu byl v průběhu1. století zbudovánLimes Germanicus. Jeho 166 kilometrů dlouhá raetská část byla tvořena silnou kamennou hradbou doplněnou strážními věžemi. Ve druhé polovině 1. století si Římané podmaniliAgri Decumates (území mezi Rýnem,Mohanem a Dunajem), čímž byla Raetie částečně chráněna před útokybarbarů. Až do konce2. století provincie nedisponovala stálou posádkou a spoléhala se výhradně na domorodé pomocné sbory (auxilia). Teprve za vládyMarca Aurelia byla do Raetie umístěnařímská legie (Legio III Italica), jejíž velitel působil od tohoto okamžiku jako místodržitel provincie v hodnosti císařskéholegáta (legatus Augusti pro praetore). ZaDiocletiana byla Raetie součástídiecéze Itálie, přičemž byla rozdělena na dvě provincie:Raetia prima (hornatější a jižněji položená) aRaetia secunda (totožná s někdejším územím Vindeliků). Jejich správci byli úředníci v hodnostipreasides, jimž byl nadřízendux zodpovědný za obě tyto země.
V době konečného úpadkuzápadořímské říše byla Raetie sužována vytrvalými nájezdy Germánů. Už od poloviny3. století, kdy Římané vyklidili Agri Decumates, začal vzrůstat tlak germánskýchAlamanů na její severní a západní hranice. V roce488 nařídil správce ItálieOdoaker opuštění Raetie secundy, což usnadnilo pronikání Alamanů. Zhruba v témže čase se většinaMarkomanů přesunula zČech do oblastí východně od řekyLechu, kde byli později známi jako Bajuvarové (Bavoři). Naproti tomu politická a kulturní pouta Raetie primy vůči Itálii přetrvala ještě po dlouhou dobu. Po ovládnutíOstrogótyTheodoricha Velikého se do určité míry opět pozdvihla ke své bývalé prosperitě. Latinský jazyk ve své vulgarizovanější podobě (z něhož se vyvinula dnešnírétorománština) akřesťanská víra zde proto přečkaly bez vážnějších otřesů obdobístěhování národů. Vestředověku se Raetií nazývalo území dřívější Raetie primy. Dodnes je toto jméno užíváno vešvýcarském kantonuGraubünden dosud obývaném potomky romanizovaných keltských obyvatel Raetie, kteří se nazývajíRétorománi.
Raetie byla velice hornatá země. Hlavním způsobem obživy jejích obyvatel byl tudíž chov dobytka a těžba dřeva. Obdělávání půdy byla věnována jen malá pozornost, přesto některá úrodná údolí poskytovala hojnost obilí. Brzy po příchodu Římanů nastal rozmach obchodu a dařilo se též zemědělství. Místní svahy byly osázeny vinohrady, jež produkovaly víno považované ze stejně kvalitní jako italské. Dokonce i sám Augustus prý dával přednost raetskému vínu před kterýmkoli jiným. Nejvýznačnějšími obchodními komoditami, které zde byly získávány, byly vosk, med, smůla a sýry.
.svg)
