Proteolýza je částečná nebo úplnádegradaceproteinů (na menší proteiny, příp.peptidy či jednotlivéaminokyseliny). Existují mimobuněčné (např.trávicí) nebo i vnitrobuněčné enzymy rozkládající proteiny, tzv.proteázy. Degradace proteinů v buňce může být někdy spjatá s organeloulysozomem nebo smolekulárním strojemproteazomem.
Doba života proteinů se v buňkách pohybuje od několika minut po několik týdnů (někdy i více).[1] Průběžnou degradací, jež je v rovnováze sesyntézou proteinů, je zajištěno, aby byly eliminovány poškozené bílkoviny a aby bylo možné regulovat některé enzymatické kaskády pomocí odbourávání zúčastněných proteinů. Degradace proteinů v trávicí soustavě je jiná kapitola a umožňuje do těla dodávataminokyseliny jakožto důležité stavební látky.[1]
Fagocytovanéproteiny, nebo proteiny vorganelách bývají degradovány v buněčné organele lysozomu. Proteiny jsou štěpeny na kratšípeptidy a posléze až naaminokyseliny pomocí lysozomálníchenzymů –katepsinů.
Degradacecytosolárních proteinů je regulována pomocí proteinuubiquitinu (ubikvitinu). Ubiquitin je připojován na volné -NH2 konce postranního řetězcelysinu v daném proteinu přes tzv. isopeptidovou vazbu (vazbou mezi karboxylem a jinou než α-amino- skupinou). Na navázaný ubiquitin se mohou dále vázat další ubiquitiny. Sekvence minimálně čtyř ubiquitinů za sebou slouží jako signál pro proteasomální degradaci.
Proteazom je komplexnímcytoplazmatickým útvarem sloužícím k degradaci proteinů. Jedná se omolekulární stroj sestávající z mnohaproteáz (enzymů schopných štěpitpeptidovou vazbu v proteinech), které štěpíproteiny až naaminokyseliny.
