Rada bezpečnosti (angl. United Nations Security Council, zkr. UNSC) je jeden ze šesti orgánůOrganizace spojených národů (OSN), zkratkouRB OSN, který je odpovědný za zajištěnísvětového míru abezpečnosti. Do jeho kompetence v rámci OSN také patří rozhodování o přijetí nových členů, či schvalování změn Charty OSN.[1] Zatímco usnesení ostatních orgánů jsou ve vztahu k členským státům OSN pouze doporučující,rezoluce Rady bezpečnosti jsou závazné a Rada může dát mandát k jejich vynucování silou, např.mírovými silami OSN.
Rada je složená z 15 členů, zástupců 15 států. Nejvýznamnější postavení má pětstálých členů, kterými jsou vítěznémocnosti druhé světové války a náleží jimprávo veta. Tím je prakticky vyloučeno, aby Rada bezpečnosti rozhodla proti zájmům těchto pěti států. Zbylých deset členů má spíše podpůrnou a reprezentativní funkci, jsou voleni na dvouleté obdobíValným shromážděním OSN s ohledem na zeměpisné zastoupení.[1]
Po1. světové válce se vítězné mocnosti (USA, Velká Británie, Francie, Itálie a Japonsko) snažily navrátit světu jeho rovnováhu. Nástrojem, který by tohoto cíle měl dosáhnout, byl podle amerického prezidentaT. Woodrowa Wilsona založení mezinárodní organizaceSpolečnosti národů.[2] Ta však neměla žádné prostředky na potrestání agresorů (např.italsko-etiopská válka). Jako konečný nezdar se dá považovat vypuknutí2. světové války.
Členové RB OSN (2023). Modře stálí členové, zeleně nestálí členové.
Rada bezpečnosti je patnáctičlenná. Pět členů jsou tzv.stálí členové se zvláštními pravomocemi, zbylých 10 členů (nestálí členové) je volenoValným shromážděním OSN na dvouleté období a to tak, že každým rokem se obmění pět členů. Zajímavým faktem je, že všech pět stálých členů Rady bezpečnosti je shodných s pěti jadernými mocnostmi, které jsou signatáři Smlouvy o nešíření jaderných zbraní.
Nestálé členy Rady bezpečnosti volíValné shromáždění na svém každoročním podzimním zasedání a zvolení členové nastupují do Rady k 1. lednu nadcházejícího roku. Jsou stanoveny regionální skupiny zemí, které navrhují ze svého středu jednu nebo několik kandidátských zemí.SkupinaAfrika vysílá do Rady bezpečnosti tři nestálé členy, skupinyAsie,Latinská Amerika aZápadní Evropa po dvou nestálých členech a skupinaVýchodní Evropa (kam spadáČR)[pozn. 1] jednoho zástupce. Jedním ze zástupců musí býtarabská země spadající střídavě pod Afriku nebo Asii. Žádná země nemůže být zvolena do Rady bezpečnosti dvakrát bezprostředně po sobě, vždy musí následovat alespoň jednoletá přestávka.
Zástupci všech členských zemí Rady bezpečnosti musejí být stále přítomni vnewyorském sídle OSN, aby se Rada mohla v případě potřeby kdykoliv sejít ke svému zasedání.
Nejvýznamnější zvláštní pravomocí stálých členů RB OSN je neomezenéprávo veta, kdy kterýkoliv z nich může zablokovat jakékoliv rozhodnutí RB OSN.
Jako „veto“ se zde nazývá hlas jednoho ze stálých členů proti návrhu přihlasování. Veto se netýká procesních hlasování, rada proto může projednávat i návrhy, které budou pravděpodobně vetovány. Rada může hlasovat proti zájmům stálého člena, pokud není zastoupen na hlasování. Právo veta se ustanovilo zvykově v doběkorejské války, původně dle článku 27Charty OSN musely návrhy získat devět hlasů, mezi nimi hlasy všech stálých členů. Tedy literuvšichni stálí členové musí aktivně hlasovat pro návrh nahradila praxežádný ze stálých členů nesmí aktivně hlasovat proti návrhu.
Právo veta je kontroverzní a v rozporu s principem rovnoprávnosti v rámci OSN, která tak nemůže účinně zasáhnout proti stálým členům, ani jimi chráněným státům, a to ani v případě, že se tyto státy dopouštějíválečných zločinů azločinů proti lidskosti. Na druhou stranu přítomnost globálně významnýchmocností na rozhodnutích jim dodává váhu a přispívá ke stabilitě v mezinárodních vztazích. Právo veta pojišťuje přítomnost těchto mocností, aby kvůli vlastním zájmům organizaci neopustily a neřešily mezinárodní vztahy vlastními mocenskými prostředky, zatímco organizace by ztratila na významu. To byl osudSpolečnosti národů bez přítomnosti většiny tehdejších klíčových mocností před začátkem druhé světové války.
Mezi lety 1946 a 2016 bylo veto použito v celkem 195 případech (v některých otázkách jej použilo více členů současně). K roku 2016 použilo veto nejvíckrát Rusko (90 z nich jako Sovětský svaz).[6] Sovětský ministr zahraničí z let 1957–1985Andrej Andrejevič Gromyko, jenž uplatnil nejvíce vet v Radě bezpečnosti, získal od západních diplomatů přezdívku „Mr. Nět“ (Pan Ne).[7][8]
V současné době[ujasnit] probíhá diskuse o rozšíření stálého členství v Radě bezpečnosti. Nejsilnější předpoklady pro obsazení nových míst mají tyto státy:Brazílie,Indie,Japonsko aNěmecko. Brazílie je největší zemílatinské Ameriky. Indie je největší demokracií na světě a nejlidnatější zemí na světě. Navíc má třetí největší armádu na světě a vlastní jaderné zbraně. Japonsko a Německo patří mezi největší přispívatele do rozpočtu OSN.
↑Vymezení a názvy skupin jsou dány historicky a neodpovídají kontinentům, resp. geografických regionům. Skupina Východní Evropa tak zahrnuje státy Střední, Východní a Jižní Evropy a skupina Západní Evropa zahrnuje i státy Severní a Jižní Evropy, ale také Turecko, Izrael, Austrálii a Nový Zéland.
↑ Historie «.www.osn.cz [online]. [cit. 2020-01-13].Dostupné online.
↑ Česko bude kandidovat do Rady bezpečnosti OSN. Náš hlas je vážený, oznámil Lipavský.Novinky.cz [online]. Borgis, 2023-05-31 [cit. 2023-05-31].Dostupné online.
↑abSecurity Council - Veto List [online]. Security Council, 2017-02-04 [cit. 2017-02-04].Dostupné online. (anglicky)
↑PACNER, Karel.Nepovinná četba: DIPLOMAT VÁLKY PO VÁLCE [online]. karelpacner.cz, 2015-06-17 [cit. 2015-11-05].Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-11.
↑ Sergej Lavrov: nový Mr. Nět, který dovádí Američany k šílenství.iDNES.cz [online]. 2015-04-26 [cit. 2015-11-05].Dostupné online.
