Šimon bar Kochba † Eleazar z Modi'imu † rabiAkiva Ješua ben Galgula † Jonatan ben Baiin Masbelah ben Šimon Elazar ben Khita Jehuda bar Menaše Šimon ben Matanja
Povstání Bar Kochby (téždruhá židovská válka) bylo druhé celožidovské povstání protiřímské nadvládě, které se odehrálo v letech132–135 pod vedenímŠimona bar Kochby. Stejně jakoprvní židovské povstání bylo i toto povstání Římany po nemalém úsilí potlačeno.
Na rozdíl od první židovské války, o které máme díky svědectvíIosepha Flavia dostatek informací, existuje k druhému židovskému povstání podstatně méně pramenů, takže mnohé okolnosti povstání nejsou známy.[1] Důležitým pramenem jsou zejména zápisyCassia Diona o římských dějinách (kniha 69) a archeologické nálezy v jeskyních v okolíMrtvého moře, obzvláště veVádí Murabba'at, kde se židovští povstalci v poslední zoufalé fázi ukryli a zanechali po sobě kromě běžných nástrojů také své mince a množství hebrejských, aramejských a řeckých rukopisů (vzácné jsou zejménaBar Kochbovy vlastnoruční dopisy).[2]
Příčiny povstání nejsou zcela jasné, jednou z nich byl zřejmě plán císařeHadriána na znovuvybudování zničenéhoJeruzaléma v pohanské městoAelia Capitolina, ve kterém měl na místě zničenéhochrámu státJovův chrám. Hadrián navíc zakázal Židůmobřízku.[3]
Do čela povstání se postavil Šimon bar Kozeba, který díky podpořerabiho Akivy získal podporu židovských předáků. Se Šimonem byly spojoványmesiášské představy a bylo mu dáno nové přízviskobar Kochba, což znamená „Syn hvězdy“. Když však byla rebelie Římany potlačena a mesiášské naděje zklamány, byl přejmenován nabar Koziba, tj. „Syn lži“. Mesiášské představy na jednu stranu přinesly velké sepětí povstalců a jejich houževnatý odpor, na druhou stranu však zapříčinily, žekřesťané se od tohoto povstání distancovali.[4]
Zprvu byli Židé velmi úspěšní – podařilo se jim dobýt Jeruzalém a velkou část územíJudska. O závažnosti povstání hovoří i to, že k jeho potlačení vyslal Hadrián svého nejlepšího vojevůdceSexta Julia Severa, který v bojích ztratil celou jednulegii. Římanům se však nakonec podařilo oblast zpacifikovat, vytlačili povstalce doJudské pouště, kde je nakonec pobili.[5]
Výsledky války byly pro Židy hrozivé. Hadrián zakázal Židům jejich náboženství, popravoval jejich učence a zakázal vlastnit a užívatTóru. Mnozí Židé byli odvedeni do otroctví.[6] Na místě Jeruzaléma nechal postavit římské městoAelia Capitolina, do kterého byl Židům vstup zakázán a ve kterém byl vybudován chrám se dvěma sochami, jednou Jovovou, druhou vlastní, Hadriánovou.Judeu přejmenoval podle dávnýchPelištejců naPalestinu, aby zahladil i sebemenší památku na židovské osídlení.[7] Veškeré naděje, že Židé obnoví svůj stát, tak na dlouhá staletí vzaly za své.
↑SCHÄFER, Peter.Dějiny židů v antice od Alexandra Velikého po arabskou nadvládu.1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2003.ISBN80-7021-633-6. [dále jen Schäffer]. str. 140.