Prezident Spojených států amerických (anglickyPresident of the United States of America,POTUS) jehlavou státu avládySpojených států amerických, která jenepřímo volena občany USA. PodleÚstavy je vedoucí osobouvýkonné mocifederální vlády avrchním velitelemozbrojených sil, s pravomocí výkonu a prosazování federálního práva a odpovědností jmenovat federální výkonné, diplomatické, regulační a soudní úředníky. Náleží mu rovněž symbolické postavení vůdce národa a disponujeprerogativy jako je právomilosti a právoveta. Spojuje tak pravomoci, které se v evropských zemích obvykle dělí mezi hlavu státu apremiéra (případně vládu jako celek). Vzhledem k jeho silnému postavení v rámciprezidentském systému a s ohledem navelmocenské postavení USA je pak označován za nejmocnějšího člověka na planetě.[1]
Po vyhlášení nezávislosti roku 1776 byly Spojené státy řízeny podleČlánků konfederace, které na federální úrovni nevytvářely žádný výkonný ani soudní orgán, pouze upravovaly pravomociKontinentálního kongresu. Předseda Kongresu (oficiálně Předseda spojených států v Kongresu sdružených,anglicky: President of the United States in Congress Assembled), byl vybrán z jeho členů ostatními delegáty. Jeho funkční období bylo omezeno na jeden rok a bylo stanoveno, že nesmí být do funkce zvolen víckrát než jednou. Postavení předsedy Kongresu bylo zejména ceremoniální a jeho rolí pak bylo řídit jednání v Kongresu a spolu s tím spojené administrativní úkoly, jako například vyřizování korespondence nebo podepisování oficiálních dokumentů Kongresu.[2]
Jelikož se ukázala nutnost silné centrální vlády se silnými pravomocemi, byla tato funkce nahrazena úřadem prezidenta Spojených států, jako hlavy státu a vrcholuvýkonné složky státní moci. Tento úřad byl zaveden přijetímústavy roku1788. Při jejím vzniku byly na roli a postavení prezidenta značně rozdílné pohledy. Jeden z návrhů propagoval myšlenku svěření moci výkonné do rukou sboru osob, z nichž by každé byla svěřena určitá působnost, případně by funkci vykonávali společně. Další návrh byl založen na principu fungujícím v Massachusetts; podle něj měla být ustanovena rada, jejíž kontrole a souhlasu by jmenovaná hlava státu podléhala. Protikladem těchto myšlenek, které počítaly s kolektivním orgánem, byl návrhAlexandera Hamiltona; ten prosazoval volenou obdobu panovníka britského typu s širokým spektrem pravomocí. Ty však měly být na rozdíl od panovnických pravomocí omezené a navázané na souhlas nebo spolupráci Kongresu. Někteří delegáti v čele sGeorgem Masonem přesto protestovali a tvrdili, že se tím vytváří základ monarchie. Nakonec byl přijat kompromis předloženýJamesem Wilsonem, který argumentoval tím, že ke správě nově vzniklého státu vystaveného hrozbám ze zahraničí je potřeba jednoho vrcholného vůdce, kterému budou poskytnuty rozsáhlé pravomoci. Ty však byly v klíčových oblastech omezeny, prezident tak například na rozdíl od britského krále nemá pravomoc rozpustit parlament nebo bez jeho souhlasu vyhlásit válku; prezident také může být na rozdíl od krále odvolán procesemimpeachmentu.[2][3]
Inaugurace prvního prezidenta George Washingtona, 30. dubna 1789
Prvním prezidentem byl roku 1789 zvolenGeorge Washington, který se poválce za nezávislost těšil velké důvěře amerického lidu a byl známý svou skromností a sebekontrolou. Byl proto považován za záruku, že moc, jež mu bude svěřena, nezneužije.[2] Jako první prezident Washington zavedl mnoho zvyklostí svázaných s prezidentským úřadem. V červnu roku 1789 vydal první oficiální prezidentský příkaz, kdy požadoval od ministrů, aby mu podali „zcela přesnou a zřetelnou obecnou zprávu o záležitostech Spojených států“.[4] V říjnu téhož roku vyhlásil prvnístátní svátek USA,Den díkůvzdání.[5] V lednu 1790 přednesl Kongresu prvnízprávu o stavu Unie, a v květnu nařídil zahájení výstavby prezidentského sídla, později známého jakoBílý dům; prvním prezidentem, který v něm sídlil, byl však až Washingtonův nástupceJohn Adams v roce 1800.[6] V roce 1793 Washington vyhlásilneutralitu vbritsko-francouzské válce, což byl významný precedens, který ukotvil dominantní postavení prezidenta v oblasti zahraniční politiky.[7] V prezidentské funkci skončil roku 1797 po dvou volebních obdobích; jeho rozhodnutí pomohlo zmírnit obavy, že by se nový stát mohl proměnit v monarchii, a vytvořilo zvyklost která nebyla porušena až do roku 1940 a nakonec byla trvale zakotvena22. dodatkem ústavy.[8]
Zatímco Washington funkci zastával spíše pasivně – právo veta použil pouze dvakrát a návrh zákona předložil třikrát – za dalších prezidentů pozice prezidentského úřadu značně zesílila. To bylo podpořeno několika faktory, zejména celonárodními volbami a postavením hlavy výkonné moci, které umožnily prezidentům přesunout kontrolu nad vnitrostátní politiku do svých rukou. Dalšími faktory v průběhu dějin byly rostoucí význam americké zahraniční politiky a její vliv na formování globálních vztahů, změny v rozdělení pravomocí mezi Kongresem a prezidentem, nárůst počtu federálních institucí a jejich rozšířená působnost, a rostoucí podpora veřejnosti. Prvním, kdo se pokusil využít situace a převzít z rukou Kongresu pravomoc řízení domácí politiky, byl 7. prezidentAndrew Jackson. Úspěšně argumentoval, že jakožto jediný funkcionář volený občany celé federace představuje „hlas všeho lidu.“[2] V tomto směru pokračovalo formování postavení federální exekutivy v první polovině 19. století. Význam prezidentského úřadu výrazně vzrostl za 16. prezidentaAbrahama Lincolna, jehožzvolení v roce 1860 jižní státy neuznaly a vyhlásilyKonfederaci, což vedlo kobčanské válce. Lincolnova pozice jako vůdce národa v době krize a vrchního velitele vojskUnie mu umožnila přijmout některá mimořádná opatření bez schválení Kongresem, jako například omezení právahabeas corpus z roku 1862,[9] čiproklamace o zrušení otroctví z roku 1863.[10] V desetiletích po občanské válce došlo k dalšímu posílení významu centrální exekutivy vznikem nových federálních orgánů podřízených prezidentovi; mezi ně patří napříkladTajná služba (1865),národní parky (Yellowstonský 1872,Yosemitský 1890),Uniformovaný sbor Služby veřejného zdraví (1889) aFederální úřad pro vyšetřování (1908). Zákon z roku 1921 prosazený 29. prezidentemWarrenem Hardingem posílil postavení prezidenta v oblastifiskální politiky, kdy centralizoval pod jeho kontrolou přípravu federálního rozpočtu a financování vlády.[11] Další významné posílení prezidentské moci přišlo s nástupem 32. prezidentaFranklina Roosevelta a jeho programuNew Deal v roce 1933. Jeho přístup byl takový, že by měl prezident moc užívat ve prospěch lidu a aby tak mohl činit, může dělat cokoliv, co mu Ústava nezakazuje. Současné postavení prezidenta vychází z této politiky, v důsledku čehož má prezident nástroje k rychlé reakci na širokou škálu situací.[2]
Volby prezidenta USA jsou nepřímé, tzn. že prezident není volen přímo občany, ale kolegiem volitelů, které tvoří volitelé (zástupci) jednotlivých států Unie. Prezidentem se může stát jen ten, kdo získá nadpoloviční většinu z 538 volitelů, tedy alespoň 270.
Podmínky pro zvolení za prezidenta upravujeÚstava Spojených států amerických, konkrétně: „Volitelnou na úřad prezidenta může být jen osoba, která získala občanství Spojených států zrozením či měla toto občanství v době přijetí ústavy, dosáhla věku třiceti pěti let a bydlí alespoň čtrnáct let ve Spojených státech“.[12]
Čtrnáctý dodatek Ústavy (oddíl 3) říká, že ten, kdo coby funkcionář Spojených států přísahal dodržovat Ústavu Spojených států, a poté se angažoval v povstání nebo vzpouře proti ní a nebo poskytl pomoc či podporu jejím nepřátelům, nesmí vykonávat civilní ani vojenskou státní funkci Spojených států amerických.[12] Čtrnáctý dodatek tedy vylučuje z kandidátů na prezidenta osoby, které se těchto činů dopustily. Navíc je „automaticky se vykonávající“ – tedy ke svému uplatnění nepotřebuje žádný úkon jako například znalecký posudek, usnesení soudu nebo pravomocný rozsudek, trestající dotyčného za výše zmíněné činy.[zdroj?]
Prezident se funkce ujímá složením přísahy do rukou předsedyNejvyššího soudu, která zní:[12]
„I (name) do solemnly swear (or affirm) that I will faithfully execute the Office of President of the United States, and will to the best of my ability, preserve, protect and defend the Constitution of the United States.“
Český překlad:
„Já ___ ___, slavnostně přísahám, že budu čestně vykonávat funkci prezidenta Spojených států a podle svých sil budu zachovávat, chránit a bránit ústavu Spojených států.“
Prezident je z pozice hlavy státu avýkonné složky státní moci nejvyšší autoritou v řízení státních záležitostí a práce federální vlády. Předsedákabinetu (který dále tvoříviceprezident a ministři) a rovněžNárodní bezpečnostní radě. Mezi hlavní prezidentovy povinnosti patří chránit Ústavu a prosazovat zákony schválenéKongresem – tato povinnost je ústavně zakotvená článkem, který ustanovuje že prezident „pečuje o to, aby zákony byly svědomitě plněny“.[12] Za tímto účelem vydávávýkonná nařízení,prezidentské proklamace,prezidentské směrnice a další dokumenty, které jsou pro federální úřady závazné. Prezident také zajišťuje financování federálních agentur a sestavuje návrhrozpočtu, který však podléhá schválení Kongresem;[13] taktéž řídí správu vládního majetku[14] a zadáváníveřejných zakázek.[15] Kongres může udělit prezidentovi ještě širší pravomoci, zejména pokud jde o řízenínárodního hospodářství a ochranu bezpečnosti USA, například v doběválky nebovýjimečného stavu.[16]
Prezident rovněžjmenuje a odvolává vedoucí všech ministerstev a vrcholnýchúřadů a stovky dalších vysokých federálních úředníků, například řediteleFBI aCIA, administrátoraNASA, členy představenstvaUSPS aAmtraku, a mnoho dalších. Z celkového počtu cca 4 tisíc je pro jmenování 1200 nejvyšších funkcionářů nutný souhlas Senátu,[17] ale pro jejich odvolání na základě soudního rozhodnutí v kauzeMyers v. Spojené státy souhlas potřeba není.[18] Specifickým případem jsou členové rady guvernérůFederálních rezerv, které prezident může odvolat pouze ve výjimečných případech. Vedle těchto vrcholných pozic je však velká většina federálních zaměstnanců vybírána prostřednictvím systémustátní služby, kdy jmenování a postup jsou založeny na schopnostech a zkušenostech.[16]
Prezident nese hlavní zodpovědnost zastyky USA s cizími státy, jmenujevelvyslance akonzuly (kteří však musí být schváleniSenátem), a přijímá cizí velvyslance a jiné veřejné činitele. Spolu sministrem zahraničí řídí všechny oficiální styky se zahraničními vládami. Účastní sekonferencí na nejvyšší úrovni a přímých porad hlav států o hospodářských a politických problémech. Prostřednictvímministerstva zahraničí je prezident zodpovědný za ochranu Američanů v zahraničí a cizích státních příslušníků v USA. Prezident rovněž rozhoduje ouznání nových států a nových vlád a sjednávásmlouvy s jinými státy, které jsou pro Spojené státy závazné po schválení dvoutřetinovou většinou Senátu. Dále může uzavírat s cizími mocnostmi tzv.výkonné dohody, které schválení Senátem nepodléhají.[16]
Přestože Ústava stanoví, že „veškerázákonodárná moc“ náleží Kongresu,[12] má prezident jako tvůrce veřejné politiky významnou legislativní úlohu. Můževetovat kterýkoliv Kongresem schválený návrh zákona; veto je sice možné přehlasovat dvoutřetinovou většinou v obou komorách Kongresu, nicméně k tomu dochází pouze asi u 7% vetovaných zákonů.[23] Vevýroční zprávě a zvláštních zprávách Kongresu může prezident navrhnout zákony, které považuje za nutné. Kdyby Kongres odložil projednávání těchto návrhů, má prezident pravomoc svolat zvláštní zasedání. Kromě toho může prezident jako lídrpolitické strany a vrcholný představitel vlády USA ovlivňovat veřejné mínění, a tím také zákonodárné jednání v Kongresu.[16]
Jako hlava státu a nejvyšší ústavní činitel podleprotokolárního pořadí vykonává prezident také mnoho ceremoniálních funkcí, například vydává slavnostní prohlášení při příležitosti významných dní a také udílíčestné občanství astátní vyznamenání, mezi která patří:
Vedle toho pak plní mnoho méně formálních funkcí. NapříkladWilliam Howard Taft v roce 1910 zahájil tradici slavnostního prvního vhazování na baseballovém zápase v Griffith Stadium veWashingtonu, D.C, u příležitosti zahájení sezóny. Dále je každý prezident od dobTheodora Roosevelta čestným předsedouBoy Scouts of America.Rutherford B. Hayes začal v roce 1878 svelikonočním koulením vajec na zahradě Bílého domu pro místní děti. Počínaje rokem 1947, od dob vládyHarryho S. Trumana, je prezident na každýDen díkůvzdání obdarován živým domácímkrocanem v rámci národní prezentace v Bílém domě. Od roku 1989, kdyGeorge H. W. Bush formalizoval zvyk „udělit milost“ krocanovi, je tento převezen na farmu, kde ve zdraví dožije.
Prezident je po dobu výkonu funkce chráněnimunitou, která však není explicitně udělena Ústavou nebo federálním zákonem. Vcivilních případech vychází z rozhodnutí Nejvyššího soud USA v případuNixon v. Fitzgerald (1982), který určil, že prezident má absolutní imunitu před občanskoprávními žalobami týkajícími se činů vykonávaných v rámci jeho úřadu.[26] Výklad práva k trestní imunitě vychází z právních memorand z let 1973[27] a 2000,[28] podle kterých jetrestní stíhání prezidenta ve výkonu úřadu neústavní, a to kvůli jeho symbolickému postavení jako hlavy národa. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu v případuTrump v. Spojené státy (2024) mají imunitu rovněž bývalí prezidenti, a to vůči trestnímu stíhání za oficiální činy během svého působení ve funkci. Tato imunita však není absolutní a nebrání vyšetřování prezidenta.[29]
Prezident rovněž jako hlava výkonné moci disponuje za určitých okolnostíexekutivním privilegiem, tedy právem zadržet informace, na které by jinak měl Kongres či soudy nárok.
Senát projednávající žalobu proti Billu Clintonovi, 1999
Impeachment je jediným nástrojem, jak odvolat prezidenta Spojených států z úřadu. Článek I. a II. Ústavy hovoří o typech provinění (těžký zločin, zpronevěra, vlastizrada…), procesu obžaloby (impeachment) a soudním řízení. Pro odvolání je nutné:
obžaloba, kterou může vznést jen Sněmovna reprezentantů. Pro obvinění je nutné nadpoloviční většiny všech členů Sněmovny.
soudním tribunálem je pakSenát, kterému předsedápředsedaNejvyššího soudu. Prezident je zbaven úřadu, pokud hlasují pro vinu alespoň 2/3 přítomných senátorů.[12]
Procesu odvolání byli podrobeni tři prezidenti, žádný z nich však odvolán nebyl.Andrew Johnson (1868) byl žalován po odvolání ministra války a sporu se Senátem bez konkrétního obvinění,Bill Clinton (1998) byl po aféře sMonikou Lewinskou obviněn z křivé přísahy a bránění spravedlnosti a od prosince 2019 byl po schválení ústavní žalobySněmovnou reprezentantů souzenDonald Trump v bodech zneužití úřadu a obstrukcí vůči Kongresu.[30]
Richard Nixon se po obvinění z maření spravedlnosti, zneužití pravomoci a pohrdání Kongresem procesu vyhnul svým odstoupením v srpnu 1974.[31]
Nixonův dopis, v němž oznamuje svoji rezignaci (Ústava nespecifikuje adresáta rezignace, prezident se ji rozhodl zaslat ministru zahraničíKissingerovi).[32]
Podle Ústavy se v případě uprázdnění funkce prezidenta úřadu pro zbytek funkčního období ujme jehoviceprezident volený současně s ním.[12] Zákon Kongresu stanovujepořadí nástupnictví, které se použije v případě, že toho viceprezident není schopen. Dále tuto problematiku upravuje XXV. dodatek Ústavy platný od roku 1967. Ten upřesňuje, ževiceprezident se stává prezidentem, pokud prezident zemře, rezignuje nebo je odvolán z funkce v důsledku impeachmentu. Dále stanoví postup pro obsazení uvolněného úřadu viceprezidenta. Dodatek rovněž upravuje možnost dočasného převedení pravomocí a povinností prezidenta na viceprezidenta, a to buď z vlastní iniciativy prezidenta, nebo z iniciativy viceprezidenta společně s většinou členů prezidentovakabinetu. V obou případech se viceprezident stáváúřadujícím prezidentem až do okamžiku, kdy jsou prezidentovy pravomoci a povinnosti obnoveny.[12]
Někteří bývalí prezidenti zažili po odchodu z úřadu významné kariéry. Mezi příklady patří funkční obdobíWilliama Howarda Tafta jako předsedy Nejvyššího soudu Spojených států[33] a práceHerberta Hoovera na reorganizaci vlády podruhé světové válce.[34]Grover Cleveland, jehož kandidatura na znovuzvolení v roce 1888 byla neúspěšná, se do funkce vrátil v dalších volbách o čtyři roky později. Dva bývalí prezidenti zasedali v Kongresu poté, co opustili Bílý dům:John Quincy Adams byl zvolen do Sněmovny reprezentantů, kde působil 17 let,[35] aAndrew Johnson se vrátil do Senátu v roce 1875, nicméně ještě téhož roku zemřel.[36]
Každý prezident od dob Herberta Hoovera vytvořil úložiště dokumentů známé jakoprezidentská knihovna pro uchování a zpřístupnění oficiálních dokumentů, záznamů a dalších listin a materiálů. Herbert Hoover,Harry Truman,Dwight Eisenhower,Richard Nixon, Gerald Ford,Ronald Reagan aGeorge Bush starší byli v areálech svých prezidentských knihoven pohřbeni.[37][38]
V roce 1958 byl přijat Zákon o bývalých prezidentech (The Former Presidents Act), který spolu s dalšími zákony upravuje benefity, které hlavě státu po odchodu z funkce náleží:[39][40]
Doživotní renta – například v roce 2017 byla její výše 200 000amerických dolarů ročně.
Náhrada výdajů spojených s odchodem z funkce – po dobu sedmi měsíců po skončení funkčního období pokrývá náklady na kancelářské prostory, náhrady zaměstnancům, komunikační služby a podobně.
OchranaTajnou službou – vztahuje se na bývalého prezidenta, jeho manžela či manželku a děti mladší 16 let. V letech 1965 až 1996 byl nárok na ochranu doživotní. Zákonem z roku 1994 byla ochrana zkrácena na 10 let po opuštění funkce, v roce 2012 byla opět zavedena doživotní.
Zdravotní služby – nárok na bezplatné lékařské ošetření ve vojenských nemocnicích.
Financování provozu kanceláře – zajišťováno vládní agenturouGeneral Services Administration
Tyto nároky nemá prezident, který byl z funkce odstraněn procesem impeachmentu.
Od roku 1901 má ochranu prezidenta a jeho rodiny na starostiTajná služba USA. Oficiálním sídlem prezidenta jeBílý dům, letním a víkendovým sídlem jeCamp David.
↑KHALILI, Sabira.It's Presidents Day, so we asked: Is the president of the United States still the most powerful person on earth? [online]. 2023-02-16 [cit. 2024-11-15].Dostupné online. (anglicky)
↑abcdeJANDUS, Michal.Ústřední orgány USA podle ústav z let 1781 a 1787 a jejich pravomoc. Praha, 2021 [cit. 2024-03-05]. Diplomová práce.Univerzita Karlova - Právnická fakulta. Vedoucí práce doc. JUDr. Radim Seltenreich.Dostupné online.
↑George Washington’s First Executive Order – Statutes and Stories [online]. [cit. 2025-02-05].Dostupné online. (anglicky)
↑ Thanksgiving Proclamation of 1789 | George Washington's Mount Vernon.www.mountvernon.org [online]. [cit. 2025-02-05].Dostupné online. (anglicky)
↑CURRIER, Charles; AFTER CHARLES COTTON MILBOURNE (AMERICAN, ACTIVE 1790–1840); AFTER W. J. CONDIT (AMERICAN, 18TH–19TH CENTURY).The Government House, New York. [s.l.]: [s.n.]Dostupné online.
↑ Neutrality Proclamation | George Washington's Mount Vernon.www.mountvernon.org [online]. [cit. 2025-02-05].Dostupné online. (anglicky)
↑ Presidential Precedents | George Washington's Mount Vernon.www.mountvernon.org [online]. [cit. 2025-02-05].Dostupné online. (anglicky)
↑ A proclamation on the suspension of habeas corpus, 1862 | Gilder Lehrman Institute of American History.www.gilderlehrman.org [online]. [cit. 2025-02-05].Dostupné online.
↑ Konfederace a rasismus jsou spojené nádoby. Většina Američanů ale sochy strhávat nechce.ČT24 [online].Česká televize [cit. 2025-02-05].Dostupné online.
↑U.S Code, Title 31 - Money and finance, § 1104 Budget and appropriations authority of the President [online]. [cit. 2024-05-21].Dostupné online.
↑40 USC 486: Policies, regulations, and delegations Text contains those laws in effect on January 2, 2001 From Title 40-PUBLIC BUILDINGS, PROPERTY, AND WORKS CHAPTER 10-MANAGEMENT AND DISPOSAL OF GOVERNMENT PROPERTY SUBCHAPTER II-PROPERTY MANAGEMENT [online]. [cit. 2024-07-15].Dostupné online.
↑abcdePrezident USA [online]. Velvyslanectví USA v České republice, 2016-11-08 [cit. 2023-09-08].Dostupné online.
↑PRESIDENTIALLY APPOINTED POSITIONS [online]. Center for Presidential Transition [cit. 2024-03-25].Dostupné online.
↑Myers v. United States, 272 U.S. 52 (1926) [online]. Justitia [cit. 2024-03-25].Dostupné online.
↑Zákon č.: 93-148 (War Powers Resolution) [online]. 93. Kongres Spojených států amerických [cit. 2023-09-04].Dostupné online. (anglicky)
↑GLASEROVÁ, Dominika. Trump ve Washingtonu vyhlásil výjimečný stav, u Kapitolu se před inaugurací opevňuje národní garda.ČT24 [online].Česká televize, 2021-01-12 [cit. 2024-03-25].Dostupné online.
↑SHAMSI, Hina. Trump’s Secret Rules for Drone Strikes and Presidents’ Unchecked License to Kill.www.aclu.org [online].American Civil Liberties Union, 2021-05-05 [cit. 2023-10-03].Dostupné online.
↑The Shootdown Order [online]. American Public Media [cit. 2024-03-25].Dostupné online.
↑JELÍNEK, Filip; ŘÍHA, Michal.Prezidentská podpisová prohlášení [online]. Český model amerického Kongresu [cit. 2024-05-15].Dostupné online.
↑Legal Memos About Whether a Sitting President May Be Indicted [online]. [cit. 2024-03-06].Dostupné online.
↑A Sitting President's Amenability to Indictment and Criminal Prosecution [online]. [cit. 2024-03-06].Dostupné online.
↑HRON, Jan. Na činy z Bílého domu platí imunita, rozhodl Nejvyšší soud. Trump to chválí.iDnes.cz [online].MAFRA, 2024-07-01 [cit. 2024-07-08].Dostupné online.
↑FLORES, Nancy.Burials at presidential libraries 'create sacred American sites' [online]. [cit. 2025-01-16].Dostupné online.
↑ANDERSON, Carrie.Commemorating the 30th Anniversary of President Nixon’s Passing [online]. 2024-04-22 [cit. 2025-01-16].Dostupné online. (anglicky)
↑NOVÁK, Zdeněk. Obama nepřijde zkrátka. Po odchodu z funkce dostane ochranku a rentu 200 000 dolarů ročně.iROZHLAS [online].Český rozhlas, 2017-01-21 [cit. 2024-03-14].Dostupné online.
.jpg)
.jpg)
