| Rada federace | |
|---|---|
 | |
 Sídlo Rady federace v prosinci 2017 | |
| Základní informace | |
| Typ | horní komoraFederálního shromáždění |
| Založení | 1993 |
| Sídlo | Moskva, Bolšaja Dmitrovka 26 |
| Vedení | |
| předsedkyně | Valentina Matvijenková (Jednotné Rusko) |
| první místopředseda | Andrej Turčak (Jednotné Rusko) |
| místopředseda | Andrej Jackin (Jednotné Rusko) |
| Složení | |
 | |
| Členové | nezávislí neobsazené mandáty |
| Oficiální web | |
| http://www.council.gov.ru/ | |
Rada federace (ruskyСовет Федерации) jehorní komoraFederálního shromáždění Ruské federace. Každý z 89federálních subjektů vysílá do Rady dva členy. Rada se tedy skládá ze 178 členů (označovaných jako senátoři).[1][2] Jednoho zástupce volí orgán zákonodárné moci subjektu (parlament) ze svých členůvětšinovým systémem, druhého jmenuje představitelmoci výkonné (gubernátor).[2] Ústava dává možnost prezidentu federace jmenovat až 30 senátorů. Až 7 z nich může být doživotních. Doživotní funkci senátora mohou vykonávat i bývalí federální prezidenti.
Členové komory nemají pevně dané funkční období, ale jejich pozice závisí na rozhodnutí a funkčním období orgánu který je do Rady vyslal. Původně byli senátoři zvoleni přímo, později se jimi stali ze své funkce přímo sami hlavy výkonné a zákonodárné moci daného federálního subjektu (prezidenti, gubernátoři, starostové, předsedové parlamentů). To bylo změněno od roku 2002, kdy byl zaveden současný systém, kdy je zástupce moci výkonné i zákonodárné jmenován resp. volen daným orgánem a není jím samotný představitel této moci.[2]
Dle ústavy je členům Rady federace zaručenaimunita proti zadržení, věznění a prohlídce. Zbaveni imunity mohou být jen na návrh generálního prokurátora po rozhodnutí příslušné komory. Imunitu ztratí také odvoláním z funkce. Členové horní komory formálně nezastupují politické strany.[2]
Pravomoci Rady federace jsou oprotidolní komoře (Státní duma) mnohem skromnější, zejména v oblasti legislativy. Rada federace jako celek a její členové mají právo zákonodárné iniciativy. Návrhy zákonů se podávají Státní dumě.
Rada federace přijímá usnesení většinou hlasů z celkového počtu svých členů, kromě případů kdy ústava neurčuje jiný způsob přijetí. Pro schválení ústavních zákonů je nutno souhlasu tří čtvrtin všech členů.[2] Dvou třetin hlasů všech členů je potřeba k přehlasování prezidentského veta nebo ke schválení odvolání prezidenta federace z funkce.[2]
U běžných zákonů má Rada omezenou dobu po kterou se může zabývat návrhy schválenými Státní dumou. Pokud se jimi Rada rozhodne nezabývat jsou považovány po uplynutí dvoutýdenní prekluzní lhůty za schválené. Rozhodne-li se Rada Federace vetovat návrh Státní dumy a dohodovací jednání nepřinesou oboustranně přijatelný kompromis, může Duma Radu přehlasovat dvěma třetinami všech poslanců. Přehlasování Rady je možné i u zákona o samotném ustanovování Rady.[2]
K pravomocím Rady patří i interpelace členů vlády a vedoucích činitelů federálních úřadů. Za účelem výkonu svých pravomocí si Rada zřizuje výbory a komise.[2]
Radě federace určuje ústava nepřehlasovatelnou působnost v těchto oblastech:[2]
U výše nepřehlasovatelných pravomocí Rady mohou následná dohodovací řízení (tzv. člunek) mezi oběma komorami trvat několik měsíců i let.[2]
Ze svých členů si Rada volí svého předsedu a místopředsedy, kteří nesmějí být ze stejného subjektu.[2] Předseda Rady federace je třetím nejvýše postaveným ústavním činitelem po prezidentovi a předsedovi vlády. Předseda má také pravomoc jmenovat zmocněnce pro styk s dalšími ústavními orgány, např. s prezidentem.[2]
V tomto článku byly použitypřeklady textů z článkůRada Federacji na polské Wikipedii aFederation Council (Russia) na anglické Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématuRada federace na Wikimedia Commons | Tento článek je příliš stručný nebopostrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodněrozšíříte. Nevkládejte všakbez oprávnění cizí texty. |
| Zákonodárné sbory v Evropě | |
|---|---|
| Suverénní státy | Albánie •Andorra •Arménie •Ázerbájdžán •Belgie (d •h) •Bělorusko (d •h) •Bosna a Hercegovina (d •h) •Bulharsko •Česká republika (d •h) •Černá Hora •Dánsko •Estonsko •Finsko •Francie (d •h) •Gruzie •Chorvatsko •Německo (d •h1) •Irsko (d •h) •Island •Itálie (d •h) •Kazachstán (d •h) •Kypr •Lichtenštejnsko •Litva •Lotyšsko •Lucembursko •Maďarsko •Malta •Moldavsko •Monako •Nizozemsko (d •h) •Norsko •Polsko (d •h) •Portugalsko •Rakousko (d •h) •Rumunsko (d •h) •Rusko (d •h) •Řecko •San Marino •Slovensko •Slovinsko (d •h1) •Srbsko •Španělsko (d •h) •Švédsko •Švýcarsko (d •h) •Turecko •Severní Makedonie •Spojené království (d •h) (Severní Irsko,Skotsko,Wales) •Ukrajina •Vatikán |
| Státy s částečným uznáním | |
| Závislá území | |
| Nadnárodní organizace | |
| d –dolní komora, h –horní komora 1 – neoficiálně | |
