Park se vchodem do jeskyně Posillipo s Vergiliovým hrobem
Řada biografických údajů Vergiliova života zůstává nejasných a vychází z pozdně antických araně středověkýchlegend. Pocházel zřímské provinciePředalpská Galie (Galia cisalpina), která ležela na severu dnešníItálie. Narodil se nedalekoMantovy. Jeho venkovští rodiče byli možná prostí, ale dost zámožní na to, aby synovi mohli dopřát vyššího vzdělání. Vergilius studoval nejprve (od r.55 př. n. l.) v Cremoně a v Mediolanu (dnešníMilán), později v Římě, kam přišel asi roku52 př. n. l., zde studovalrétoriku,filosofii amatematiku. Poněvadž byl nepevného zdraví, měl slabý hlas a byl ostýchavý, nelákala ho veřejná dráha, na niž se rétorikou připravoval. Velký vliv na něho mělGaius Asinius Pollio, významný politik (správce Galie,konzul), ale také řečník a literát. Právě on Vergilia motivoval k básnickému projevu, přesněji k sepsáníZpěvů pastýřských.[1] Inspirační vliv na něj měl ale i styk s členymladořímské školy, který ho přivedl ke studiuhelénistické poezie, hlavně řeckého básníkaTheokrita, jehož se veZpěvech přímo dovolává. V básních vděčně zmiňuje i Pollia.[2] Sblížil se i s neoteriky (kroužek latinských básníků poloviny1. století př. n. l., kteří si vzali za vzoralexandrijskou poezii), ti mu byli zřejmě také vzorem v počátcích jeho básnické tvorby.
Pollio ho chránil dlouho i majetkově a politicky. Již při rozdávání půdyAugustovým veteránům mu byly prvně odňaty statky po otci, avšak po Polliově zásahu mu byly vráceny. Poté, co Pollio ztratil místo správce Galie, však již nedokázal básníka takto chránit a rodový majetek byl Vergiliovi skutečně zkonfiskován.[3] Materiálně ho zachránil známý podporovatel umělcůMaecenas.[4] I císař Augustus se stal velkým Vergiliovým příznivcem, ostatně jejich obdiv byl vzájemný, jak je zřejmé z Vergiliových veršů.[5] Císař Vergilia i finančně několikrát podpořil, takže hmotně nestrádal. Získal vlastní dům v Římě i statek uNoly a vNeapoli. Na jihu Itálie pobýval velmi často, neboť to prý prospívalo jeho zdraví – od mládí podle všeho trpěl jakousi respirační chorobou, která se v jižním klimatu projevovala méně. V Římě se sblížil zejména sHoratiem, kterému v jeho začátcích velmi pomohl, neboť ho doporučil Maecenasovi jako vhodného kandidáta jehomecenášské podpory.[6] Někdy jsou Horatius a Vergilius společně řazení do tzv. nové básnické školy.
Simone Martini: Frontispis ke kodexu Vergiliových děl, Biblioteca Ambrosiana, Milán
Své nejslavnější dílo,Aeneis, vytvořil Vergilius na přání Augustovo a piloval ho jedenáct let. Nebyl s ním však stále spokojen a finální úpravy chtěl učinit vAthénách, kam se vydal ve svých 51 letech na studijní cestu. Tam však potkal císaře Augusta, který se právě vracel z východní výpravy. Augustus se zhrozil, když viděl, v jakém zdravotním a tělesném stavu se Vergilius nachází, a důrazně mu doporučil, aby se ihned vrátil do Říma. Básník uposlechl a nastoupil na loď. UMegary upadl do těžkého stavu, který snad byl způsobenúpalem. Jeho stav se zhoršil natolik, že v přístavuBrindisi vystoupil na břeh. Krátce poté zde zemřel. Před smrtí prý žádal, aby jeho sbírkaAeneis byla spálena, neboť je nedokončená. Nakonec, po přemlouvání, rukopis svěřil dvěma přátelům, Variovi Rufovi a Plotiovi Tukkovi, pod podmínkou, že knihu nikdy neuveřejní. V tom jim však zabránil císař Augustus, který dal oběma pokyn, aby knihu podrobili přísné redakci a vydali. Oba redaktoři poslechli. Prý postupovali tak, že nedobré věci z textu vyhodili, ale nic k němu nepřidali. Tím se obvykle vysvětlují některé nedokončené verše v knize. Básníkovým umíráním je mj. inspirován románHermanna BrochaSmrt Vergiliova.[7]
Publius Vergilius Maro
Vergiliovo tělo bylo po smrti odvezeno do Neapole, na jeho výslovné přání, neboť italský jih bezmezně miloval. Po staletí byl hledán Vergiliův hrob. Jeho umístění bylo lokalizováno do jeskyně Posillipo jižně od Neapole (dnes místní část města). Jeho pozdějšíkenotaf je umístěn ve Vergiliové parku před jeskyní.
Aeneis dosáhla po vydání obrovského ohlasu a byla všeobecně považována za vrcholné dílo, na čemž se zřejmě podílelo silně vlastenecké ladění knihy. Ta udělala z Vergilia nejčtenějšího autora antické éry. Toto mínění převzal i středověk, v němž Vergilius patřil k nejobdivovanějším antickým autorům.[8] O tom svědčí i jeho role průvodce vDantověBožské komedii.[9][10][11] Popularita Vergilia ve středověku souvisela i s jeho záhadnými verši, které připomínají proroctvíapokalyptickýchbiblických textů, ačkoli jsou podobné pasáže jinak u antických autorů neobvyklé.[12] Je možné, že Vergilius byl starověkou židovskou literaturou přímo ovlivněn.[13] Každopádně, i díky tomuto středověkému obdivu se Vergiliovo dílo zachovalo v poměrně ucelené podobě, na rozdíl od mnoha jeho antických kolegů. Novověcí hodnotitelé k Vergiliovi iAeneis byli často méně shovívaví, začalo být upozorňováno na značnou nepůvodnost jeho díla, zvláště závislost naHomérovi.[14]
Catalepton (Drobnosti) – jedná se o čtrnáctepigramů napsaných v mládí, toto dílo nemá velký význam.
Zpěvy pastýřské (Bucolica) – deset idyl (napodobujícíchTheokrita), napsaných mezi lety42–37 př. n. l. Mnohé partie napsal z vděku svým ochráncům při finančních problémech. Z jeho finanční tísně mu pomohl ažMaecenas, který mu tím umožnil věnovat se pouze literární činnosti. Tuto sbírku pastorálních idyl – nyní nazývanýcheklogy – označil za ohlasy Theokrita.
Dvacet let klidného života po vydáníBukolik vyplnil Vergilius rozsáhlým studiem řecké i římské literatury a uměleckým zráním, za něhož vznikla jeho dvě hlavní díla. V letech36–29 př. n. l. vytvořil z podnětuMaecenáta, který chtěl probudit pokleslý zájem o zemědělství, didaktický eposGeorgica (Zpěvy rolnické) aAeneis.
Nejznámějším Vergiliovým dílem je hrdinskýeposAeneis, na kterém začal pracovat od roku29 př. n. l., pravděpodobně na Augustův podnět. V Aeneis básník změřil své síly s Homérem, spojil mýtus s historií a vytvořil epos, kterým se natrvalo zapsal do dějin. Dvanáct zpěvů (knih) líčí útěktrójského hrdiny a legendárního praotce římského národaAenea z hořící Tróje, jeho bloudění po moři a konečně šťastné přistání v Latiu. V prvních šesti zpěvech hledá Aeneas se svými druhy na příkaz bohů novou vlast a pronásledován hněvem bohyněJuno bloudí léta po mořích; v sedmém až dvanáctém zpěvu podstupuje boje s italskými kmeny, aby v Latiu založil novouTróju a římský národ. Vergilius chtěl toto dílo spálit, ale byl přemluven, aby je odkázal přátelům, kteří mu slíbili, že je nevydají. K tomuto slibu nebylo přihlíženo a téměř dokončené dílo bylo pouze zredigováno a vydáno. Pro své značné vlastenectví se dílo stalo značně populární. Kritiku však vyvolávalo pojetíAeneasova heroismu, bylo upozorňováno, že hrdina je příliš pasivní, váhavý a zženštilý.[15] To bylo pravděpodobně způsobeno tím, že Vergilius do hrdiny promítal sám sebe, neboť byl básníkem a člověkem spíše něžným. Dále se mnoho kritiků pozdější dob domnívá, že Aeneada není příliš originální (prvních 6 knih je ovlivněnoHomérovouOdysseiou, knihy 7–12Iliadou), přesto toto dílo výrazně ovlivnilo středověkou a následně i novověkouepiku a náhled na tento básnický styl.
Georgica (Zpěvy rolnické, česky samostatně 1977) – didaktická báseň (napsaná z podnětu Maecenata, jemuž byla i věnována), která ve čtyřech knihách pojednává o rolnictví. První kniha je o orbě, druhá o vinařství a sadařství, třetí o chovu dobytka a čtvrtá o včelařství. Shrnuje základní poznatky o zemědělství této doby a podává instrukce, jak si mají organizátor zemědělské výroby a pěstitel počínat. Proto je tento spis považován za nejlepší Vergiliovo dílo a vycházel opakovaně a bohatě ilustrován až do 19. století. Nejde o vědecké dílo, výklad je podáván zábavnou formou. Slavnými partiemi jsou například hymnus naItálii a chvála venkovského života.
Culex – báseň okomárovi, který probudilpastýře, aby zabránil jehouštknutí hadem, a přesto byl pastýřem zamáčknut.
↑STARR, Chester G. Virgil's Acceptance of Octavian.The American Journal of Philology. 1955, roč. 76, čís. 1, s. 34–46.Dostupné online [cit. 2021-09-06].ISSN0002-9475.doi:10.2307/291704.
↑BYRNE, Shannon. The Friendship of Horace and Virgil: An Early Imperial Invention.Giornale Italiano di Filologia. 2019-01-01, roč. 71, s. 205–234.Dostupné online [cit. 2021-09-06].ISSN0017-0461.doi:10.1484/J.GIF.5.118467.
↑ The Death of Virgil | novel by Broch.Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2021-09-06].Dostupné online. (anglicky)
↑UPSON, Hollis Ritchie. Medieval Lives of Virgil.Classical Philology. 1943, roč. 38, čís. 2, s. 103–111.Dostupné online [cit. 2021-09-06].ISSN0009-837X.
↑SHAPIRO, Marianne. Virgilian Representation in Dante.Lectura Dantis. 1989, čís. 5, s. 14–29.Dostupné online [cit. 2021-09-06].ISSN0897-5280.
↑HOLLANDER, Robert. Dante's Use of Aeneid I in Inferno I and II.Comparative Literature. 1968, roč. 20, čís. 2, s. 142–156.Dostupné online [cit. 2021-09-06].ISSN0010-4124.doi:10.2307/1770035.
↑SCHODER, Raymond V. Vergil in the Divine Comedy.The Classical Journal. 1949, roč. 44, čís. 7, s. 413–422.Dostupné online [cit. 2021-09-06].ISSN0009-8353.
↑DEWITT, Norman. Virgil and Apocalyptic Literature.The Classical Journal , May, 1918, Vol. 13, No. 8 [online]. The Classical Association of the Middle West and South [cit. 2021-09-06].Dostupné online.
↑BREMMER, Jan N. Virgil and Jewish Literature.Vergilius (1959-). 2013, roč. 59, s. 157–164.Dostupné online [cit. 2021-09-06].ISSN0506-7294.
↑ROSENMEYER, Thomas G. Virgil and Heroism: "Aeneid" XI.The Classical Journal. 1960, roč. 55, čís. 4, s. 159–164.Dostupné online [cit. 2021-09-06].ISSN0009-8353.
Svoboda Ludvík, a kolektiv:Encyklopedie antiky. Academia: Praha 1973, heslo Vergilius, str. 667n.
JIRÁNI, Otakar.Vergilius : Život a dílo : K dvoutisícímu výročí narození básníkova. Praha: Jednota československých matematiků a fysiků, 1930. 131 s.Dostupné online.
Ottův slovník naučný, heslo Vergilius. Sv. 26, str. 573
VERGILIUS. Zpěvy rolnické a pastýřské: geórgika a búkolika. V Praze: Jan Laichter, 1937. Laichterova sbírka krásného písemnictví. (překlad Otomar Vaňorný)
.jpg)
