Praetor nebo taképrétor (z latinskéhoprae-itor, „jdoucí vpřed“) je původní označení dvou nejvyššíchřímských úředníků, původně pouze pomocníkůkonzulů. Od roku 367 př. n. l. se jejich pravomoc vztahovala nasoudní spory a vůbec otázky pořádku a práva v hlavním městě. Jako u každého římskéhomagistráta bylo jejich funkční období jednoroční. Od roku 337 př. n. l. se praetory mohli stát iplebejové.
Po svém zvolení vždy před nastoupením do úřadu vyhlašoval, jakými zásadami se bude v nalézaní práva řídit, šlo o tzv.praetorský edikt. Tím vytvářelius honorarium, které měnilo staréius civile, čímž došlo k významnému rozvoji římského soukromého práva.
Praetor urbanus projednával případy mezi plnohodnotnými římskými občany apraetorperegrinus (zřízen roku 242 př. n. l.) projednával ty, které se týkaly cizinců. Praetor mohl být také pověřen vojenským úkolem, po uplynutí úředního roku spravovali jakopropraetoři některouprovincii. Počet praetorů byl několikráte zvyšován a v 2. století n. l. jich bylo osm. Byly také vytvořeny další praetury, např.praetor fideicommissarius proodkazy nebopraetor tutelarius proporučenství.
