Movatterモバイル変換


[0]ホーム

URL:


Přeskočit na obsah
WikipedieWikipedie: Otevřená encyklopedie
Hledání

Rúholláh Chomejní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rúholláh Chomejní
Oficiální portrét (1981)
Oficiální portrét (1981)
1. nejvyšší vůdce Íránu
Ve funkci:
3. prosince1979 – 3. června1989
PrezidentAbú al-Hasan Baní Sadr
Muhammad Alí Radžáí
Alí Chameneí
Předseda vládyMehdí Bázargán
Muhammad Alí Radžáí
Muhammad Džavád Báhonar
Muhammad Rezá Mahdaví Kaní
Mír Hosejn Músáví
ZástupceHosejn Alí Montazerí
(1985–1989)
Předchůdcefunkce vznikla
(Muhammad Rezá Pahlaví jakošáh Íránu)
NástupceAlí Chameneí
Stranická příslušnost
ČlenstvíIslámská republikánská strana

Rodné jménoسید روح‌الله مصطفوی
Narození17. května1900 nebo24. září1902
Chomejn,Persie
Úmrtí3. června1989 (ve věku 86 let)
Teherán,Írán
Příčina úmrtíinfarkt myokardu
Místo pohřbeníChomejního mauzoleum
ChoťChadíja Sakafiová (1929–1989)
RodičeSeyyed Mostafa Khomeini
DětiAhmad
Mustafa
Zahra
Sadiqeh
Farideh
PříbuzníSeyed Nooruddin Hindi aSeyed Morteza Pasandideh khomeini (sourozenci)
Hasan Chomejní (vnuk)
Profesepolitik,básník, náboženský vůdce, Akhoond (islámský duchovní),teolog a mystik
Náboženstvíislám
Isná ašaríja
OceněníOsobnost roku časopisu Time (1979)
PodpisRúholláh Chomejní, podpis
Webová stránkawww.imam-khomeini.ir
CommonsRuhollah Khomeini سید روح‌الله خمینی
Seznam děl:SKČR |Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet zdatové položky.

Rúholláh Músaví Chomejní (perskyzvukروح‌الله موسوی خمینی;17. května1900 nebo24. září1902Chomejn3. června1989Teherán) bylíránský islámskýrevolucionář,politik a náboženský vůdce, od roku 1979 až do své smrti v roce 1989 v pořadí prvnínejvyšší vůdce Íránu. Byl zakladatelemÍránské islámské republiky a hlavním vůdcemislámské revoluce, která svrhlaMuhammada Rezá Pahlavího a zrušilaíránskou monarchii. Ideologicky patřil kší'itským islamistům.

Život

[editovat |editovat zdroj]
Chomejní řeční protiŠáhovi ve městěQom, 1964
Ilegální perské vydání knihySatanské verše, Chomejním odsouzené

Rúholláh Músaví pocházel z rodiny šíitského duchovního a v souladu s rodinnou tradicí se rozhodl pro studiumteologie. V roce, kdy byl jmenovánájatolláhem (nejvyšší titul pro znalce a vykladače koránu), si osvojil jméno svého rodiště –Chomejní. Patřil mezi nejkonzervativnější náboženské teoretiky a od počátku60. let bouřlivě vystupoval proti režimušáhaMuhammada Rezy Pahlavího a proti jeho snahám o modernizaci a sekularizaci země.

Byl několikrát vězněn a v roce1964 donucen k exilu. Jeho chvíle přišla o čtrnáct let později, kdy společenským systémem jedné z nejstarších monarchií na světě otřásalyekonomické problémy a šáh byl navíc ochromen postupujícírakovinou. Svými projevy a kázáními dal Chomejní opozičnímu hnutí jednotnou náboženskou formu a po šáhově odchodu doegyptského exilu se v lednu1979 vrátil jako uznaný vůdce a stal se nejvyšším náboženským představitelem země (tzv.valije fakíh).

Podle nové ústavy bylaÍránská islámská republikateokratickým státem, ale ve skutečnosti měla (zejména po odstranění prezidentaBaní Sadra roku 1981) všechny znaky Chomejního osobnídiktatury, prosazované náboženskou kontrolou všech státních funkcí a podřízením všech politických stran ideovému dozoru náboženské rady. V důsledkuválky s Irákem (od září1980 do srpna1988) se teokratický způsob vlády spojil s podporou perského nacionalismu – tím si Chomejní sice upevnil pozice v zemi, ale na druhé straně znemožnil sjednocení radikálního muslimského hnutí a jeho prosazení v rámciarabských zemí.

PodleBBC byl Chomejní „takticky flexibilní“. Podle odtajněných amerických dokumentů, jejichž obsah nelze zcela ověřit (a jejichž obsah Chomejní popřel), hrál Chomejní v exilu proamerickou kartu, ale jakmile se karta obrátila (vrátil se do Íránu jako ideový vůdce), nasadil antiamerickou linii, která mu mohla zajistit podporu na desetiletí.[1]

Smrt a dědictví

[editovat |editovat zdroj]

Chomejní zemřel 3. června 1989 ve věku 89 let poté, co během deseti dnů utrpěl pět infarktů.[2] Mnoho Íránců vyšlo do ulic, aby veřejně truchlili za jeho smrt.[3] Nejméně 10 truchlících bylo ušlapáno a více než 400 jich bylo těžce zraněno.[4][5] Podle oficiálních odhadů se na Chomejního pohřbu konaného 11. června sešlo 10,2 milionu lidí.[6][7] Ve funkci nejvyššího vůdce jej nahradilAlí Chameneí.

Citáty

[editovat |editovat zdroj]
Islám stanovuje pro všechny dospělé muže, nejsou-li neschopní nebo nezpůsobilí, povinnost připravit se na dobývání (ostatních) zemí, aby nařízení islámu byla nastolena ve všech státech světa… Ale ti, kdo studují islámskou svatou válku, chápou, proč chce islám dobýt celý svět… Ti, kteří o něm nevědí nic, předstírají, že se islám staví proti válce. Ti (kteří toto říkají) jsou hloupí. Islám říká: Zabíjejte nevěřící, tak jako by oni zabili vásǃ Znamená to, že by muslimové měli nečinně sedět do té doby, než je pohltí (nevěřící)? Islám říká: Zabíjejte je (nemuslimy), taste na ně meč a rozprašte (jejich armády). Znamená to nečinně sedět, dokud nás (nemuslimové) nepřemůžou? Islám říká: Zabíjejte ve službě Alláhovi ty, kteří by mohli chtít zabít vásǃ Znamená to, že bychom se měli vzdát (nepříteli)? Islám říká: Vše, co je zde dobré, existuje díky meči a ve stínu mečeǃ Lidi nelze přivést k poslušnosti ničim jiným než mečemǃ Meč je klíčem k Ráji, který může být otevřen jen pro Svaté bojovníkyǃ Jsou stovky dalších (koránských) žalmů a hadís (rčení Proroka), které pobízejí k válce a boji. Znamená toto všechno, že islám je náboženství, které zabraňuje lidem vést válku? Plivu na ty hloupé duše, které něco takového tvrdí.[8]
Hudba narušuje smýšlení naší mládeže. Není žádný rozdíl mezi hudbou a opiem. Obojí různými způsoby vede k otupělosti. Chcete-li, aby vaše země byla nezávislá, pak zakažte hudbu. Hudba je zradou našeho národa i našich dětí.[9]
Alláh nestvořil člověka proto, aby si užíval. Záměr stvoření byl ten, aby lidstvo bylo podrobeno zkoušce skrze strádání a modlitbu. Islámský režim musí být vážný ve všech oblastech. V islámu neexistují žádné vtipy. V islámu neexistuje žádný humor. V islámu neexistuje žádná zábava. V ničem, co je vážné, nemůže být zábava ani radost.[9]

Odkazy

[editovat |editovat zdroj]

Reference

[editovat |editovat zdroj]
  1. Khomeini's secret dialogue with 'The Great Satan'.www.bbc.com. BBC.Dostupné online. Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  2. Khomeini Had 5 Heart Attacks.Sarasota Herald-Tribune [online]. 1989-06-13 [cit. 2024-10-25].Dostupné online. 
  3. GÖLZ, Olmo.Die Drohung der ungewissen Zukunft: Der Tod Nassers und Khomeinis als Epochenbruch. Baden-Baden: Ergon, 2019.Dostupné online. S. 231–45. (německy) 
  4. Moin.Khomeini. [s.l.]: [s.n.], 2000.Dostupné online. S. 312. 
  5. WRIGHT, Robin.In the Name of God: The Khomeini Decade. [s.l.]: [s.n.], 1989.Dostupné online. S. 204. 
  6. After the Imam, A New Threshold.Impact International [online]. 1989-06-13 [cit. 2024-10-25].Dostupné online. 
  7. The ten largest gatherings in human history.The Daily Telegraph [online]. 2015-01-19 [cit. 2024-10-25].Dostupné online. 
  8. Amir Taheri,Holy Terror: Inside the World of Islamic Terrorism (Adler & Adler, 1987), s. 241-243
  9. abAmir Taheri,The Spirit of Allah: Khomeini and the Islamic Revolution (Adler & Adler, 1986), s. 259

Související články

[editovat |editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat |editovat zdroj]
Islamismus
Ideologie
Lidé
Strany, hnutí a organizace
Pojmy
Historie
Související
Osobnosti roku časopisuTime
1927–1950
1951–1975
1976–2000
2001–dosud
Autoritní dataEditovat na Wikidatech
Portály:Írán |Islám |Lidé |Politika
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Rúholláh_Chomejní&oldid=24984665
Kategorie:
Skryté kategorie:

[8]ページ先頭

©2009-2025 Movatter.jp