Programovaná buněčná smrt, buněčné suicidium (anglicky Programmed cell death, PCD) je fyziologický proces, při kterém buňky páchají sebevraždu díky vnitrobuněčnému programu (intracelulárnímu programu). Jedná se o proces aktivní a do jisté míry dobrovolný.
Programovaná buněčná smrt se provádí v regulovaném procesu, který obvykle poskytuje výhodu během životního cyklu organismu. Plní základní funkce jak při vývoji tkání mnohobuněčných živočichů, tak při vývoji tkání rostlin. Programovaná buněčná smrt může nastat procesem apoptóza, autofagie nebo dalšími variantami.
Programovaná buněčná smrt není zcela jednoznačný termín.[1] V některé literatuře je totožný s termínemapoptóza.[1][2][3] Jindy je apoptóza popisována jako jeden z typů programované buněčné smrti a dalším je zejménaautofágie.[4] Někdy se apoptóza definuje jako programovaná buněčná smrt umnohobuněčných organismů.[5]
Apoptóza je proces programované buněčné smrti, který se může vyskytnout u mnohobuněčných organismů. Vede k charakteristickým buněčným změnám –morfologii a na konec ke smrti.
Morfologické změny zahrnují tyto kroky:
Apoptóza může být iniciována absencí určitých faktorů nutných k přežití buňky. Pravá apoptóza musí být geneticky podmíněna, ale existují důkazy, že určité příznaky apoptózy (například aktivace endonukleázy) mohou být falešně vyvolány bez zapojení genetického impulsu. Začíná se také ukazovat, žemitóza (buněčné dělení) a apoptóza jsou nějakým způsobem přepínané nebo propojené a že dosažená rovnováha závisí na vhodných faktorech pro růst nebo přežití.
Autofagie je buněčný proces, při kterém jsou vnitrobuněčnémakromolekulární struktury nebo celéorganely rozkládány (degradovány) pomocílysozómu, či u rostlin pomocívakuoly. V určité formě se pravděpodobně vyskytuje u většinyeukaryotických organismů s možnou výjimkou některých primitivníchprvoků. Je to jeden z mechanismů udržení buněčnéhomeostázy (stálosti vnitřního prostředí).
Autofagie může být iniciována nedostatkem živin. Ale je také spojena s fyziologickými i patologickými procesy, jako je vývoj, diferenciace, neurodegenerativní onemocnění, stres, infekce a rakovina.
Byly objeveny i další cesty programované buněčné smrti. Tyto alternativní cesty ke smrti jsou nazývané neapoptotická programovaná buněčná smrt. Jsou stejně účinné jako apoptóza a mohou fungovat buď jako záložní mechanismy nebo jako hlavní typ PCD.
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuCell death na anglické Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématuProgramovaná buněčná smrt na Wikimedia Commons| Lékařství:Patologie | |
|---|---|
| Základní pojmy a principy patologie | |
| Metody patologie | |
| Buněčná adaptace | |
| Buněčná smrt | |
| Obory patologie | |
| Klinická patologie | |