Tento článek je o kodifikačních příručkách. O pravidlech jako takových pojednává článekČeský pravopis.
Pravidla českého pravopisu (PČP) je tradiční název příruček popisujících či kodifikujících jak sámčeský pravopis, tedy způsob zápisu řeči, tak i ostatní jevy (např.lexikum,gramatiku, zejménatvarosloví)spisovné formy češtiny. Přitom je cílem, smyslem zejména její sjednocení v zájmu celonárodní srozumitelnosti.
Za nejzávaznější bývají považována vydání zpracovanáÚstavem pro jazyk český (ÚJČ) Akademie věd, příručky z jiných nakladatelství z nich obvykle bývají odvozené. Příručky mívají obecnou část, pojednávající o pravopisných problémech a jevech, a slovníkovou část.
Pravidla českého pravopisu se speciálně zabývají zejména odchylkami od hláskového pravopisu:
volba mezii (í) ay (ý). Z tohoto důvodu se rozlišujíměkké,tvrdé aobojetnésouhlásky a k obojetným souhláskám se vytváří seznamyvyjmenovaných slov. Pravopis koncovek se řídígramatickými vzory, u koncovek sloves je pak třeba sledovat gramatickou shodu přísudku s podmětem, tj. pravopis slovesa podřídit gramatickému rodu podmětu, ať už vyjádřeného, nebo nevyjádřeného.
používání písmenaě, rozlišování mě a mně, změkčování písmen d, t, n písmenem i
ztráta znělosti některých souhlásek na konci slov nebo ve skupině souhlásek, páry znělých a neznělých souhlásek značené písmenem pro znělou souhlásku
pravopis skupin souhlásek, které se někdy vyslovují zjednodušeně (např. šveska = švestka, cera = dcera, kecky = zastarale kedsky, ale děcko ≠ dětsko, jednostraný = jednostranný, francouský = francouzský) a hláskové změny, které se odrážejí i v pravopise (brandýští a hradečtí, ne brandýsští a hradecští)
volba předložky nebo předpony s a z (se a ze)
označování délky samohlásek, volba mezi ú a ů, změny délky při ohýbání slov (dráha – o drahách, prodávat – prodavač, výjimka – výjimečný – vyjímatelný), dubletní tvary
psaní přejatých slov (zachování původního pravopisu, způsoby počeštění, přepis některých písmen s odlišným významem, potlačené zdvojení písmen, volba mezi s a z, označování délky samohlásek, zachování původních i a y), pravidla transkripce
psaní zkratek a značek
pravopis vlastních jmen, zejména kapitalizace (psaní velkých písmen) a pravopis víceslovných vlastních jmen (rozdílná pravidla pro různé typy subjektů), úzus u označení na pomezí vlastního jména (např. první světová válka malými písmeny, Vánoce po reformě pravopisu velkými písmeny), rozlišování vlastních jmen od obecných
jiné případy kapitalizace (vyjádření zvláštního vztahu, začátky větných celků atd.)
hranice slov v písmu, psaní mezer, spojovníků, spojky -li, dělení slov na konci řádku
členicí (interpunkční) znaménka (tečka, čárka, závorka, pomlčka, středník, otazník, vykřičník, dvojtečka, uvozovky, tři tečky, odsuvník čili apostrof)
pravopis a zvláštnosti jednotlivých slov (dokumentováno pravopisným slovníkem)
Žádný zákon závaznost Pravidel českého pravopisu přímo nestanoví.Pravopisná zvyklost (norma) češtiny je ustalována a sjednocována především Ústavem pro jazyk český a školskou soustavou. Ústav pro jazyk český vydává doporučující publikace (například Pravidla českého pravopisu,Internetová jazyková příručka,Slovník spisovné češtiny,Akademický slovník cizích slov) a provozuje jazykovou poradnu pro veřejnost. Pravidla doporučovaná Ústavem pro jazyk český jsou obecně považována za oficiální.[1]
Příslušné státní ministerstvo (nyní Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy) obvykle schvaluje kodifikační příručky pro užívání ke školní výuce češtiny, případně závazně vyžaduje respektování těchto zásad při výuce češtiny ve školách.
Na základě školského zákona Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy uděluje nebo odnímá učebnicím a dalším učebním textům schvalovací doložku, na základě které se tyto pomůcky mohou používat při výuce na základních a středních školách. (Ředitel školy může povolit použití jiných učebnic a textů, pokud neodporují zákonu.)[2] Doložka se uděluje na základě odborného posouzení souladu s předem danými kritérii. Součástí recenze je i posouzení jazykové kultury textu učebnice podle pravidel českého pravopisu. Pokud vydavatel nevěnoval výrobě učebnice náležitou péči a je v ní mnoho tiskových chyb, prohřešků proti jazykové normě nebo jiných věcných či formálních nedostatků oproti podobě, která byla schválena, může ministerstvo schvalovací doložku odebrat.[3]
1846 a 1851Prawidla českého prawopisu, praktickými přijklady wyswětlená, pro učitele českých sskol, zwlásstě pro kandidáty auřadu učitelského, W Praze : Cjs. král. sklad normálnjch sskolnjch knih, tištěno švabachem
1854Pravidla českého pravopisu: praktickými příklady vysvětlená, V Praze : C.k. sklad normálních školních knih,
1902Pravidla hledící k českému pravopisu a tvarosloví s abecedním seznamem slov a tvarů s podtitulem „Jediné ministerstvem kultu a vyučování schválené vydání“ (Praha, Školní knihosklad), první PČP. Po vzoruněmčiny zrušila zdvojování souhlásek v psaní cizích slov. Tím měly všechny dosavadní písemnosti včetně dvou třetinOttova slovníku naučného rázem zastaralý pravopis.
1903 vydání „větší“ a „menší“, Školní knihosklad.
1904 vydání „větší“ a „menší“, tentokrát Císařský královský školní knihosklad.
1913Pravidla českého pravopisu s abecedním seznamem slov a tvarů: Jediné c.k. ministerstvem kultu a vyučování schválené vydání vydání větší, Školní knihosklad.
1917 vydání větší, Císařský královský školní knihosklad.
1919Pravidla českého pravopisu s abecedním seznamem slov a tvarů: Jediné ministerstvem školství a národní osvěty schválené vydání, Praha, Státní školní knihosklad.
1921Pravidla českého pravopisu s abecedním seznamem slov a tvarů: Jediné ministerstvem školství a národní osvěty schválené vydání, vydání větší, Praha, Státní nakladatelství.
1924 (nezměněný otisk 1926) –Pravidla českého pravopisu s abecedním seznamem slov a tvarů: Jediné ministerstvem školství a národní osvěty schválené vydání, vydání větší, Státní nakladatelství.
1941Pravidla českého pravopisu s abecedním seznamem slov a tvarů, Praha, Školní nakladatelství pro Čechy a Moravu a Česká akademie věd a umění. Dostupnéonline.
1942Pravidla českého pravopisu s abecedním seznamem slov a tvarů, vydání větší, Londýn, nakl. Čechoslovák / Kruh přátel československé knihy, nezměněný otisk vydání z roku 1924
1943Pravidla českého pravopisu s abecedním seznamem slov a tvarů – Regeln der tschechischen Rechtsschreibung, Praha, Školní nakladatelství pro Čechy a Moravu a Česká akademie věd a umění, přetisk vydání z roku 1941
1946 a 1948Pravidla českého pravopisu s abecedním seznamem slov a tvarů, Praha, Státní nakladatelství a Česká akademie věd a umění, v podstatě nezměněné otisky vydání z roku 1941.
1957 Pravidla českého pravopisu, Praha, ČSAV (Sekce jazyka a literatury). Jejich cílem bylo funkčně fonetizovat pravopis. Toto úsilí tvořilo nedílnou součást demokratizačního procesu, uplatňovaného v rámci jazykové politiky lidově demokratického státu, procesu směřujícího k zjednodušení, a tím zpřístupnění spisovného jazyka širokým vrstvám jeho uživatelů. Důvodem bylo, že„spisovný jazyk se stále více stává majetkem i lidí neznalých ani řečtiny, ani latiny, ani angličtiny.“ V cizích slovech zavedla psanít místoth az místos. § 99: v latinské příponě-ismus se píše jens; rovněž tak v několika slovech humanistické tradicefilosofie, gymnasium, president, presidium, universita (a v jejich odvozeninách); jens se ovšem píše též v slovech nezdomácnělých, jako např.cirrhosis, gnose, gnoseologie, konsensus, spasmus, tenesmus, a rovněž v některých vlastních jménech osobních a zeměpisných (viz § 108–113)
1958 2. vydání akademického vydání z roku 1957, tentokrát již zpracovala pravopisná komise Ústavu pro jazyk český ČSAV
1958 a 1959 Pravidla českého pravopisu: 1. a 2. školní vydání. Praha, SPN
1961 3. vydání Nakladatelství ČSAV
1966, 1969 4. a 5. vydání Academia
1964, 1965, 1966, 1968 3., 4., 5. a 6. školní vydání SPN
1974 6. vydání Academia, zrušila výjimku § 99 pro slovahumanistické tradice.
1974, 1975, 1976 7. a 8. školní vydání SPN a dotisk 8. vydání
1977, 1983 7. a 8. vydání Academia
1978, 1979, 1980, 1981, 1981, 1983, 1984 - 9., 10., 11., 12., 13., 14. a 15. školní vydání SPN
1986, 1987, 1988, 1989, 1989, 1990 - 16., dotisk 16., 17., dotisk 17., 18. a 19. školní vydání SPN
Staré a nové psaní názvů ulic: „U podjezdu“ (do roku 1993) × „U Podjezdu“ (od roku 1993)
1993Pravidla českého pravopisu, Praha, Academia, 1. vydání - v cizích slovech změnila psanís az a zrušila psaní dlouhých samohlásek, např.balon místobalón,citronek místocitrónek čisezona místosezóna. Po vzoruslovenštiny bylo všude umožněno a doporučovánoz. Ihned po vydání této verze došlo ke sporům mezi zastánci a odpůrci, zejména v psaní s a z. Proto byl vydánPilipův dodatek, který umožnil výuku i psaní cizích slov v podobě z PČP 1983. Roku 1993 byl rovněž změněn pravopis některých typů vlastních jmen: např. ulice „K Letišti“ místo ulice „K letišti“, „náměstí Bratří Synků“ místo „náměstí bratří Synků“, Vánoce a Velikonoce s velkým počátečním písmenem atd.
1993Pravidla českého pravopisu / Ústav pro jazyk český ČSAV – školní vydání, Praha, Pansofia
1993Pravidla českého pravopisu, Olomouc, Fin,ISBN80-85572-98-2 (brož.), 1. vyd., „Verze schválená Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR od školního roku 1994/95“
1993Pravidla českého pravopisu, Olomouc, Fin,ISBN80-85572-44-3 (brož.), 1. vyd., obsahuje téžDodatek k pravidlům českého pravopisu – školní vydání
1996Pravidla českého pravopisu, Prostějov, Fin,ISBN80-86002-00-4 (brož.), 2. opr. vyd., „Pravidla českého pravopisu pro školní rok 1996/97“
1996Pravidla českého pravopisu, Olomouc, Fin,ISBN80-7182-033-4 (brož.), 1. vyd.
1998Pravidla českého pravopisu :s dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Praha, Academia,ISBN80-200-0475-0 (80-200-0944-2), vyd. 1. (s dodatkem MŠMT)
1998Pravidla českého pravopisu, Olomouc, Nakladatelství Olomouc,ISBN80-7182-033-4 (brož.), 3. vyd., s Dodatkem
1998Pravidla českého pravopisu, Olomouc, Nakladatelství Olomouc,ISBN80-7182-073-3 (brož.), 4. vyd.
1998Pravidla českého pravopisu, s graficky naznačeným dělením slov, pro školní rok 1998/99, Olomouc, Fin,ISBN80-86002-40-3, 1. vyd.
1998Pravidla českého pravopisu, s graficky naznačeným dělením slov, pro školní rok 1998/99, Olomouc, Fin,ISBN80-86002-42-X, 2. opr. vyd.
1999Pravidla českého pravopisu : školní vydání včetně Dodatku, Praha, Fortuna, vyd. 2., v nakl. Fortuna 1.,ISBN80-7168-679-4, zpracoval kolektiv pracovníků Ústavu pro jazyk český AV ČR
2000Pravidla českého pravopisu, Olomouc, Nakladatelství Olomouc,ISBN80-7182-054-7 (brož.), reprint 4. vyd.
2001Pravidla českého pravopisu, s graficky naznačeným dělením slov, Olomouc, Fin,ISBN80-86002-52-7, 3. opr. vyd.
2003Pravidla českého pravopisu, Olomouc, Nakladatelství Olomouc,ISBN80-7182-145-4 (brož.), 6. vyd.
2003Pravidla českého pravopisu, s graficky naznačeným dělením slov, Olomouc, Fin,ISBN80-86002-84-5, 4. vyd.
2003Pravidla českého pravopisu: školní vydání včetně Dodatku, Praha, Fortuna, vyd. 2., v nakl. Fortuna 1., dotisk,ISBN80-7168-913-0, zpracoval kolektiv pracovníků Ústavu pro jazyk český AV ČR.
↑Ústav pro jazyk český AV ČR.Internetová jazyková příručka [online]. [cit. 2017-04-25]. Kapitola Kodifikace a závaznost jazykových příruček.Dostupné online.
↑Zákon 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), § 27 odst. 1 a 2. [s.l.]: [s.n.]Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-16.Archivováno 16. 7. 2020 naWayback Machine.
↑Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.Směrnice náměstka ministra pro vzdělávání ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy k postupu a stanoveným podmínkám pro udělování a odnímání schvalovacích doložek učebnicím a učebním textům a k zařazování učebnic a učebních textů do seznamu učebnic. Praha: [s.n.], 30. 09. 2013.Dostupné online. Č. j. MSMT-34616/2013.
Pravidla českého pravopisu s abecedním seznamem slov a tvarů. Praha: Školní nakladatelství pro Čechy a Moravu a Česká akademie věd a umění, 1941. Dostupnéonline.
DíloPilipův dodatek ve Wikizdrojích