| Psohlavci | |
|---|---|
 Mikoláš Aleš: Ilustrace k Psohlavcům (1899) | |
| Autor | Alois Jirásek |
| Původní název | Psohlavci |
| Jazyk | čeština |
| Žánr | historická fikce |
| Vydavatel | Albatros, nakladatelství pro děti a mládež |
| Datum vydání | 1884 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Psohlavci jehistorický románAloise Jiráska. Román vznikl v letech1883–1884 a nejdříve vycházel v roce 1884 na pokračování v časopiseKvěty, knižně poprvé v roce1886. Za Jiráskova života vyšel tento román osmadvacetkrát. Dialogy v románu jsou psánychodským nářečím. Hlavními postavami jsou třiChodové –Jan Sladký Kozina, Kryštof Hrubý a Matěj Přibek.
Název románu „Psohlavci“ odkazuje na přezdívku Chodů vzniklou ze středověké nadávky („exotická obluda“), která teprve v tomto románu nabývá nádechu statečnosti.[1]
Děj románu se odehrává koncem17. století nedlouho poBílé hoře. Hlavním motivem je zpracování legendy o vůdciChodůJanu Kozinovi. Chodové byla skupina obyvatel, kteří měli za úkol střežithranici meziČechami aBavorskem. Tito lidé byli přímýmipoddanými českéhokrále a za své služby se těšili mnohýmprivilegiím a výsadám, které je sociálně vydělovaly z okolního obyvatelstva.
Potřicetileté válce Chodové o svá práva přišli a jejich pozemky byly prodányLomikarovi. Chodové samozřejmě nechtěli přijít o svá privilegia, ale jejich stížnosti veVídni a vPraze nebyly vyslyšeny. Proto začali organizovat povstání proti vrchnosti. Nejvýraznější postavou odboje byl Jan Sladký Kozina. Povstání však bylo potlačeno a Kozina odsouzen kpopravěoběšením. Exekuce byla vykonána v Plzni 28. listopadu 1695.
Podle Jiráska zvolal Kozina před popravou mocným hlasem:„Lomikare! Lomikare! Do roka budeme spolu stát před súdnú stolicí boží, hin se hukáže, hdo z nás...“[pozn. 1][pozn. 2] (První písemná zmínka o této větě pochází až z r. 1799, je tedy nepravděpodobné, že by se jednalo o skutečný výrok.[6]) Lomikar skutečně po roce zemřel namrtvici[nepřesný odkaz], podle románu ve chvíli, kdy se na hostině posmíval Kozinovým prorockým slovům. Byl pohřben v kryptě kostela v Klenčí pod Čerchovem a jeho hrob byl v průběhu staletí několikrát vypleněn.
Historickým předobrazem Lomikara bylWolf Maxmilián Lammingern z Albenreuthu. Historické je i chodské povstání a spor o dřívější privilegia, když Domažlice a okolní obce ztratily zvláštní důvěru panovníka poté, co se přidaly na stranustavovského povstání.
Brzo po napsání románu se objevují jeho úpravy pro jeviště. Jedna z prvních dramatizací vznikla a byla publikována v Americe již v roce 1897. Autorem další dramatizace byl J. B. Kühnl a tuto hru uvedlo dne 2. 4. 1899Švandovo divadlo; Alois Jirásek však protestoval a soudně zakročil. Teprve dramatizaci Antonína Fencla z roku 1920 Jirásek schválil. Nic však nenamítal proti opernímu zpracování svého díla.[7]
Podle románu napsali libretista Karel Šípek a skladatelKarel Kovařovicstejnojmennou operu (premiéra vNárodním divadle roku 1898). V souvislosti s přípravou uvedení této opery vPlzni v roce1902 požadoval tehdejší předseda „garderobní komise“ divadla, aby Kozinův svatební kabát byl modrý s vyšíváním, nikoliv bílý, jak obhajoval ředitel divadlaVendelín Budil, který hru předtím inscenoval již v sezóně1898–1899, jednou dokonce za pohostinského hostování tenora Národního divadla Bohumila Ptáka, který si přivezl ze šatny ND kabát bílý. Vendelín Budil, vědom si toho, že je v právu, požádal o dobrozdání nakonec samotnéhoAloise Jiráska, který mu odpověděl dopisem:
| „ | VHronově 20. července1902. Velectěný pane! S p r á v n ě jest, že Kozina (vNárodním divadle) v opeřeKovařovicově vystupuje v bílém, šerkovém županu. Správně jej kreslíM. Aleš. Modrý, vyšívaný kabát je z doby pozdější, takových Chodové v 17. století nenosili. Račte tedy nechati vesměs bílé kabáty či župany. Modré se do doby Kozinovy nehodí. Přeje nejlepšího zdaru, poroučím se a jsem v upřímné úctě Váš oddaný | “ |
| — Alois Jirásek[8] | ||
Obrázky, zvuky či videa k tématuPsohlavci na Wikimedia Commons
DíloPsohlavci ve Wikizdrojích
Digitalizovaná vydání dílaPsohlavci vČeské digitální knihovně| DíloAloise Jiráska | |||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Romány | Skaláci (1875) •Na dvoře vévodském (1877) •Filosofská historie (1878) •Konec a počátek (1879) •U Rytířů (1879) •Na Staré poště (1881) •Poklad (1881) •V cizích službách (1883) •Psohlavci (1884) •V cizích službách (1885) •Skály (1886) •Z Čech až na konec světa (1888) •Proti všem (1893) •Staré pověsti české (1894) •Mezi proudy (1887–1890) •F. L. Věk (1888–1906) •U nás (1896–1903) •Bratrstvo (1900–1909) •Temno (1913–1915) •Husitský král (1920–1930) |  | |||||
| Divadelní hry | |||||||
| Povídky | Povídka z hor (1878) •Z bouřlivých dob (1879) •Maryla (1885) •Zemanka (1885) •Zahořanský hon (1889) •Na Chlumku (1889) •Balada z rokoka (1905) | ||||||
| Filmové a televizní adaptace |
| ||||||
| Hudební adaptace | Psohlavci (Karel Kovařovic, 1897) •Lucerna (Vítězslav Novák, 1923) •Jiří z Kunštátu a Poděbrad (Osvald Chlubna, 1942) •Temno (Iša Krejčí, 1944) •Poslední hejtman (Miroslav Krejčí, 1944) •Zahořanský hon (Jaroslav Křička, 1949) •Maryla (Vladimír Ambros, 1951) •Kolébka (Osvald Chlubna, 1952) •Pan Johanes (Ivo Jirásek, 1952) •Náchodská kasace (Sláva Vorlová, 1955) •Maryla (František Suchý Brněnský, 1956) •Vojnarka (Jiří František Novák, 1956) •Kolébka pro hříšné panny (Otmar Mácha, 1976) | ||||||