Slovanský (slovinský) název Ptuj pochází z původníholatinského názvuPoetovio. Převzato bylo do slovanského jazyka nejspíše v podoběPьtujь (tj. spolohláskami), které později zanikly a daly vzniknout dnešnímu názvu.[2] Německý názevPettau vznikl převzetím latinského názvu nezávisle na Slovanech, což dosvědčuje fakt, že v názvu (Pettau) zůstala samohláska e, která se u Slovanů vlivem zánikupolohlásek ztratila.
Ve slovinštině se správně uvádílokativna Ptuju namístov Ptuju.
Město se nachází u hranic sChorvatskem, na řeceDrávě, v rovinaté krajině Dolního Podráví, které přechází postupně vPanonskou nížinu severovýchodním směrem. Východně od něj se nacházíPtujsko polje. V blízkosti Ptuje leží takéSlovenske gorice aHaloze. Rozloha města činí 66,7 km². Průměrná roční teplota se zde pohybuje okolo 10 °C.
Ptuj je jedno z nejstarších měst v celém Slovinsku.[3] Nachází se 26 km na jihovýchod odMariboru.[4] Jeho historie začíná už vdobě kamenné[5], ale největší rozkvět zažívalo za dobŘímské říše.[5] Sídlo s názvemPoetovio bylo základním táborem[6] pro legii XIII Gemina vPannonii. Název města pochází z dobcísařeTrajána, který dal tehdejší osadě statut města a pojmenoval hoColonia Ulpia Traiana Poetovio. Roku69 pak zde byl zvolen císařVespasianus[7] a z této doby také pochází první písemná zmínka o městu. Ve3. století zde žilo okolo deseti tisíc lidí.[zdroj?] V místě dnešního hlavního náměstí se tehdy nacházel přístav na řece Drávě.[8] Ve 2. až 3. století se předpokládá, že zde žilo zhruba čtyřicet tisíc obyvatel.[9] Stál zde také most přes řeku Drávu.
V roce473 jej vyplenili východní Gótové, o dvacet let předtím iHunové[9], je vystřídaliAvaři a pozdějiSlované. Ti se zde usídlili nejspíše[zdroj?] v 60. a 70. letech6. století. Město na nějakou dobu ovládli slovanská knížataPribina aKocel a začlenili jej do svéhoBlatenského knížectví.[zdroj?] Druhý uvedený nechal v Ptuji zbudovat kostel, který byl vysvěcen v roce874 a který se nacházel na místě dnešníhokostela svatého Jiří. Po nějakou dobu poté bylo město z církevního hlediska podřízené arcibiskupství v Salcburku. Městská práva pak ve středověku Ptuj získala opět až v10. století. První zmínka o hradu je z roku1147.[6]
Ve13. století přišli do Ptuje prvníŽidé. Od té doby zde až dostoletí patnáctého, kdy je vyhnal císař Maxmilián, žila početná židovská obec. Kolem roku1250 získal Ptuj statut města[6] a byl obehnánhradbami; proto je také považován za jedno z nejstarších měst ve Slovinsku.[4] Z roku1273 pochází nejstarší městská pečeť s obrazem sv. Jiří na koni.
Starodávnýmaďarský název města znělPotoly. Až do šestnáctého století byla značná část historického prostoru města nezastavěná, nacházely se zde volné plochy pro zemědělské využití. Hlavní třídou byla dnešní Prešerenova ulice, která měla podobu velké tržní třídy.[10]
V roce1487 město navštívil cestovatel jménemPaolo Santorino, který si poznamenal, že město oplývá chlebem, vínem a masem a že zde lidé byli bohatí a mohli kupovatvoly. V letech1480 až1490 bylo město nakrátko součástí Uher. Poté jej nějakou dobu drželMaxmilián I. Habsburský a nakonec bylo prodáno Salcburskému arcibiskupství. Poté jej získali Rakušané zpět, následně bylo ve vlastnictví rodu Eggenberků a Thaunhausenů.
Budova radnice
Město bylo, stejně jako řada obdobných sídel ve střední Evropě, ničeno častými požáry. Jeden z větších se zde odehrál roku1744.[8] Na počest všech, které Ptuj přežil, zde byla v roce1745 postavena socha sv. Floriána.[7] Během reforem za vlády císařeJosefa II. byly zrušeny oba dva kláštery, které ve Ptuji působily a zbořen jeden kostel. Naopak bylo zřízeno městské divadlo.
V letech1859/1860 získala Ptuj napojení na rakousko-uherskou železniční síť. Tu také zaznamenávají mapydruhého itřetího vojenského mapování. Patrný je most přes řeku Drávu a vznikající předměstí.
V roce1910 se během posledního rakousko-uherskéhosčítání lidu přihlásilo cca 86 % obyvatelstva kněmecké národnosti. Okolní venkov byl nicméně většinověslovinský. Roku1898 získalo město plynové veřejné osvětlení. Současná radnice byla dokončena v roce1907 podle návrhu architektaMakse Ferstla. V roce1913 byl proveden průzkum břehu řeky Drávy, při němž byly odhaleny základy starověkého římského mostu.[11]
Až do roku1923 sloužilo místní hlavní náměstí (slovinskySlovenski trg – Slovinské náměstí) jako otevřená tržnice.[7] Elektrický proud byl do Ptuje zaveden v roce1925, o rok dříve byla vybudována místní elektrárna.[7]
Běhemdruhé světové války byla Ptuj okupována nacistickým Německem. Místní náměstí bylo pojmenováno poAdolfu Hitlerovi.[8] V závěru války bylo uskutečněno bombardování města, při němž byl zasažen minoritský kostel aželezniční most. Osvobozena byla8. května1945. Roku1957 zde byl zbudován novýželezobetonový most přes řekuDravu. Objev termálních pramenů byl uskutečněn v roce1969.[5] Díky tomu se dnes ve městě se nachází známétermální lázně, ve kterých je bazén s teplotou vody přesahující 40°C. V témže roce se v Ptuji konal také první moderní hudební festival ve Slovinsku.[12] Učiněno tak bylo při příležitosti 1900. výročí první zmínky o městě.
V roce2021 žilo v Ptuji 18 004 obyvatel. Historicky bylo obyvatelstvo v drtivé většiněslovinské (98 % obyvatel v roce1910) s malouněmeckou menšinou. Běhemdruhé světové války byli do Ptuje dosídleni Němci, ale v roce1945 zpět vyhnáni. Počet obyvatel města v21. století pomalu ale setrvale klesá.
Město tvoří tzv. Městská občina Ptuj (slovinskyMesna občifna Ptuj), která je jednou z celkem 11 svého typu ve Slovinsku. Samotné město se dělí na následující místní části: Grajena, Grajenščak, Kicar, Krčevina pri Vurbergu, Mestni vrh, Pacinje, Podvinci, Spodnji Velovlek a Spuhlja.
V Ptuji sídlíRegionální muzeum (slovinskyPokrajinski muzej na Ptuju), umístěno je v budově přiléhající k františkánskému klášteru. Početné sbírky jsou ještě dislokovány v místním hradu. Muzeum a muzejní spolek byly založeny roku1893.[13][14] V roce1903 vznikla zdejší historická společnost.
Je zde dále potom městské divadlo, městské kino akulturní dům. Při břehu řeky stojí takéMiheličeva galerie; městská galerie potom stojí také v centru města, naPrešerenově ulici. Knihovna Ivana Potrčeho se nachází poblíž městské galerie.
Město je známé díkyhradu, který se tyčí na svahu nad řekouDrávou. Hrad vznikl ve středověku (přesněji v12. století)[5] a později byl přebudován v obdobíbaroka.[4] Dnes se v hradu nachází muzeum masopustu.[5] Výhledově má být v budově bývalé sýpky zbudováno centrum pro výstavu archeologických sbírek.[15]
Dominantní stavbou je rovněžkostel sv. Jiří v centru města. Dochovány jsou budovy obou dvou bývalých klášterů (Klášter minoritů aKlášter dominikánů). Po proudu řeky se nachází jihovýchodně od města i vodní nádrž (Ptujské jezero), největší v oblasti. Kromě toho má město vlastní lázně.[4][5] Turisticky je navštěvován rovněž i místní akvapark.
Dle architektonických průzkumů byla v lokalitě dnešního města odhalena starověká místa spojená smithraismem. Jedná se konkrétně o mithraistické chrámy.[4] Archeologické nalezištěpanorama je umístěno severozápadně od středu města a dnes má parkovou úpravu.
Známým objektem ve středu města je rovněžOrfeův památník. Dochována je zde řada různých připomínek na existenci osídlení z dobyŘímské říše. Památník je původem z2. století.[5]
Mezi hlavní kulturní události ve městě patří pravidelnýmasopustní karneval (slovinskyKurentovanje[16]), který byl v roce2017 zapsán do seznamu památekUNESCO.[17] Karneval se tak stal světoznámým a přitáhl pozornost i v zahraničí.[16] Kromě toho se zde pořádá pravidelně filmový festivalPrimus a festival klasické hudby s názvemMusica Poetovionis.
Římské dějiny města připomínají také Římské hry, které se pravidelně ve městě konají a připomínají výročí událostí z časů římské říše.[18]
V Ptuji sídlí řada firem (např.Perutnina Ptuj). Východně od středu města leží průmyslová zóna, kde se nacházejí obchodní centra nebo logistické haly. Je napojena na místní železniční trať a městský okruh.
Západně od města procházídálnice A4, která spojujeMaribor s chorvatskou metropolíZáhřebem. Kromě toho městem prochází v západo-východním směru hlavní silnice, spojující městaSlovenska Bistrica aOrmož, resp.Čakovec vChorvatsku. Z jihovýchodní strany města vede silniční okruh (dokončený jen z části), který tvoří silnice č. 2. Okruh překonává mostem Ptujské jezero.
Ve stejném směru je rovněž vedena iželezniční trať, která se od původníRakouské jižní dráhy odpojuje ve staniciPragersko, prochází Ptují a dále pokračuje k Ormoži směrem na východ. Na uvedené trati se nachází jediná železniční stanice na území města (Ptuj (nádraží)).
Místní sportoviště se nacházejí na břehu řeky, nedaleko centra města. Kromě fotbalového stadionu jsou zde i tenisové kurty a také krytá hala s názvem Campus. Kromě toho západně od centra leží také rozsáhlétermální lázně, jejichž součástí jsou potom další sportoviště.
Město má vlastnínemocnici, která stojí v jejím severním části. Nese jméno podleJožeho Potrčeho. Nemocnice se stále rozšiřuje, v roce2022 byl budován nový urgentní příjem.[20]
↑JAŽENKOVIČ, Izidor.Začetki srednjeveškega Ptuja. Lublaň, 2012 [cit. 2023-05-24]. Doktorská disertace.Univerzita v Lublani. Vedoucí práce Katarina Katja Predovnik. s. 14.Dostupné online. (slovinština)
↑ŠVARC, Michael. Přes nejstarší slovinské město většina Čechů jen projede. Měli by se tu i zastavit.Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2022-12-05].Dostupné online.
↑abcdefgŠVARC, Martin. Přes nejstarší slovinské město většina Čechů jen projede. Měli by se tu i zastavit.Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2022-12-06].Dostupné online.
↑abJAŽENKOVIČ, Izidor.Začetki srednjeveškega Ptuja. Lublaň, 2012 [cit. 2023-05-24]. Doktorská disertace.Univerzita v Lublani. Vedoucí práce Katarina Katja Predovnik. s. 9.Dostupné online. (slovinština)
↑ŽGANS, Ines.Mestni trg Ptuj. Lublaň, 2016/2017 [cit. 2023-05-24].Univerzita v Lublani. Vedoucí práce Sonja Ifko. s. 4.Dostupné online. (slovinština)
↑JAŽENKOVIČ, Izidor.Začetki srednjeveškega Ptuja. Lublaň, 2012 [cit. 2023-05-24]. Doktorská disertace.Univerzita v Lublani. Vedoucí práce Katarina Katja Predovnik. s. 13.Dostupné online. (slovinština)
↑ Slovenija pred 50 leti.dnevnik.si.Dostupné online [cit. 2023-09-01]. (slovinsky)
↑ Pokrajinski muzej Ptuj - Ormož ima letos 130 let.Večer.Dostupné online [cit. 2023-03-22]. (slovinsky)
.JPG)
.jpg)
