Rada Evropy (RE)(anglicky Council of Europe, CoE, francouzsky Conseil de l'Europe) jemezinárodní organizace spojující 46 zemíEvropy. Tato instituce dále zahrnuje šest pozorovatelských zemí:Vatikán,Kanadu,USA,Mexiko,Japonsko aIzrael.[1] Rada Evropy je nezávislá naEvropské unii a funguje na principu diskuze a hledání společných řešení v ekonomických, sociálních, kulturních, vědeckých, právních a administrativních otázkách a v udržování a rozvoji základních lidských práv a svobod. Zatímco Evropská unie funguje na principusupranacionality, Rada Evropy je založená namezivládním principu. Sídlo se nachází veŠtrasburku, přičemž pod tuto instituci spadá rovněžEvropský soud pro lidská práva sídlící ve stejném městě.
Za ideového otce Rady Evropy je považovánWinston Churchill, který po druhé světové válce prosazoval politiku francouzsko-německého smíření. V projevu na univerzitě v Curychu prosazoval kromě federace nekomunistických států i sjednocení Evropy.[2] Churchillova snaha vyústila v květnu roku 1948 v konferenci v Haagu, na které byly položené základy Rady Evropy.[3]
Původním záměrem organizace byla evropská integrace. Tento úkol se nezdařil, časem jej převzalaEvropská společenství a Rada Evropy se zaměřila na problematiku lidských práv a svobod[6]. Její význam postupně upadal, obnovení nastalo po roce 1990 v souvislosti s pádem komunistických režimů ve východní Evropě[6]. Následně se jejími členy staly mnohé východoevropské a postsovětské státy včetně dnešníhoRuska a význam této instituce jako platformy pro celoevropskou diskuzi se obnovil.
Rada Evropy (fialově) a další evropské asociace v roce 2022
V současnosti jsou jejími členy všechny evropské státy kroměVatikánu, který má statut pozorovatele,Ruska, které bylo vyloučeno v březnu 2022 kvůli svémuútoku na Ukrajinu,Běloruska, které nebylo přijato kvůli nedodržování demokratických zásad a svobody slova,Kazachstánu (4 % území státu leží v Evropě), který je kandidátskou zemí, a sporných evropských států –Abcházie,Jižní Osetie,Kosova,Podněstří aSeverního Kypru. Poslední zemí, která vstoupila do Rady Evropy, bylaČerná Hora v roce 2007. Československo bylo členem Rady Evropy od roku 1991 až do svého rozpadu v roce 1993. V červnu téhož roku do Rady Evropy vstoupily samostatně Česká i Slovenská republika.[7][8]
Článek 1 Statutu Rady Evropy uvádí, že cílem Rady Evropy je dosažení větší jednoty mezi jejími členy za účelem ochrany uskutečňování ideálů a zásad, které jsou jejich společným dědictvím, a usnadňování jejich hospodářského a společenského rozvoje.[9] Hlavní agendu této organizace lze rozdělit do 4 hlavních skupin:
Ochrana lidských práv, pluralitní demokracie a právního státu, ochrana svobody slova, sdělovacích prostředků a shromažďování,
Podpora rozvoje evropské kulturní identity a různorodosti,
Řešení problémů evropské společnosti jako je diskriminace menšin,xenofobie, nesnášenlivost, klonování lidí,AIDS, drogy, organizovaný zločin,ochrana životního prostředí aj.,
Upevňování demokratické stability na území Evropy skrze potíráníkorupce aterorismu a rovněž prostřednictvím legislativních a ústavních norem.
Rada Evropy rovněž nabízí právní poradenství po celém světě – mezi nejznámější aktéry v této oblasti se řadí tzv.Benátská komise, která se podle vlastních slov Rady Evropy zabývá především otázkami ústavního práva.
Všechny členské státy se přihlásily k Evropské úmluvě o lidských právech, na jejíž dodržování je v jednotlivých zemích dohlíženo prostřednictvímEvropského soudu pro lidská práva. Jednotliví občané se zároveň mohou k tomuto soudu odvolat se stížností na porušování lidských práv, pokud již vyčerpali všechny právní prostředky a možnosti odvolání uvnitř soudní soustavy své země. Rada Evropy má také své externí zastoupení v jiných mezinárodních organizacích, jako jeEvropská unie,OSN,OBSE a další.
V problematice demokracie a lidských práv je poskytnuta možnost školení v tzv. Evropských střediscích mládeže, nacházejících se veŠtrasburku aBudapešti.[10]
S ohledem na aktuální dění je rovněž příhodné zmínit fakt, že se Rada Evropy zabývá situací naBlízkém východě z pohledu vlastní agendy. Pro ilustraci můžeme uvést příkladTurecka, na které se Rada Evropy dlouhodobě zaměřuje jako na potenciální modelovou zemi demokratického zřízení, která může v budoucnu jít příkladem ostatním zemím v regionu. V tomto případě Rada studuje především historické a současné proměny ve vnímáníislámu, národní identity, demokratizace, přístupu k odlišným náboženstvím a další důležité aspekty. Přestože Turecko není plně sekularizovanou zemí, kde by navíc platila lidská, občanská a další práva ve stejné míře jako kupříkladu v Evropské unii, stále se jedná o zemi, která má podle Rady Evropy největší šanci stát se motivujícím příkladem pro ostatní státy v regionu.[11]
Rada Evropy se skládá z několika pracovních institucí:
Generální tajemník – vede a zastupuje Radu Evropy navenek, v současnosti bývalý švýcarský prezident, Alain Berset – rozhodovací orgán,
Parlamentní shromáždění – hlavní poradní orgán,
Komisař pro lidská práva – nezávislá funkce zabývající se případy porušování lidských práv,
Kongres orgánů místní a regionální samosprávy – je zodpovědný za posilování demokracie na místní a regionální úrovni, v současnosti čítá okolo 635 zástupců reprezentujících na 200 tisíc místních a regionálních samospráv,
Konference mezinárodních a nevládních organizací – zastupuje občanskou společnost a podporuje větší míru participace při demokratickém zřízení a procesu rozhodování.
Výbor ministrů se skládá z ministrů zahraničních věcí všech členských států[12] nebo jejich stálých diplomatických zástupců, přičemž každý člen má jeden hlas. Je to rozhodovací orgán, který zváží přijetí daného návrhu Parlamentního shromáždění. Schůze probíhají na dvou úrovních: Výbor ministrů se schází dvakrát za rok (v květnu a listopadu), výjimečně se odsouhlasí zasedání v případě, když dvě třetiny členů odsouhlasí zasedání na návrh alespoň jednoho člena nebo na podnět generálního tajemníka. Štrasburští zástupci ministrů zahraničních věcí členských států se setkávají jednou do týdne. Mají také právo rozhodovat s výjimkou přijímání citlivých rozhodnutí.[13]
Orgán má následující strukturu:
Předsedající země,
Ministři,
Zástupci ministrů,
Kancelář zástupců ministrů,
Zpravodajské skupiny, pracovní skupiny a tematičtí koordinátoři,
Sekretariát.
Předseda každého zasedání Výboru ministrů je vybraný na základě anglického abecedního seznamu všech členských států, je zodpovědný za řízení debat, ale jeho hlas nemá rozhodovací funkci. Když Výbor nezasedá, jeho funkční období přetrvává až do začátku nového zasedání, kdy bude pokračovat nový předseda.[13]
Výbor ministrů je orgán, který realizuje cíle Rady Evropy, „přičemž pod tím rozumějme závěry rozhovorů, smluv a přijetí zákonů vládami o společné politice vzhledem k vytyčeným otázkám“ (článek 15 Statutu Rady Evropy). Kromě jiného, Výbor ministrů reguluje všechny otázky týkající se organizace a vnitřního uspořádání Rady Evropy. Jedním z vnitřních usnesení je i článek 20 o jednomyslné shodě při přijímání závažnějších usnesení. Návrhy, které jsou směřované směrem ven pro vlády členských států, mají dvojí formu, při první může jít o doporučení pro vlády, při druhé jde o různé domluvy a smlouvy, které jsou podepsané ministry, musí být v souladu s mezinárodním právem a taktéž musí být ratifikované.[14]
Aby zasedání bylo vůbec usnášeníschopné, musí být přítomné dvě třetiny reprezentantů členských států. Přijetí usnesení k důležitým záležitostem vyžaduje jednomyslnou shodu, pro přijetí ostatních usnesení je potřeba souhlas dvoutřetinové většiny. Pro mezivládní povahu a jednomyslnost, která je vyžadovaná při komplikovanějších prohlášeních, se výkonnost tohoto aparátu ukázala v praxi jako omezená. Projevilo se to v roce 2004 na summitu ve Varšavě, na kterém Rada Evropy nezískala přední mandát.[15] Vzhledem k tomu, že Rada Evropy nemá výkonnou moc, snaha realizovat usnesení Rady Evropy spočívá na jednotlivých ministrech zahraničních věcí.[16]
Rada Evropy získává finance skrze příspěvky členských zemí, přičemž výše příspěvku je stanovena v závislosti na velikosti populace a zdrojů členského státu.
Výbor také dohlíží nad výkonem rozsudku Evropského soudu pro lidská práva a dementuje jednotlivé kooperační a pomocné programy pro dané země.
Parlamentní shromáždění je poradní orgán Rady Evropy. Diskutuje o otázkách týkajících se jejích zájmů a stanovuje závěry, které ve formě doporučení posune dál Výboru ministrů.[17] Skládá se ze členů každého členského státu, které musí zvolit domácí parlament a kteří musí mít totožnou národnost se státem, který reprezentují. Druhá podmínka determinující počet reprezentantů musí zodpovídat přerozdělení křesel podle článku 26, který stanovuje, na jaký počet míst mají jednotlivé státy nárok, například Česká republika má právo na sedm křesel.[18]
Vzhledem k tomu, že Parlamentní shromáždění nemá rozhodovací pravomoc, jde spíše o orgán zastupující veřejné mínění než o zákonodárný orgán.[19]
Procesní konání Rady Evropy je komplexní, dva hlavní orgány mohou být iniciativní v předkládání otázek na řešení. Na druhé straně komplexnost Rady Evropy spočívá v převažující úloze Výboru ministrů. Při tvorbě a realizaci návrhů pomáhá Parlamentnímu shromáždění sedm všeobecných komisí a čtyři specializované komise.[20]
Můžeme to vidět na všeobecném příkladu, kdy se Parlamentní shromáždění rozhodne předložit návrh, jehož řešení bude završené jako závěr mezinárodní domluvy. Tento návrh odešle příslušné komisi, která vytvoří podkomisi, jejíž připomínky jsou diskutované v komisi a následně jako návrh doporučení je vrácený Parlamentnímu shromáždění. V případě, kdy Parlamentní shromáždění přijme tento návrh, je odevzdaný Výboru ministrů, který ho přisoudí posuzovaní Výboru expertů, kteří vypracují návrh úmluvy. Následně je návrh odevzdaný Výboru ministrů (nejčastěji zástupcům ministrů), kteří ho mohou nazpět poslat Parlamentnímu shromáždění, aby se k němu vyjádřilo. Finální fáze se odehrává ve Výboru ministrů, který ho jednohlasně odhlasuje a podepíše.[21]
Sekretariát je administrativní struktura Rady Evropy a skládá se ze specializovaného personálu, z Generálního tajemníka a jeho zástupců. Tyto dvě funkce mají za úlohu vydávat doporučení pro Výbor ministrů a Generální tajemník zodpovídá za chod Sekretariátu nad Výborem a taktéž zásobuje Parlamentní shromáždění administrativními službami. Ostatní členové sekretariátu jsou jmenováni generálním tajemníkem v souladu s administrativním pořádkem. Pro jeho technické, komunikační a poradní zaměření hraje důležitou roli při zpracovávání návrhů a rad.[13]
¹ Dřívější členství Československa od roku 1991 nebylo na nově vzniklé státy Českou republiku a Slovenskou republiku účinné. Oba státy tak musely opětovně podstoupit proces přijetí. ² Malá západní část Kazachstánu leží geograficky v Evropě
Členství v RE: •deset zakladatelů •další členové •pozorovatelé v Parlamentním shromáždění •pozorovatelé ve Výboru ministrů •pozorovatelé v Parlamentním shromáždění a ve Výboru ministrů •kandidáti
Několik bývalých členůPACE bylo obviněno z přijímání úplatků odÁzerbájdžánu.[23] Výměnou za úplatky hlasovali v Radě Evropy ve prospěch Ázerbájdžánu a zkreslovali zprávy o lidských právech.[24]
↑Členové Rady Evropy.Rada Evropy – Council of Europe [online]. Aktualizované 4. června 2013 [cit. 26.1.2016]. Dostupné z: http://www.radaevropy.cz/clenske-staty-rady-evropy.html
↑SCHUMAN, Frederick L. The Council of Europe.The American Political Science Review [online]. Sep. 1951, Vol. 45, No. 3. s.725-726. [cit. 26.1.2016]. Dostupné z: http://www.jstor.org/stable/1951161.
↑BOOTHBY, Robert. The Future of the Council of Europe. International Affairs (Royal Institute of International Affairs) [online]. Jul. 1952, Vol. 28, No. 3. s.331. [cit. 26.1.2016]. Dostupné z: http://www.jstor.org/stable/2607418.
↑POTTER, Pitman B. The Statute of the Council of Europe.The American Journal of International Law [online]. Jul. 1949, Vol. 43, No. 3. s.501-502. [cit. 26.1.2016]. Dostupné z:http://www.jstor.org/stable/2193645
↑abVEBER, Václav.Dějiny sjednocené Evropy. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 645 s.ISBN80-7106-663-X. Kapitola 8. Evropa po druhé světové válce, s. 206–211.
↑GARLOT, Elisabeth. Une initiative du Conseil de l’Europe: La conference demographique europeenne (30 aout-6 septembre 1966).Population (French Edition) [online]. 1966, 5., roč. 21, č. 3, s. 456. [citované 2016-01-12]. ISSN 0032-4663. Dostupné z:http://www.persee.fr/doc/pop_0032-4663_1966_num_21_3_13257
↑abcCentre Virtuel de la Connaissance sur l'Europe [online]. The bodies of the Council of Europe. The Committee of Ministers. Luxembourg [ citované 2016-01-12]. Dostupné z: http://www.cvce.eu/en/education/unit-content/-/unit/026961fe-0d57-4314-a40a-a4ac066a1801/6d994e16-c7ff-4fcc-8ccb-865dad6f896f.
↑KISS, Alexandre-Charles a Daniel-Henri VIGNES. Le Conseil de l’Europe.Annuaire français de droit international [online]. 1955, roč. 1, č. 1, s. 426. [citované 2016-01-26]. ISSN 0066-3085. Dostupné z: http://www.persee.fr/doc/afdi_0066-3085_1955_num_1_1_1199?h=conseil&h=organe&h=europe.
↑COURCELLE, Thibault. Le conseil de l’Europe et ses limites. L’Organisation paneuropéenne en pleine crise identitaire. Revue géographique et de géopolitique [online]. 2005, neznámý ročník, č. 118, s. 16. [citované 2016-02-07]. Dostupné z: http://www.herodote.org/IMG/_article_PDF/article_172.pdf.
↑Centre Virtuel de la Connaissance sur l'Europe [online]. The bodies of the Council of Europe. The Committee of Ministers. Luxembourg [ citované 2016-01-12]. Dostupné z: http://www.cvce.eu/en/education/unit-content/-/unit/026961fe-0d57-4314-a40a-a4ac066a1801/6d994e16-c7ff-4fcc-8ccb-865dad6f896f.GARLOT, Elisabeth. Une initiative du Conseil de l’Europe: La conference demographique europeenne (30 aout-6 septembre 1966).Population (French Edition) [online]. 1966, 5., roč. 21, č. 3, s. 456. [citované 2016-01-12]. ISSN 0032-4663. Dostupné z: http://www.persee.fr/doc/pop_0032-4663_1966_num_21_3_13257.
↑GARLOT, Elisabeth. Une initiative du Conseil de l’Europe: La conference demographique europeenne (30 aout-6 septembre 1966).Population (French Edition) [online]. 1966, 5., roč. 21, č. 3, s. 456. [citované 2016-01-12]. ISSN 0032-4663. Dostupné z: http://www.persee.fr/doc/pop_0032-4663_1966_num_21_3_13257.
↑KISS, Alexandre-Charles a Daniel-Henri VIGNES. Le Conseil de l’Europe.Annuaire français de droit international [online]. 1955, roč. 1, č. 1, s. 425–454. [citované 2016-01-26]. ISSN 0066-3085. Dostupné z: http://www.persee.fr/doc/afdi_0066-3085_1955_num_1_1_1199?h=conseil&h=organe&h=europe.
↑KISS, Alexandre-Charles a Daniel-Henri VIGNES. Le Conseil de l’Europe.Annuaire français de droit international [online]. 1955, roč. 1, č. 1, s. 427-428. [citované 2016-01-26]. ISSN 0066-3085. Dostupné z: http://www.persee.fr/doc/afdi_0066-3085_1955_num_1_1_1199?h=conseil&h=organe&h=europe.
↑KISS, Alexandre-Charles a Daniel-Henri VIGNES. Le Conseil de l’Europe.Annuaire français de droit international [online]. 1955, roč. 1, č. 1, s. 428-429. [citované 2016-01-26]. ISSN 0066-3085. Dostupné z: http://www.persee.fr/doc/afdi_0066-3085_1955_num_1_1_1199?h=conseil&h=organe&h=europe.
↑Rada Evropy pozastavila členství Ruska, oznámil italský ministr [online]. 2022-02-25 [cit. 2022-02-25].Dostupné online.
↑ Ázerbájdžán si kupoval v EU politiky, stopy vedou i do Česka.Novinky.cz [online]. 2017-09-07.Dostupné online.
↑ŠTURMOVÁ, Barbora. Němečtí politici jsou obviněni z přijímání úplatků od Ázerbájdžánu.Investigace.cz [online]. 2024-02-22.Dostupné online.
BOOTHBY, Robert. The Future of the Council of Europe. International Affairs (Royal Institute of International Affairs) [online]. Jul. 1952, Vol. 28, No. 3. s.331. [cit. 26.1.2016]. Dostupné z:http://www.jstor.org/stable/2607418.
Centre Virtuel de la Connaissance sur l'Europe [online]. The bodies of the Council of Europe. The Committee of Ministers. Luxembourg [ citované 2016-01-12]. Dostupné z: http://www.cvce.eu/en/education/unit-content/-/unit/026961fe-0d57-4314-a40a-a4ac066a1801/6d994e16-c7ff-4fcc-8ccb-865dad6f896f. Angličtina.
COURCELLE, Thibault. Le conseil de l’Europe et ses limites. L’Organisation paneuropéenne en pleine crise identitaire. Revue géographique et de géopolitique [online]. 2005, neznámy ročník, č. 118, 17. s. [citované 2016-02-07]. Dostupné z: http://www.herodote.org/IMG/_article_PDF/article_172.pdf. Francouzština.
GARLOT, Elisabeth. Une initiative du Conseil de l’Europe: La conference demographique europeenne (30 aout-6 septembre 1966).Population (French Edition) [online]. 1966, 5., roč. 21, č. 3, s. 451 – 464. [citované 2016-01-12]. ISSN 0032-4663. Dostupné z: http://www.persee.fr/doc/pop_0032-4663_1966_num_21_3_13257. Francouzština.
KISS, Alexandre-Charles a Daniel-Henri VIGNES. Le Conseil de l’Europe.Annuaire français de droit international [online]. 1955, roč. 1, č. 1, s. 425–454. [citované 2016-01-26]. ISSN 0066-3085. Dostupné z: http://www.persee.fr/doc/afdi_0066-3085_1955_num_1_1_1199?h=conseil&h=organe&h=europe. Francouzština.
POTTER, Pitman B. The Statute of the Council of Europe. The American Journal of International Law [online]. Jul. 1949, Vol. 43, No. 3. s.501-502. [cit. 26.1.2016]. Dostupné z:http://www.jstor.org/stable/2193645
SCHUMAN, Frederick L. The Council of Europe. The American Political Science Review [online]. Sep. 1951, Vol. 45, No. 3. s.725-726. [cit. 26.1.2016]. Dostupné z:http://www.jstor.org/stable/1951161.
Statut du Conseil de l’Europe [online]. Statut du Conseil de l’Europe. [citované 2016-01-26]. Dostupné z: http://assembly.coe.int/nw/xml/RoP/Statut_CE_2015-FR.pdf. Francouzština.
Statute of the Council of Europe. The American Journal of International Law [online]. Oct. 1949, Vol.43, No.4. s.162–172. [cit. 26.1.2016]. Dostupné z:http://www.jstor.org/stable/2213991
Výběr smluv Rady Evropy. Praha: Prospektrum, 2001, 496 s. Řada evropských smluv.ISBN80-717-5103-0
