| prof. Radovan Lukavský | |
|---|---|
Radovan Lukavský (podzim2007) | |
| Narození | 1. listopadu1919 Praha,Československo |
| Úmrtí | 10. března2008 (ve věku 88 let) Praha,Česko |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Alma mater | Univerzita Karlova Pražská konzervatoř |
| Choť | Ludmila Lukavská |
| Děti | Ondřej Lukavský |
| Příbuzní | Klára Kudlová (vnučka) |
| Podpis | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Radovan Lukavský (1. listopadu1919Praha –10. března2008Praha) byl český herec, divadelní pedagog a recitátor. Ztvárnil stovky divadelních, filmových, televizních rolí i rozhlasových rolí, jeho vytříbený a kultivovaný hlas z něj dělal jednoho z nejlepších a nejznámějších českých vypravěčů a recitátorů poezie.
Krom četných rozhlasových i televizních recitací namluvil 17biblických příběhů v projektuBible pro malé i velké.
Za svého dlouholetého vystupování vNárodním divadle ztvárnil desítky velkých rolí, z nichž nejvýznamnější jsouHamlet aTomáš Becket.
Jako vysokoškolský pedagog naAkademii múzických umění vychoval na desítky skvělých herců a je autorem dvou knih o herectví.
Narodil se v Praze v poměrně chudé rodině. Jeho otec byl truhlářský mistr Rudolf Lukavský, který pocházel zeStodu uPlzně, matkou bývalá služka a ochotnická herečka Marie Lukavská, rozená Čačalová, která pocházela zBystřice pod Hostýnem.
Jeho matka byla hluboce věřícíkatolička, která svého syna od útlého dětství vodila do kostela. Radovanovi se v kostele líbilo a rád chodilministrovat a pomáhat při zahradních pracích do blízkéhoklášteraanglických panen. Jedna z tamních sester, mater Stránská, se kterou si často povídal při práci na zahradě, hrála patrně rozhodující roli v tom, že se rozhodl stát seknězem.
Studoval na jezuity řízenémArcibiskupském gymnáziu v Praze–Bubenči, které opustil po 5 letech poté, co dostalconsilium abeundi (překl. rada odejít) pro rostoucí dluh (rodiče nebyli schopni platit zainternát).[1] Dostudoval na reálném gymnáziu vČeském Brodě, kde odmaturoval v roce1938.[2] Nastoupil ke studiučeštiny afrancouzštiny naFilozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, po zavření vysokých škol pracoval u železnice jako telegrafista.[3]
V roce1941 začal studovat napražské konzervatoři a v roce1942 nastoupil spolu s dalším posluchačem konzervatořeJaromírem Pleskotem krátce do divadlaVětrníkJosefa Šmídy.[4] Již ve druhém ročníku studia však bylnuceně nasazen vNěmecku na práci ve válečném průmyslu. V roce1944 byl vyreklamován a nastoupil angažmá vDivadle Vlasty Buriana. Po uzavření divadel pracoval jako dělník v Praze. Po roce1945 se vrátil ke studiu na Univerzitě Karlově i na konzervatoři[3] a v letech1946 (Pražská konzervatoř) a1947 (FF UK) obě školy úspěšně absolvoval.[5]
V roce 1946 byl angažovánJiřím Frejkou doDivadla na Vinohradech.[6] Odtud v roce1950 přešel doMěstských divadel pražských,[7] od roku1957 se stal členem souboru činohryNárodního divadla v Praze.[3]
Jeho pedagogická činnost byla spojena s Pražskou konzervatoří, kde se stal již v roce1945 asistentemJiřího Plachého na dramatickém oddělení a kam se vrátil znovu po roce1975, ale především sAkademií múzických umění, kde od roku1947 učil na katedře herectvíDivadelní fakulty Akademie múzických umění a od roku1950 i naFAMU,[3] kde se stal v roce1995 profesorem.
V letech 1990 až 1995 vystupoval v doprovodných programech na výstavách (Herbert Masaryk, T. G. Masaryk – člověk a umění), které uspořádaloMasarykovo demokratické hnutí.
Napsal dvě knihy o herectví a mnoho odborných článků.
Se svou manželkou Ludmilou, rozenou Motyčkovou (1926–2005) se seznámil během studií na pražské konzervatoři, její sestra byla jeho spolužačkou.[8] Měli spolu jediné dítě, syna Ondřeje (1949–2007), který zemřel náhle na selhání srdce.[9] Od syna měl Radovan Lukavský dvě vnoučata, Martina a Kláru (* 1976).[10][11] Vnučka Klára s ním po dobu jednoho roku natáčela rozhovory, které vyšly v knizeRozhovory s dědečkem.[12]
Jeho nejznámějšími divadelními rolemi bylyObchodník s deštěm,Hamlet neboTomáš Becket. Ve filmu hrál například hlavní roli vKráli Šumavy, televizním divákům zůstává v paměti díky roliVáclava Tháma v seriáluF. L. Věk a řadě dalších. Byl vynikajícímrecitátorem. Působil také jako vypravěč v seriáluKrajní meze neboCirkus Humberto a namluvil 17biblických příběhů (Bible pro malé i velké).[13]Zasloužil se o kultivaci naší rodné řeči nejenom svým nezaměnitelným projevem, ale i knihouKultura mluveného slova (Akademie múzických umění, Praha 2000). Podkladem této publikace byly jeho přednášky naFAMU.
| Tato část článku je příliš stručná nebopostrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodněrozšíříte. |
