Program Gemini (sonda Gemini) byl druhýamerický pilotovaný kosmický projekt organizaceNASA. Probíhal v letech1962 až1966, byl tedy zasazen mezi programyMercury aApollo.[1] Protože kosmická loď byla určena pro lety dvou astronautů, byl název programu i lodi odvozen z třetího znamenízvěrokruhu –Blíženci (lat. Gemini).
Jednalo se o prozatím jediný americký pilotovaný program který splnil veškeré cíle, které měl vytyčeny a to v rekordně krátké době při velice příznivých nákladech. Celkové náklady programu Gemini dosahovaly hodnoty $5,4 mld. Za ně bylo dosaženo hned několika významných prvenství – první americkývýstup do vesmíru, první setkání a spojení dvou těles na oběžné dráze, dlouhodobý let dvoučlenné posádky, manévrování na oběžné dráze atd.
Ověřit zda je možné úspěšně dokončit dlouhodobý, až čtrnáctidenní let lodi a posádky.
Provést setkání dvou kosmických těles na oběžné dráze s jejich následným spojením. Vyzkoušet manévrování spojených těles s využitím pohonného systému cílového tělesa.
Zlepšit metody vstupu do zemské atmosféry a přistání tak, aby bylo dosaženo přistání v předem vybrané oblasti na mořské hladině.
Kosmická loď Gemini měla podobně jako loďMercury tvar komolého kužele, byla však celkově větší, neboť musela poskytnout dostatek prostoru pro usazení dvou astronautů a umístění dodatečného vybavení pro uskutečnění dlouhodobého orbitálního letu.
Loď o celkové délce 5,67 m byla rozdělena na 2 základní části, na návratovou kabinu o délce 3,35 m a maximálním průměru 2,32 m a adaptér o maximálním průměru 3,05 m a délce 2,32 m. Návratová kabina byla vyrobena stejnou technologií a ze stejných materiálů jako kabina lodi Mercury. Měla dvojité stěny mezi nimiž byla umístěna většina přístrojového vybavení jako jsou navigační a komunikační zařízení, počítač, zařízení pro zajištění životních podmínek apod. Díky tomu mohl být vlastní interiér kabiny velice přehledně zařízen. Přesto však v kabině bylo jen 1,6 m3 volného prostoru, tedy prostoru srovnatelného s přední částí osobního automobilu.
Adaptér se dělil na dva hlavní bloky. Jednak blok se 4 návratovými raketami na tuhé palivo (délka 92 cm), zabezpečujícími snížení oběžné rychlosti pro zahájení návratu na Zemi a dále na blok nesoucí zásoby pohonných látek a raketové trysky pro orbitální manévry (délka 140 cm). V adaptéru byl rovněž umístěn hlavní energetický zdroj lodi. Pro krátkodobé lety se jednalo o stříbrozinkové články. Pro dlouhodobé lety pak o dvojici kyslíko-vodíkových palivových článků. Průměrná elektrická spotřeba činila 2,16 kW při celkové kapacitě energetického systému 151 kWh.
Na špici návratové kabiny byl dále umístěn radiolokátor a aktivní spojovací uzel, využívaný pro připojování lodi k pasivnímu spojovacímu tělesuAgena.
Při startu, přistání a většině orbitálních činností měli astronauté oblečeny skafandry. V těch byla, podobně jako v návratové kabině, čistě kyslíkováatmosféra o tlaku 0,35 atmosféry a teplotě 18 °C. Ve skafandrech bylo možné vystoupit z kabiny přímo do kosmického prostoru. K tomuto účelu byla kabina vybavena dvojicí širokých vstupních dveří. Ty byly hlavním a jediným vstupem do kabiny a v případě havárie nosné rakety by sloužily jako otvor pro katapultáž astronautů s využitím katapultovacích křesel. U lodi Gemini totiž nebylo využito záchranného raketového systému, jaký byl u lodíMercury aApollo.
Na Zemi se vracela pouze kabina s kosmonauty. Ta byla na svém tupém dně chráněna tepelným štítem zfenolovépryskyřice a během sestupu atmosférou využívala aerodynamického vztlaku. Bylo tak možné v určitých mezích ovlivňovat místo přistání. Počítalo se pouze s měkkým přistáním na vodu. To zabezpečoval přistávací padákový systém složený ze stabilizačního padáku o průměru 5,5 m a z hlavního padáku o průměru 25,6 m. Maximální rychlost přistání mohla být až 9 m/s.
V rámci programu Gemini bylo vykonáno celkem 12 misí. První dvě byly nepilotovanými lety sloužícími k ověření technologií a vlastností lodi, následujících 10 pilotovaných bylo zaměřeno na plnění základních bodů programu. Všechny lodě vynesla nosná raketaTitan 2 GLV z MysuCanaveral naFloridě.[1]
První dlouhodobý kosmický let (týden, 120 oběhů). První mise využívající palivové články pro dodávku elektrické energie. Ověření navigačního systému pro budoucí spojení na oběžné dráze.
Dlouhodobý let (14 dní) pro ověření schopností lidského organismu přežití ve stavu beztíže. Protože došlo k závadě na bezpilotnímraketovém stupni Agena, posloužila loď jako pasivní cíl pro spojení s kosmickou lodí Gemini 6A.
První spojení dvou kosmických těles na oběžné dráze s bezpilotním raketovým stupněm Agena. V důsledku závady na orbitálním orientačním systému lodi Gemini (zaseknutý ventil trysky č.8) došlo k nekontrolovatelnému roztočení obou těles. Po odpojení lodi od stupně Agena došlo k nouzovému přistání, prvnímu v americké historii kosmických letů.
Pro poruchu na pasivním cílovém tělesu Agena byly provedeny celkem 3 různé přibližovací manévry bez konečného spojení. V průběhu letu byl proveden dvouhodinový výstup do kosmického prostoru.
Po spojení lodi Gemini s cílovým tělesem Agena byl využit motor Ageny pro zvýšení oběžné dráhy komplexu. V průběhu letu byl na dobu 49 minut otevřen průlez kosmické lodi, čehož Collins využil k vykonání 39minutového experimentu na povrchu tělesa Agena, tedy ve volném kosmickém prostoru.
Po spojení s cílovým tělesem Agena byl využit motor Ageny pro zvýšení oběžné dráhy komplexu na rekordní výšku 1189 km. V rámci 2hodinového otevření průlezu kosmické lodi provedl Gordon 33-minutový výstup do volného kosmického prostoru.