Květní diagramprvosenka (Primula anisodora) skupina okoličnatých prvosenek stanoviště prvosenka (Primula veris) skupina okoličnatých prvosenek prvosenka (Primula auricula) skupina okoličnatých prvosenekprvosenka (Primula denticulata) skupina kulovitých prvosenek prvosenka (Primula acaulis) skupina polštářovité prvosenkyprvosenka (Primula japonica) skupina patrovitých prvosenekprvosenka může i zaplevelovat
Prvosenka (z latinskéhoPrimula = malá první, jelikož často kvetou brzy zjara, česky lidověpetrklíč) je rod vytrvalýchbylin (výjimečně jednoletých). Většina původně roste v Evropě a Asii, několik druhů v Americe. Celkem existuje asi 550 druhů prvosenek. Některé jsou pěstovány pro ozdobu. Mezi druhy rostoucími v České republice patří prvosenkaPrimula elatior var. corcontica, která je krkonošský neoendemit, roste jen zde, nerozšířila se nikam jinam.
Prvosenky mají přízemní růžicí listů s uzlovitýmoddenkem.Kořeny jsou vláknité, květy pětičetné, v okolících nebo hlávkách (řidčeji jednotlivé) na koncistvolu, výjimečně na stopkách vyrůstajících ze středurůžice.Listeny u květů jsou při bázi s hrbolkem nebo bez hrbolku.Kalich zvonkovitý, válcovitý, nálevkovitý nebo baňkovitý, pěticípý, vytrvalý.Koruna je nálevkovitá až řepicovitá; trubka je válcovitá, v ústí nezúžená, lysá, lem je pěti-laločnatý, plochý nebo miskovitý. Tyčinky přisedají krátkými nitkami pod ústím trubky nebo v její dolní části.Semeník je svrchní, kulovitý nebo vejcovitý, vajíčka jsou početná a poloanatropické,blizna je hlavičkovitá.Opylení je možné jen přenesením pylu z horníchtyčinek na dlouhočnělečnou bliznu, nebo z dole přirostlých tyčinek na krátkočnělečnou bliznu.Tobolka je kulovitá až vejcovitá, otevírá se pěti až deseti zuby.Semena jsou početná, štítkovitá, nepravidelně mnohostěná, na hřbetní straně zploštělá, na břišní vyklenutá. Semena bývají tupě hranatá až křídlatá, většinou bradavičnatá.[1][2]
Všeobecně vyžadují chladného, vlhkého a ne uzavřenéhovzduchu. Příliš velké horko aslunce vesklenících jim škodí a díky tomu blednou a rychle odkvétají. Některé druhy prvosenek zvlášť vyžadujívápna, naproti tomu některé zase vyžadujíkyselé půdy.[3]
Většinu prvosenek, hlavně vlhkomilnější druhy, množímevýsevem semen ihned po uzrání asemenáčky, když dosáhnou vhodné velikosti, přesazujeme dokořenáčů z nichž je na jaře vysazujeme na definitivní místa. Kvetou po vysazení většinou tentýž rok. Můžeme sít také v únoru – tyto semenáčky přepichujeme a pak hrnkujeme v květnu.Květináče zapustíme přes léto do půdy na stinném místě a hojně je zaléváme. Můžeme je vysazovat na definitivní místo v září, chceme-li aby kvetly v příštím roce.
K setí používáme jen čerstvých semen. Sejeme-li v únoru používáme semen z minulého roku, jinak vyséváme v červnu a červenci do misek s písčitou půdou. Přesazujeme do malých hrnků, když mají semenáčky čtyři listy a to buď v září nebo v létě, popřípadě na podzim příštího roku.
Vysokohorské druhy z podsekceArhritica sekceAuricula, kam patří napříkladPrimula wulfeniana i ostatní příbuzné alpské druhy, jako jsouPrimula spectabilis,Primula glaucescenes aPrimula clusiana, množíme nejsnáze měkkýmiřízky, které odebíráme po odkvětu od června do srpna (čím dříve tím lépe). Mladé rostlinky sázíme do směsidrnovky s přídavkemlistovky,písku avápence. Kvetou brzy zjara, v březnu a v dubnu. Jsou to druhy velmi malé, např.Primula wulfeniana má listy v růžici jen 2–5 cm dlouhé, zato však majíkvěty poměrně veliké, které téměř zakrývajílistovou růžici.
Větší druhy prvosenek můžeme množit v březnu, když se probouzejí k životu a jsou patrné již vegetační vrcholky. Všechny druhy prvosenek můžeme množit dělením v září a četné druhy s tlustýmikořeny můžeme množit ikořenovými řízky.[4]
K léčebným účelům může být použita celá rostlina.Květy alisty sbíráme na začátku kvetení.Kořen sbíráme na jaře nebo na podzim, kdyrostlina začíná slábnout.Plody a listy sušíme na otevřeném a vzdušném místě. Nejvhodnější doba použití je do 2 let.
Rostlina je takédiuretická, způsobuje pocení, jesedativní a obsahuje i některévitamíny. Používá se také při nedostatku vitamínuA aC. Výtažek z kořene je součástí přípravy českéhoSolutanu, což je dobře známý lék proti bronchiálnímu astmatu a bronchitidě. Nejsou žádné zdokumentované negativní účinky prvosenky.[5]
Upozornění: jedná se o lidový prostředek a není žádná záruka jejich účinnosti nebo bezpečnosti.
Zchorob jsou nejdůležitějšíchlorosa čili žloutenka, která vzniká po použití mladých nebo nevyzrálých zemin nebo kyselých humusových zemin či rašeliny, anebo pokud jsou příliš vystaveny slunečnímu záření. Dále je to vadnutí a odumírání rostlin, které bývá způsobeno zkysnutím půdy a to hlavně při přelití při hnojení nebo přizálivce. Z živočišnýchškůdců hlavně škodí háďátka (Aphelenchus olesistus aHeterodora) žijící nakořenech, jež zduřují, hnědnou a odumírají. Po zjištění je nejlépe napadené rostliny vyřadit a spálit aby se zabránilo dalšímu šíření. Mšice listová saje na rubulistů, listy žloutnou a rostliny se znehodnocují. Proti mšicím používáme běžné insekticidy. Housenky můry osenní překusují v noci listy a vtahují je částečně do země. Při malém napadení může být efektivní i sbírání housenek na napadených rostlinách.[6]
Květy jsou na delším stvolu ve tvaru koule. Tento znak si obvykle zachovávají mladé rostliny, starší exempláře v hustých trsech nemívají květenství tak hezké. Nejkrásnější jsou 2 - 3 roky starésemenáče. Skupina je totožná s botanickou sekcíDenticulata.
Květy jsou většinou jen po jednom na krátkých stopkách, a tak husté, že rostlina v květu budí dojem barevného polštáře.Listy bývají velmi nízké a široké. Do této skupiny patříPrimula vulgaris,Primula minima a další.
Jsou převážně původem z Číny a Japonska. Kvítky jsou sestaveny do několikapřeslenů nad sebou, rozkvétají postupně od zdola nahoru. Patří semPrimula budleyana,Primula japonica a další.
↑Květinářství. 1.. vyd. [s.l.]: Státní zemědělské nakladatelství, 1957.
↑Alan S. Weakley.Flora of the Carolinas, Virginia, and Georgia, and Surrounding Areas [online]. April 2008 [cit. 2009-06-20].Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-10-06.
