Ve výrobním procesu docházelo k přechodu od ruční výroby vmanufakturách k tovární a strojní velkovýrobě za pomoci nových zdrojůenergie (tehdy předevšímuhlí), tím docházelo k vzrůstajícídělbě práce a specializaci (dáleindustrializace). Klíčovou roli sehrál téžparní stroj, nová výroba železa, a vývoj obráběcích strojů zejména protextilní průmysl, který byl na čele technologických a organizačních změn. Průmyslová revoluce také vedla k nebývalému růstu populace, masivní urbanizaci a vzniku nových velkých měst, nejprve v Evropě a poté v dalších regionech, protože nové příležitosti přivedly obrovské množství migrantů z venkovských komunit do městských oblastí.
Došlo také k zásadním společenským, kulturním a politickým změnám ve většině států světa. Tento proces započal veVelké Británii a poté pokračoval v dalších zemíchZápadu,nástup průmyslové revoluce v Rusku probíhá až koncem 19. století. V tomto procesu hrály významnou roli nové vědecké a technologické objevy. Dopad průmyslové revoluce na společnost byl velice rozsáhlý. Historikové se shodují, že jde o jedno z nejdůležitějších období lidských dějin vůbec.[1] Její význam je srovnatelný sneolitickou revolucí.Hrubý domácí produkt na obyvatele byl před průmyslovou revolucí zhruba stabilní, průmyslová revoluce zahájila éru globálního ekonomického růstu (0,3 procenta ročně v 18. století, 1 procento v 19. století, 2,4 procenta v prvních 60 letech 20. století).[2] Na konci tohoto období došlo k zlepšení životní úrovně ve státech, kde industrializace proběhla.
Po roce 1870 došlo k vlně inovací, které se někdy říká druhá průmyslová revoluce (elektrifikace,montážní linka, nové komunikační prostředky).[3] S nástupempočítačů,počítačových sítí adigitalizace došlo podle některých ke třetí průmyslové revoluci. Eventuální čtvrtá bývá spojována s robotizací a plnou automatizací práce (viz téžprůmysl 4.0).[4]
Průmyslová revoluce začala ±40 let kolem roku 1800 a pak spotřeba energie prudce roste spolu s rostoucí populacíHDP na obyvatele začalo po celém světě růst i přes růst populace
Cechovní řemeslo bylo v období raného kapitalismu oslabeno historickými středověkými omezeními a nestačilo krýt rostoucí poptávku. Šířily se nové formy výroby. Nejprogresivnějšími se stalycentralizované manufaktury. Na svou dobu se jednalo o poměrně velké podniky, buďto dřívější, ale rozšířené manufaktury, nebo nově založené.
Podmínky v manufakturách umožňovalyvyšší stupeň dělby práce. Dalším zjednodušením pracovních procesů vznikly podmínky pro zavádění různých strojů, které umožňovaly zaměstnávat málokvalifikované dělníky. Dříve zvládnutí středověkého řemesla vyžadovalo mnohaletou průpravu, nyní stačilo krátké zaškolení, což umožnilo i zaměstnávání žen a dětí. Původní vztah cech – mistr – tovaryš byl překonán a vznikaly nové kapitalistické vztahy na bázi podnikatel – námezdní dělník.
Za předzvěst průmyslové revoluce pokládal např. Karel Marxtkací stroj na stuhy se 12 vývody vynalezený v roce 1604 v Nizozemí.[5]Za symbol průmyslové revoluce je považovánparní stroj, ale obrovský zájem byl i o stroje všeho druhu. Nové nástroje se uplatňovaly zpočátku zejména v textilní výrobě: spřádací stroje dokázaly už v době vynálezu parního stroje spřádat i sto cívek nití najednou, mechanickýtkalcovský stav tkal několikrát rychleji nežtkadlec a válcový potiskovací stroj, který na látku tiskl různobarevné vzorky, zastal tolik práce jako předtím několik desítek dělníků, což také vedlo ke vznikuludditů, kteří rozbíjeli stroje. A v roce1832 vyrobila firmaSinger svůj první šlapacíšicí stroj.
Na kvalitu strojů byly čím dál tím vyšší požadavky, a tak samozřejmě neustále rozvíjel i nový obor – strojírenství. Protože jsou součástky strojů vyrobené z kovu, pokrok se musel projevit i v hutnictví. Vznikly například vysoké pece, ve kterých se dosahovalo mnohem vyšších teplot a tavba železné rudy tak byla kvalitnější. Dřevo jako topivo nestačilo, používaly se uhlí akoks.
Poptávka po železné rudě a uhlí vedla k rozvojitěžebního průmyslu, a protože tyto suroviny bylo nutné do továren dopravit, muselo nutně dojít k velkým změnám v dopravě. Koně a vozy už na všechno opravdu nestačily. Po roce1800 byla vynalezenaparní lokomotiva, za jejíhož tvůrce je považován AngličanRichard Trevithick, a přibližně ve stejné době sestrojil AmeričanRobert Fulton první parní loď. Ve 30. letech 19. století už bylo možné díkytelegrafu posílat zprávy na dálku.
Koncem 18. stol. se uzavřelo období relativně pomalého vývoje lidstva, které bývá někdy nazýváno jakoprvní vlna civilizace. Byla to zemědělská civilizace s převážně naturálním charakterem v hospodářství. V 16. a 17. stol. vznikají v západní Evropě prvky další civilizační vlny označované jakoindustriální epocha civilizace. Byl to výsledek růstuproduktivity práce, dělby práce, pokroku v zemědělské a manufakturní výrobě, rozvoje obchodu i plavby a pokroku v různých vědních oborech.
Průmyslová revoluce si vynutila změny v dopravě, protože dřívější formy přepravy již nedokázaly uspokojit nové nároky výroby a trhu.Parní stroj umožňoval lepší pohon prolodní dopravu a umožnilželezniční přepravu.
Výrazně došlo k ovlivnění zemědělské produkce i díky zámořským objevům. Převážně obilnářská produkce se rozšířila o nové efektivnější plodiny –brambory,[6]cukrovka, luštěniny atd. Zdokonaleny byly technologie v živočišné i rostlinné výrobě. Docházelo k zvýšení hektarových výnosů i užitkovosti hospodářských zvířat. Místně docházelo k přechodu odtrojpolního systému k střídavému systému obdělávání půdy a šířily se nové zemědělské stroje.
Demografická revoluce přinesla nebývalé populační přírůstky vytvořením podmínek pro odlišný demografický model s nižší natalitou, ale delší dobou dožití. Došlo tak vlivem zlepšení výživy, snadnější přepravy potravin, nových hygienických návyků a dokonalejší zdravotní péči. Od padesátých let19. stol. se dále zvyšovaly přírůstkyobyvatelstva. Významně k nim přispívalo snížení kojenecké a dětské úmrtnosti. Tím se dále prodloužilastřední délka života. Na počátku 19. stol. se tento ukazatel pohyboval mezi 35 a 40 lety (v antickém Řecku o málo méně), ale koncem 19. stol. ve vyspělejších částech Evropy vzrostl na 50 let. V Předlitavsku se tento ukazatel pohyboval na 42 letech, vRusku na 31 letech. V roce 1750 měla Evropa na 140 milionů obyvatel, v roce 1850 to pak bylo 266 mil a v roce 1913 468 milionů obyvatel. Nicméně právě genetická selekce k málopočetným rodinám nakonec umožnila rozvoj industrializace.[7] Revoluce ale přinesla i negativní psychologické jevy.[8]
Do výrobního procesu byly zaváděny nové stroje.Strojní soustava se skládala ze tří částí: hnací stroj, převod (transmise), pracovní stroj (ten bezprostředně působil na pracovní předmět). První stroje byly z velké části zedřeva, ale postupně se začalo prosazovatželezo. Kvalita železa se začala zvyšovat díky zaváděníkoksu v železárnách a díky dalším změnám ve výrobním procesu. Aplikací nových vynálezů (válcovací stolice,fréza,vrtačka kovů, zdokonalenýsoustruh, atd.) vznikly podmínky pro strojní zpracování železa i pro výrobu strojů stroji. Vznikl tak nový obor –strojírenství. To výrazně urychlilo procesindustrializace.
Děti pracující v továrně na zpracování uhlí veSpojených státech v 80. letech 19. století
Na konci 18. století tvořily děti v anglických textilních továrnách až 2/3 pracovníků.[9] V Británii byla v 19. stoletídětská práce v továrnách a dolech postupně omezována zákony (factory acts). Od roku 1819 bylo zakázáno zaměstnávat v mlýnech na bavlnu děti mladší 9 let a děti ve věku 9–16 let směly pracovat maximálně 12 hodin denně.[10] Zákonem z roku 1833 (Factory Act of 1833) byla omezena pracovní doba dětí ve věku 9–13 let na max. 9 hodin denně a děti ve věku 13–18 let mohly pracovat v továrnách maximálně 12 hodin denně.[11][12]
V roce 1842 byla v Británii dětem mladším než 10 let a ženám zakázána práce v podzemníchdolech.[13] V roce 1900 bylo zakázáno zaměstnávat v hlubinných dolech chlapce mladší než 13 let (Mines Act 1900), což se týkalo asi 3000 dětí.[14]
VRakousku-Uhersku byla práce v továrnách pro děti mladší než 12 let omezena zákonem z roku 1885.[15]Československo přijalo zákon o zákazu dětské práce pro děti mladší 12 let v roce 1919.[16]
↑NARDINELLI, Clark.Industrial Revolution and the Standard of Living [online]. The Library of Economics and Liberty [cit. 2021-09-02].Dostupné online. (anglicky)
↑LUCAS, Robert E. The Industrial Revolution: Past and Future - Federal Reserve Bank of Minneapolis - 2003 Annual Report Essay.web.archive.org [online]. 2007-11-27 [cit. 2021-09-14].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-11-27.
↑ Přichází čtvrtá průmyslová revoluce. Řada profesí by se měla začít bát o místo.ČT24 [online]. Česká televize, 16. 1. 2018 [cit. 2021-09-14].Dostupné online.
↑Developments in Multiaxial Weaving [online]. Volume V: Textile Composites and Characterisation, 2022 [cit. 2022-07-02].Dostupné online. (anglicky)
↑BEKHTAOUI, Ali. Potatoes for peace: how the humble tuber stopped conflict in Europe.Phys.org [online]. 2017-12-10 [cit. 2021-09-02].Dostupné online. (anglicky)
↑KIMBALL, Jill. Evolutionary changes played a crucial role in industrialization, study finds.Phys.org [online]. 2019-04-05 [cit. 2021-09-02].Dostupné online. (anglicky)
↑ Industrial Revolution left a damaging psychological 'imprint' on today's populations.Phys.org [online]. 2017-12-10 [cit. 2021-09-02].Dostupné online. (anglicky)
↑GALBI, Douglas.Child Labor and the Division of Labor in the Early English Cotton Mills [online]. Galbi Think!, 1994-06-13 [cit. 2021-09-02].Dostupné online. (anglicky)
↑1833 Factory: Act Did it solve the problems of children in factories? [online]. The National Archives [cit. 2021-09-02].Dostupné online. (anglicky)
↑Laura Del Col (West Virginia University).The Life of the Industrial Worker in Nineteenth-Century England [online].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Child labour in the mines [online]. The Peel Web [cit. 2021-09-02].Dostupné online. (anglicky)
↑PIPKIN, Charles.Social Politics and Modern Democracies. 2. vyd. Whitefish: Kessinger Publishing, 2005.ISBN1-4191-1091-8. S. 67.
↑Sociální úroveň dělnictva na poč. 20. stol. [online]. E-dejiny.cz, 2008-12-01 [cit. 2021-09-02].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-04-29.
↑ Čeští poslanci o dětské práci.www.rozvojovka.cz [online]. [cit. 2018-04-29].Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-04-30.
KRAUS, Ivo.Fyzikové ve službách průmyslové revoluce. Praha: Academia, 2012. 281 s.ISBN978-80-200-2087-1.
MRÁZEK, Otakar.Vývoj průmyslu v českých zemích a na Slovensku od manufaktury do roku 1918. Praha: Nakladatelství politické literatury, 1964. 490 s.
MYŠKA, Milan.Rytíři průmyslové revoluce : šest studií k dějinám podnikatelů v českých zemích. Šenov u Ostravy: Tilia, 1997. 277 s.ISBN80-7042-477-x.
NAUMANN, Friedrich.Dějiny informatiky: od abaku k internetu. Vyd. 1. Praha: Academia, 2009. 422 s. Galileo; sv. 40.ISBN 978-80-200-1730-7
PAULINYI, Ákoš.Průmyslová revoluce : o původu moderní techniky. Praha: ISV, 2002. 290 s.ISBN80-86642-02-x.
PURŠ, Jaroslav.Průmyslová revoluce v českých zemích. Praha: SNTL, 1960. 164 s.
PURŠ, Jaroslav.Průmyslová revoluce : vývoj pojmu a koncepce. Praha: Academia, 1973. 733 s.
SAVICKÝ, Nikolaj et al.Pencroffův sen, aneb, Průmyslové dědictví v širších souvislostech. První vydání. [Průhonice]: Professional Publishing, 2016. 208 stran.ISBN 978-80-906594-5-2
.png)
