Zatímco pruská armáda pochodovala k městu, došlo v Paříži k povstání. Občanézaútočili na Tuilerijský palác, kde zabili (a ke všemu znetvořili) 600 příslušníkůšvýcarské gardy a dožadovali se okamžitého odstranění krále. Strach z odvety monarchistů a kontrarevolucionářů způsobil, že v prvním zářijovém týdnu roku 1792 davy Pařížanů vtrhly do městských věznic a zabili více než polovinu vězňů. Šlechtici, duchovní a političtí vězni byli přímo ve svých celách oběšeni, ubodání nebo ubiti k smrti. Tato událost vešla ve známost jakoZářijové masakry.
Původní znak republiky do roku1794Vlajka Francie do roku1794
Výsledkem veřejného násilí a politické nestability v křehké konstituční monarchii bylo zvolení šesti zástupcůNárodního shromáždění, kteří měli dohlédnout na nové volby. Jejich výsledkem bylo založeníNárodního konventu, jenž měl dva cíle - potlačit monarchii a vydat novouústavu. Vůbec prvním činem Konventu bylo vyhlášení republiky a následné zbavení krále veškeré politické moci. Král, tou dobou již obyčejný občan nesoucí rodinné jménoKapet, bylpostaven před soud za zločiny velezrady. Soud započal v prosinci 1792,16. ledna1793 byl Ludvík Kapet shledán vinným v rozsahu obžaloby a21. ledna popravengilotinou.
V zimě1792 a na jaře1793 byla Paříž zachvácena nepokoji z blížícího se hladomoru. Konvent, zaneprázdněný válkou, napravil problém až ke konci jara založenímVýboru pro veřejné blaho, vedenýmMaximilienem Robespierem. Výbor dostal řadu úkolů: vypořádat se s radikální skupinou tzv.zběsilých, malými dodávkami jídla a nepokoji,vzpourou ve Vendée a vBretani, nedávnými porážkami armády a dezercemi velících důstojníků. Patrně nejznámějším rysem činnosti Výboru bylo zavedení politiky teroru, přičemž gilotina začala srážet hlavy nepřátel republiky čím dál častěji. Období je známé jakoHrůzovláda.
Navzdory rostoucí nespokojenosti s Národním konventem jako hlavou republiky byla schválena ústava, nicméně Výbor byl stále viděn jako „nouzová“ vláda, a proto mu byla podřízena iDeklarace práv člověka a občana z roku1789. Zákony a politika Výboru přenesly revoluci do neočekávaných rozměrů. Byl zavedenrevoluční kalendář, jako součást dechristianizace byly uzavřeny kostely v Paříži a jejím okolí. Byl vydánZákon o podezřelých, odsouzena a popravena bylaMarie Antoinetta.
Pokračovaly popravy tisíců reálných i domnělých nepřátel republiky, a to až do bodu, kdy gilotina vešla ve známost jako „národní břitva“ – protože se zdálo, že dopadá na krk každého. Pod gilotinou skončila nakonec i řada členů revolučních stran a seskupení, napříkladhébertisté adantonisté, z nichž mnozí bývali Robespierrovými blízkými přáteli.
Válka se pro Francii začala vyvíjet dobře až v roce1794, částečně zásluhou mladého vojenského génia,Napoleona Bonaparta. Mnoho lidí v Národním konventu volalo po ukončení teroru, ale Robespierre nesouhlasil. Mezi masovými popravami, strachem a Festivalem rozumu, tu v půli roku1794 bylo "obrovské nadšení pro ukončení vlády teroru, jenomže nikdo nedokázal vyřešit, jak na to. Jedinou věcí, která by dokázala teror ukončit, a zároveň jedinou, na které se dokázali shodnout, bylo odstranění Robespierra."[1] Byl svrženthermidorským převratem a popraven 28. července 1794.
Po pádu Robespierra byl klubjakobínů uzavřen a přeživšígirondisté se vrátili k moci. V srpnu1795 vydal Konvent ústavu (tzv.Ústava z roku III). Obnovili tak svobodu vyznání, začali propouštět vězně a zejména připravili volby do nového legislativního orgánu. Tak bylo3. listopadu1795 ustanoveno tzv. Direktorium, pod jehož vedením se Francie přijala dvoukomorový systém vlády, skládající se z vyšší Rady starších (250 členů) a nižší nazvanéRada pěti set (500 členů). Výkonná moc byla svěřena do rukou pěti mužů, tzv. Direktoria (od něj dostalo toto historické období své jméno). V důsledku vnitřní nestability a pohrom francouzských armád v letech1798–1799 nevydrželo Direktorium déle než čtyři roky.
Vláda se rozpadla popřevratu 18. brumaira v roce1799, po němž následovalo období známé jakokonzulát. Samotní členové direktoria, vědomi si své klesající moci, převrat naplánovali společně s Napoleonem Bonapartem, jenž se později stal prvním konzulem republiky. Krátce na to se však prohlásilcísařem, čímž skončila nejen vláda konzulátu, ale i samotná první republika, která byla nahrazenaprvním císařstvím.
↑Interview with Historian David Jordan. The French Revolution [videorecording] : liberté, egalité, fraternité, a new republic is born in blood / produced & directed by Doug Shultz ; written by Doug Shultz, Hilary Sio, Thomas Emil. [New York, N.Y.] : History Channel : Distributed in the U.S. by New Video, c2005.
.svg)
.svg)
.svg)
