Proteovité (Proteaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řáduproteotvaré (Proteales). Jsou todřeviny s jednoduchými a převážně střídavýmilisty akvěty uspořádanými často v nápadnýchkvětenstvích. Vyskytují se v počtu asi 1700 druhů zejména vtropech asubtropech jižní polokoule.
Zástupci proteovitých jsoukeře astromy s převážně střídavými (výjimečně vstřícnými nebo přeslenitými) jednoduchýmilisty bezpalistů. Listy jsou většinou tuhé, kožovité, celokrajné nebo na okraji pilovité či ostnité, s celistvou nebo různým způsobem členěnoučepelí.
Květy jsou nejčastěji oboupohlavné, pravidelné nebo souměrné, uspořádané v květenstvích.Květenství jsou nejčastěji úžlabní nebo vyrůstají na kmenech či starším dřevě (kauliflorie), řidčeji vrcholová. Jedná se ookolíky,hrozny neboklasy připomínající šištice.Listeny podepírající květy jsou u většiny zástupců drobné a často brzy opadavé, u některých zástupců s klasovitými květenstvími jsou velké a nápadné.Okvětí je složeno ze 4 (3 nebo 5) volných nebo častěji srostlých plátků, případně je 1 plátek volný a 3 srostlé.Tyčinky jsou 4, obvykle volné a přirůstající k okvětním plátkům.Semeník je svrchní, tvořený jedinýmplodolistem. Obsahuje 1, 2 nebo více vajíček. Plodem jeměchýřek,oříšek,nažka,samara nebopeckovice. Semena jsou obvykle bezendospermu.[1][2][3]
Téměř všechny rody této čeledi jsou svým rozšířením vázány na jediný kontinent. Výjimku tvoří rodyLomatia,Orites,Oreocallis aGevuina, které sedisjunktně vyskytují v Jižní Americe a v australské oblasti. RodHelicia roste v Asii i v Austrálii.[2]
V Austrálii a jižní Africe rostou proteovité zejména na suchých stanovištích s kyselejší a chudší půdou. Naproti tomu v Malajsii roste většina druhů v podrostu tropických deštných lesů, pouze některé druhy na suchých savanách. Vyskytují se v nadmořských výškách do 2400 metrů, řidčeji výše (Helicia).[2]
Květy proteovitých obsahujínektar a jsou navštěvovány zejména hmyzem (včely,motýli), ptáky a stromovými savci. Plody bývají poměrně těžké. Semena některých druhů jsou šířena zvířaty, křídlatá semena některých druhů (Banksia dentata,Stenocarpus aj.) jsou šířena větrem. Druhy suchých oblastí bývají přizpůsobeny pravidelným požárům.[2]