Proterozoikum (algonkium,starohory) označujeeon, který datujeme do období před 2,5 miliardami až 542 milióny let. V tomto období vznikly prvnímnohobuněčné organismy,řasy. Také se objevuje první známýsuperkontinentRodinie. Pokračujevrásnění (např.Grenvillské vrásnění) a vznikajíštíty, středy dnešníchkontinentů, a nezvrásněné okraje –tabule. S koncem tohoto eonu došlo k ochlazení Země.[1]
Proterozoikum se dělí napaleoproterozoikum (starší starohory před 2,5 až 1,6 miliardy let),mezoproterozoikum (střední starohory před 1,6 až 1 miliardou let) aneoproterozoikum (mladší starohory před 1 miliardou až 542 milióny let).
Proterozoiku předcházeloarchaikum (prahory, někdy označovány jakoazoikum). Po proterozoiku následovaleonfanerozoikum, érapaleozoikum (prvohory) aperiodakambrium.
V proterozoiku jsou důkazy o existenciživota stále vzácné. S určitostí je možné tvrdit, že v tomto období existovalybakterie asinice a předpokládá se vznik organismů sbuněčným jádrem, zejménařas ahub. Dvě velké ledové periody přinesly útlum ve vývoji a začátkemkambria začíná populační exploze. Ze starohor je známý i první organismus se sexuálním mechanismem rozmnožování (tj. rozdílné orgány samčích a samičích rostlin) – červená řasaBangiomorpha pubescens.
Ve všech okrajových mořích prakontinentu, do kterého se sjednotilykratóny, se objevilyjednobuněčné bakterie (Schizomycetes), které se začaly rychle rozmnožovat. Uskutečňovalyfotosyntézu a odebraly tak z mořské vodyoxid uhličitý, přičemž vylučovalyuhličitany. Nové bakterie se tak zúčastňovaly vzniku organogenních sedimentů (vznikly za účasti organismů).Kyslík, který se při fotosyntéze uskutečňované bakteriemi uvolňoval jako vedlejší produkt, se však nedostal doatmosféry. V redukčním prostředí pramoří se opět vázal s jinými prvky. Kmeny raných bakterií se svou stavbou velmi podobaly sinicím (Cyanophyta), které již existovaly více než 1 miliardu let (už před 3,6 miliardami let). Společným znakem obou skupin bylo, že jejich buňky ještě neměly oddělené buněčné jádro. Organismy, které nemají buněčné jádro oddělené membránou se nazývajíprokaryotické, na rozdíl odeukaryotických, jejichž jádro je odcytoplazmy oddělenémembránou. Prokaryotická buňka má velmi jednoduchou stavbu a je o mnoho menší, její průměr je jen okolo 1 μm. Povrch buňky je ohraničen jednoduchou membránou a buněčnou stěnou. Uvnitř buňky se nachází cirkulární molekulaDNA (deoxyribonukleová kyselina), která obsahuje veškerou genetickou informaci buňky (genom). Vnější membrána bývá často přehnutá a vytváří vnitřní hadicovité útvary nebo vnitřní membránové systémy. Přehnutí vnější membrány jsou pravděpodobně místem, kde se koncentrovaly mnohé enzymy. Ve vnitřních membránových systémech jsou látky potřebné pro fotosyntézu. Na vnější straně mají prokaryotické bakterie bičíky, tenké rourkovité útvary, které jsou složené ze stejných bílkovin, jako buněčná membrána. Bičíky umožňují organismu pohyb a současně víří vodu s částečkami.
- ↑ Oxygen isotope ensemble reveals Earth’s seawater, temperature, and carbon cycle history.www.science.org [online]. [cit. 2024-02-13].Dostupné online.
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuProterozoikum na slovenské Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématuproterozoikum na Wikimedia Commons
