Psychoterapie je záměrné a cílené používání psychoterapeutických prostředků kvalifikovaným odborníkem – psychoterapeutem v souladu s vědeckými poznatky.[1] Cílem psychoterapie je dosažení optimálního rozvoje osobnosti a odstranění resp. zmírnění psychického či fyzického utrpení jedince (úzkosti,deprese,vyhoření apod.).
Historicky je psychoterapie (léčba slovem) jednou ze tří základních léčebných metod. Dalšími jsouchirurgie (léčba nožem) afytoterapie (léčba bylinou, srov.farmakologie). V současnosti je psychoterapie jedním z oborů v oblasti péče o zdraví.
Psychoterapie obvykle probíhá mezi psychoterapeutem a jeho klientem (individuální psychoterapie), klienty z jedné rodiny (rodinná terapie) nebo nejbližšího okolí, případně skupinou klientů (skupinová psychoterapie). Mluví o svých tématech ve snaze dostat se k jejich hlubším souvislostem, lépe je pochopit, přijmout a někdy i nalézt vhodná vysvětlení nebo řešení.
Postupy, které člověk uplatňuje sám na sobě, ani činnost svépomocných skupin, které nebyly zřízeny psychoterapeutem, se za psychoterapii nepovažují, i když mohou mít ozdravný efekt.[2][3][4]
VČesku může být výkon psychoterapie zdravotní či sociální službou nebo službou v oblasti školství (obdobapedagogických poraden). Může být také poskytována jako volná živnost naživnostenský list, a to buď samostatně nebo jako doplněkpsychologie,profesního neborodinného poradenství a podobně.
Péči o zdraví regulujeobčanský zákoník, zákon 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví a mnoho dalších. Lékařská psychoterapie je nástavbovým lékařským oborem, stejně jako třeba dětská kardiologie nebo gerontopsychiatrie.[5]Klinická psychologie je zase jednou z aplikovaných disciplín psychologie.
V oblasti zdravotnictví působí Česká psychoterapeutická společnost, součástČeské lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně,[6]Česká asociace pro psychoterapii (národní akreditující organizaceEvropské asociace pro psychoterapii),[7] seznam teraputů zvřejnily asociace[8][9] i zdravotní pojišťovny[10]
Mezi hlavními body kodexu jsoumlčenlivost,definovaný rámec psychoterapie (finanční vyrovnání, pravdivost),zákaz zneužívání klienta pro vlastní zájem (emoční, finanční, sexuální…), všestrannáprofesionalita[11] čiceloživotní vzdělávání.[12]
Od počátku dvacátého století se s rozvojempsychologie a psychologických léčebných postupů začala rozvíjet i psychoterapie. Zpočátku byla silně svázána s lékařskou praxí, později se stala samostatným nezávislým oborem. Rozvíjela se především vEvropě aUSA. Psychologové ovlivnění různýmikulturami a různýmináboženstvími začali klást důraz na různé aspekty lidského myšlení a jednání, k nimž vytvářeli nové teorie a vypracovávali postupy, jak s klientem nejlépe pracovat. Za necelých sto let existence tak vznikla řada různých psychoterapeutických přístupů, které se často velmi liší a často se liší i jejich účinnost při řešení rozličných druhů problémů. Mnoho moderních psychoterapeutů tak užíváeklektické metody, kdy svůj přístup upravují podle aktuálních potřeb klienta.[13][14][15]
Psychoanalýza je psychoterapeutická škola založenáSigmundem Freudem na přelomu 19. a 20. století. Freud zkoumal různé neurotické projevy svých pacientů a na základě vypozorovaných mechanismů začal vytvářet vlastní teorii duševních poruch. Analyzoval také sny svých pacientů a starou mytologii, což byly oboje významné zdroje informací o lidském nevědomí. Freudovy teorie významně ovlivnily celou psychologii 20. století a psychoanalýzu studovalo mnoho významných psychologů afilosofů. Psychoanalýza někdy bývá označována jako 1. vídeňská škola psychoterapie.
Existenciální psychoterapie je založená naexistenciální filosofii. Existenciální filosofové jakoSøren Kierkegaard,Jean-Paul Sartre,Gabriel Marcel,Martin Heidegger přišli na přelomu 19. a 20. století s tématy lidské smrtelnosti,osamělosti, stárnutí, odpovědnosti za svoje činy a svobody. Velká část problémů se kterými přichází klienti do terapie se týká právě těchto oblastí. Proto se objevilo mnoho terapeutů, kteří začali v existenciální filosofii hledat inspiraci. Mezi významné existenciální psychoterapeuty se řadí:Irvin Yalom,Viktor Frankl a jeho žákAlfried Längle, Rollo May,Ludwig Binswanger,Medard Boss,Ronald David Laing, Emmy Van Deurzen. Ke konkrétním vyhraněným školám tohoto zaměření patřílogoterapie čidaseinsanalýza, ale i některé obory speciální, např. hagioterapie, přibližující se terapii pastorační.
Humanistická psychoterapie vznikala v 50. letech 20. století a je velmi blízkáexistenciální psychoterapii.Carl Rogers založilna osobu zaměřenou psychoterapii. Ústředními rysy tohoto směru jsou:akceptace,empatie aaktivní naslouchání bez odsuzování klienta. Klient je veden k většímusebeuplatnění – tedy k větší schopnosti být sám sebou. Zlí jazykové nazývajíRogersovskou terapii pro její nenásilný přístupMhmmterapie.
Mezi další významné psychoterapeuty a psychology řadící se k humanistickému přístupu patří:Alfred Adler,Erik Erikson,Erich Fromm,Otto Rank,Harry Stack Sullivan.
Rozlišuje se dále na směry:
- racionálně emoční psychoterapie: pomáhá klientovi zpracovat jeho systém přesvědčení o světě, o problému, apod., aby ho převedl k jeho reorganizaci a reorientaci
- kognitivně sociální psychoterapie: práce ve skupině, konfrontace našeho způsobu hodnocení sebe-sama, situace, apod. se skupinou
- kognitivní-behaviorální terapie (KBT): rychlovarná, práce s konkrétním problémem, snaha o změnu chování a myšlení tak, aby se tento problém znovu neobjevil nebo alespoň snížil svou závažnost
Behaviorální psychoterapie vychází z toho, že veškeré poruchy chování jsou vlastně naučenými reakcemi a je pouze třeba nalézt vhodnou přeučovací metodu.
Kognitivně behaviorální terapie (KBT) je druh terapie obvykle používaný k léčbědepresí,úzkostných poruch,fóbií, poruch příjmu potravy a podobně. Spočívá v nahrazenípatologických modelů chování modely, které jsou pro život vhodnější a racionálnější. Další snahou je objevit postupy, na nichž se jasně projeví posun v klientově myšlení či chování.
Filozofickým pozadímsystemické terapie je radikální konstruktivismus asociální konstrukcionismus. Je jednak reakcí na rozvoj přírodních věd a kybernetiky „sebepozorujících se systémů“, jednak vznikla z potřeby překonat expertní modely psychoterapie. Terapeut není nezúčastněným expertem působícím "zvenku", ale vytváří spolu s klientem/y tzv. "terapeutický systém". Léčba tedy není kauzálním ovlivňováním směrem od odborníka ke klientovi, ale společným procesem, který vede k navyšování příležitostí vyvolat změnu systému zevnitř.
Gestalt terapie je psychoterapeutický přístup založený na osobní odpovědnosti a zážitkutady a teď. Ve 40. a 50. letech 20. století ji založiliFritz Perls,Laura Perlsová aPaul Goodman.
Transformační systemická terapie (Satirovská transformační terapie) vychází z modelu růstu založenémVirginií Satirovou a rozpracovaném jejími žáky, který klade důraz na osobnost terapeuta. Terapie je zážitková a zaměřená na pozitivní změny, k posílení sebeúcty, odpovědnosti, schopnosti rozhodovat a kongruence.
Satiterapie je český psychoterapeutický přístup založený na léčbě všímání (všímavost = sati) si skutečně probíhajících procesů prožívání, které se vyskytují mimo dosah slov. Je to psychoterapie integrující techniky psychodramatu, pohybového a výtvarného vyjadřování pro zvnějšnění prožívání s postupy zaměřenými introspektivně za účelem získání osvobozujícího vhledu do životně důležitých souvislostí.Hlavním představitelem je Mirko Frýba.
Body-psychoterapie (psychoterapie zaměřená na tělo) vychází z předpokladu funkční psychické a tělesné jednoty v osobnosti člověka a z možnosti přímé práce s tělem v rámci psychoterapie. Body-psychoterapeuti tak mohou využít kromě rozhovoru přístupy zaměřené na hlubší klientovo uvědomění tělesného prožívání, na práci s dotekem, dechem nebo pohybem. Počátky body-psychoterapie jsou spojeny především s prací psychoanalytikaWilhelma Reicha. Body-psychoterapie v současnosti zahrnuje desítky různých směrů v Evropě sdružených do Evropské asociace pro body-psychoterapii (European Association for Body Psychotherapy – EABP), která je členem Evropské asociace pro psychoterapii (European Association for Psychotherapy – EAP).
Je metodatranspersonální psychologie, využívající k léčbě psychických poruch a závislostí nestandardní metody práce s pacientem. Jednotlivé postupy veskrze přejaty z tradiční medicíny přírodních léčitelů. Patří mezi ně napříkladholotropní dýchání ve spojení s muzikoterapií, binaurální vlny, vjemovádeprivace či aplikacepsychedelik. Léčba spočívá v navození stavů hlubokémeditace, sebereflexe, transu a uvolnění cesty k podvědomí za účelem reintegrace osobnosti. Jedním ze zakladatelů transpersonální psychologie a jejích metod léčby je též psychiatr českého původuStanislav Grof. Ten se svojí ženou vyvinul v 70. letech metodu holotropního dýchání. Uvedená metoda je založena na principu nefarmakologického docílení stavů blízkých stavům po požití psychotropních látek. Zároveň slouží též k docílení perinatálních prožitků, jejich znovuprožití a zakomponování do celku lidské psychiky.
Integrované terapie využívají principů více terapeutických metod. Známá je Integrovaná psychoterapie manželůKnoblochových, psychiatrů českého původu, kteří emigrovali do Kanady.
Trvá zpravidla 45–90 minut. Mělo by být jasně prostorově ohraničené a je pravidlem, že co je řečeno v průběhu sezení, nedostává se za hranice místnosti. Výjimku tvoří pouze případy, kdy je např. v ohrožení něčí život, nebo kdy se klient přizná k vraždě. Výjimky jsou dánytrestním zákoníkem č.40/2009 Sb., konkrétně § 367 (Nepřekažení trestného činu) a § 368 (Neoznámení trestného činu). Trestní zákoník stanovuje případy, kdy je nutnémlčenlivost porušit.
Cena hodinového terapeutického sezení v rámci živnostenské praxe se může značně lišit podle místa, praxe terapeuta, či jiných specifických okolností. Zpravidla se pohybuje od 1000 Kč/hodinu u zkušenějšího terapeuta, v Praze jsou sazby obecně vyšší než v jiných krajích, vyšší může být i cena párových setkání.[16][17]
Po roce 2015 se i v souvislosti s pandemiícovid-19 rozvíjí online psychoterapie. Tímto pojmem se označuje terapeutický proces, při němž nedochází k osobnímu setkávání terapeuta se svým klientem. Videorozhovor je veden na dálku, přičemž se využívá různých online platforem. Výsledky studií naznačují, že efekt videorozhovoru je pro některé terapie srovnatelný s osobním rozhovorem, v některých případech dokonce i lepší.[18][19] Online psychoterapie se tak stává dobrým doplňkem osobní terapie pro klienty, kteří z časových či geografických důvodů nemohou absolvovat sezení, ale na straně terapeuta vyvstává vyšší nárok na vytvoření pevného terapeutického vztahu.
- ↑Stanovy spolku Česká asociace pro psychoterapii, z.s. [online]. Česká asociace pro psychoterapii, z.s., 2017-10-12 [cit. 2020-04-17].Dostupné online.
- ↑VYMĚTAL, Jan.Úvod do psychoterapie. 2., aktualiz. vyd. Praha: Grada, 2003.ISBN 80-247-0253-3.
- ↑VYMĚTAL, Jan, a kol.Obecná psychoterapie. 2., rozš. a přeprac. vyd. Praha: Grada, 2004.ISBN 80-247-0723-3.
- ↑YALOM, Irvin.Chvála psychoterapie. Překlad Helena Hartlová. 1. vyd. Praha: Portál, 2003.ISBN 80-7178-761-2.
- ↑Příloha č. 1 k vyhlášce č. 152/2018 Sb.
- ↑Společnost ČPtS - Poslání a cíle [online]. Česká psychoterapeutická společnost [cit. 2022-03-13].Dostupné online.
- ↑National Awarding Organisations (NAO) [online]. European Association for Psychotherapy [cit. 2022-01-01].Dostupné online. (anglicky)
- ↑Česká asociace pro psychoterapii:Adresář
- ↑ČPtS:Adresář psychoterapeutů
- ↑VZP:Seznam terapeutů
- ↑Etický kodex České psychoterapeutické společnosti [online]. České psychoterapeutické společnosti ČLS JEP, 2013-04 [cit. 2022-01-01].Dostupné online.
- ↑Prohlášení o etických zásadách EAP [online]. Evropská asociace pro psychoterapii (EAP), 2002-07, rev. 2018-10 [cit. 2022-01-01].Dostupné online.
- ↑BRUCH, Hilde.Základy psychoterapie. Praha: Triton, 1997.ISBN 80-85875-45-4.
- ↑KRATOCHVÍL, Stanislav.Základy psychoterapie. 5., přeprac. vyd. Praha: Portál, 2006.ISBN 80-7367-122-0.
- ↑PROCHASKA, James O.; NORCROSS, John C.Psychoterapeutické systémy. Překlad Jiří Štěpo. Praha: Grada, 1999.ISBN 80-7169-766-4.
- ↑Hedepy [online]. [cit. 2023-09-11].Dostupné online.
- ↑Terap.io [online]. [cit. 2023-09-11].Dostupné online.
- ↑ANDERSSON, Gerhard; CUIJPERS, Pim; CARLBRING, Per; RIPER, Heleen; HEDMAN, Erik. Guided Internet-based vs. face-to-face cognitive behavior therapy for psychiatric and somatic disorders: a systematic review and meta-analysis.World Psychiatry. 10. 2014, roč. 13, čís. 3, s. 288–295.Dostupné online [cit. 2020-04-17].ISSN2051-5545.doi:10.1002/wps.20151. (anglicky)
- ↑COOK, Jonathan E.; DOYLE, Carol. Working Alliance in Online Therapy as Compared to Face-to-Face Therapy: Preliminary Results.CyberPsychology & Behavior. 4. 2002, roč. 5, čís. 2, s. 95–105.Dostupné online [cit. 2020-04-17].ISSN1094-9313.doi:10.1089/109493102753770480. (anglicky)
