Statius, Thebais. Rukopis z kláštera St. Gallen s poznámkami, kolem roku 1000
Publius Papinius Statius (asi45,Neapol – asi96, tamt.) bylstarořímskýbásník z 1. století, z tzv. stříbrného věkulatinské literatury. Napsal dvamytologickéeposyThebais aAchileis a sbírku příležitostné poezieSilvae (Rozmanité básně). Od dětství byl vítězem několika básnických závodů, stejně jako jeho otec, učitel literatury. Stal se dvorním básníkem císaře Domitiana, kterému v básních silně lichotil.
Thebais je obšírný epos (12 knih), který líčí zápasOidipových synůEteoklea aPolyneika othébský trůn. Vzorem byla Statiovi pravděpodobně stejnojmenná Antimachova báseň. Druhá epická báseňAchileis pojednávající oAchillově životě zůstala nedokončená, dochovaly se jen dvě knihy, které vyprávějí o Achillově mládí.Silvae obsahují 32 příležitostných básní, rozdělených do pěti knih. Popisují události (svatby, oslavy narozenin, smrt) v životě různých mocných osob Statiovy doby. Většina veršů je vhexametrech, část v alkajském,sapfickém a jiných metrech.
Ottův slovník naučný hodnotil styl Statiův takto: „Básněmi těmito Statius prokázal poměrně nejvíce nadání své básnické. Statius byl sice muž velmi vzdělaný a básník neobyčejně nadaný i obratný ve veršování, nicméně plody jeho nepůsobí mile na čtenáře, jednak proto, že i u něho, podobně jako u souvěkých básníků, proniká silně živel rhétorický, převládá prázdná frase a suchopárná učenost, jež jeví se zvláště v častém výkladě mythologickém, jednak i proto, že z básní jeho vyzírá podlá servilnost, jakouž se zalíbiti chce nehodnému panovníkuDomitianovi a jeho okolí.“[1]