Prótagorás z Abdér,řecky Πρωταγόρας (asi 490 př. n. l.Abdéra v Thrákii – asi 411 př. n. l.), bylstarořecký řečník afilosof – nejznámější z první generacesofistů, patrně první, který toto označení přijal. Proslavil se výrokem„mírou všech věcí je člověk – jsoucích, že jsou, a nejsoucích, že nejsou“, který se stručně latinsky nazýváhomo-mensura.
Podle něj byl pojmenován kráterProtagoras napřivrácené straně Měsíce.[1][2]
Informací k Prótagorově životu je minimum. Přesný rok narození určit nelze, za nejpravděpodobnější rok úmrtí se považuje 411.[3] Utonul údajně na cestě do vyhnanství naSicílii, kam byl vyobcován pro znevažování náboženství.[4] Rok 411 se opírá o zprávuDiogena Laertského, že žalobu vůči němu vznesl Pythodoros, člen oligarchické vlády čtyř set, která v tom roce přišla k moci.[5]Prótagorás bylrétor, moderně řečeno advokát asémantik a při svých cestách poŘecku,Itálii aSicílii vyučoval a za vysoké honoráře vystupoval u soudu. Na rozdíl např. od svého současníkaGorgia měl však větší zájem o filosofické otázky, včetně otázek jazyka aspravedlnosti v obci. Roku 443 př. n. l. byl pověřen vypracovánímdemokratické ústavy městaThúrií. Působil také v Athénách, kde založil filosofickou školu. Přátelil se s Periklem, s nímž hojně diskutoval o právních otázkách, později byl ale prý pro bezbožnost (řec.asebeia) vypovězen. Ve spiseO bozích totiž tvrdil:O bozích nemohu vědět, ani že jsou, ani že nejsou, ani jakou mají podobu; mnohé věci totiž brání tomu, abychom to věděli, jak nejasnost věci, tak krátkost života lidského.[6]
Napsal několik knih, ale jenO pravdě čili vyvrácení aO bozích jsou věrohodně dosvědčeny. Jeho díla se nezachovala a vědomosti o jeho myšlenkách čerpáme především z Platóna, z Aristotela a zeSexta Empirika. Jako jeden z prvních se zabýval správným užíváním a přesným významem slov (řec.orthoepeia) také v souvislosti s výkladem zákonů.
Prótagorovo myšlení není snadné zhodnotit, jednak pro nedostatek pramenů, jednak pro nejistý historický kontext. Tradičně se staví do protikladu k Sókratovi, kde se jeho postoje jeví jakorelativistické a dokoncesubjektivistické. Tak slavná věta, že„mírou všech věcí je člověk – jsoucích, že jsou, a nejsoucích, že nejsou“ (zl. B 1 ze Sexta) se obvykle chápe jako výraz svrchovanosti lidských soudů: věci mají ty vlastnosti, které jim dává člověk.
Jenže skeptické názory, z nichž i Prótagoras vychází, jsou patrně starší než Sókratův a Platónův „objev subjektu“, osobní svobody a odpovědnosti. Už proto u Prótagory nelze mluvit o „subjektivismu“. Jeho názory patrně vycházejí ještě ze staršího osudového myšlení, jak je známe např. z Homérových eposů nebo z řeckétragédie, kde jsou lidé hříčkami v rukou bohů a všichni jsou navíc podrobeni nevyzpytatelnému a neúprosnémuosudu. V této souvislosti mohou mít i Prótagorovy výroky úplně jiný smysl, totiž prostého konstatování omezených možností lidského poznání (napříkladO bozích) i toho, že právě člověk v řeči „měří“ čili rozlišuje, co jest a co není. Kdo jiný by to mohl dělat?[p. 1] Prótagoras neříká, že by člověk o bytí nebo o vlastnostech věcí rozhodoval, nýbrž že je jejich „mírou“, tím kdo je poměřuje a posuzuje, neboť ničeho jiného není schopen. Tak je ostatně vykládá i Platón v Theaitétu, kde Prótagoru výslovně spojuje s Homérem a staví proti jedinému Parmenidovi.[p. 2]
Tomu odpovídají i Prótagorovy názory v oblastietiky, které nám připadají jakoutilitarismus, jenže Prótagorovi ještě chyběla představa lidské osoby amravní odpovědnosti, takže pokládal za přirozené, že se člověk řídí svým prospěchem – čím jiným? Prótagoras vysoko cenil moudrost:„Ve všech lidských skutcích patří přednost moudrosti a vědění“ i vzdělání a četbu básníků[p. 3] a ve věcech obce (státu) spravedlnost:„Když se uvažuje o tom, jak dobře spravovat obec, musí se postupovat jen podle spravedlnosti a zdravého rozumu“.[p. 4]
- ↑RÜKL, Antonín.Atlas Měsíce. Praha: Aventinum, 1991.ISBN 80-85277-10-7. Kapitola Archytas, s. 34/4.
- ↑Crater Protagoras on Moon Gazetteer of Planetary Nomenclature,IAU,USGS,NASA(anglicky)
- ↑ZELLER, Eduard.Grundriß der Griechischer Philosophie. Leipzig: O. R. Reisland, 1928. 392 s. S. 99.
- ↑NOVOTNÝ, František.O Platonovi. Díl I - život. Praha: Jan Laichter, 1948. S. 44.
- ↑LAERTIOS, Diogenés.Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1964. 496 s. S. 381. (Dále jen Diogenés 1964).
- ↑Diogenés 1964, s. 380.
- Encyklopedie antiky. Praha: Academia 1973. Heslo Prótagoras, str. 508
- Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Díl 20. Pohora-Q.v. Praha: J. Otto 1903. Str. 792
- Vojtěch Zamarovský.Řecký zázrak. Praha: Mladá fronta 1972. Část III., kap. 10. Věda, technika, civilizace, str. 370–372
- Andreas Graeser, Řecká filosofie klasického období, nakl. OIKOYMENH, 2001
- Frederick Copleston, Dějiny filozofie I, nakl. Refugium Velehrad-Roma, 2014
Autoritní data | - Biblio:082facd9-8a29-429a-806a-9fff9643d0e5
- NKC:jn20000701448
- BIBSYS:90223825
- BNC:000185040
- BNE:XX873956
- BNF:cb13197834t(data)
- CANTIC:981058519877006706
- GND:118596772
- ICCU:VIAV002317
- ISNI:0000 0000 8565 5428
- LCCN:n81002855
- NLG:293384
- NLI:987007299639105171
- NLP:a0000001220773
- NSK:000103572
- NTA:071372865
- PLWABN:9810646907105606
- SELIBR:299234
- SUDOC:028569792
- VcBA:495/28987
- VIAF:286687547,336158790626338851424,14755032,1337149296185780670004,153644,87733041,2094159474196327661084,733154380896430290026,42151776817318012232,528159474182027661490,6140159248080804870001,8180133,680145857877423020708,84036582,238415970
|
|---|
