Postsionismus (hebrejsky: פוסט-ציונות;Post-Cijonut,anglicky: Post-Zionism) je myšlenkový proud vIzraeli a mezižidy, který zčásti kritizuje a zčásti rozvíjí ideologiisionismu.
Stoupenci postsionismu se domnívají, že základní postuláty sionismu jako vznik židovského státu byly během 20. století naplněny a je možné se od nich posunout směrem ke kritičtějšímu a odnacionalismu oproštěného pojetí. Zároveň jsou ovlivněni filozofiípostmoderny a z tohoto úhlu kriticky nahlížejí na některé součásti sionistické ideologie a mytologie. Někteří stoupenci postsionismu považují sionismus za variantukolonialismu a nikoliv za národní hnutí Židů nýbrž za umělou ideologickou konstrukci, která byla v 19. století vytvořena a nahradila do té doby převládající koncept židů coby náboženské komunity bez státních a národních aspirací. Postsionisté zpochybňují oprávněnost existenceZákona o návratu v současném Izraeli a mají tendenci nazývat židovské přistěhovalce do Izraele nikoliv slovemolim (vizalija) ale běžným termínemimigrant. Zpochybňují také oficiální izraelský výklad moderních dějin.[1]
Mezi stoupenci postsionismu v Izraeli jsou zejména někteří levicoví intelektuálové. Mezi jedny z prvních osobností, které rozvíjely tento myšlenkový směr, je považovánJešajahu Leibowitz, který mimo jiné proslul tím, že v roce1992 odmítl převzít státníIzraelskou cenu. V duchu postsionismu působí někteří historici, napříkladBenny Morris neboAvi Shlaim. Revizi převládajícího pojetí izraelských dějin provádí i historikTom Segev. Kromě kritického pohledu na izraelské dějiny a dějiny arabsko-židovského konfliktu se postisionisté kriticky zabývají i postavením žen nebosefardských Židů v Izraeli.[2] Domnívají se například, že v roce1948 došlo běhemprvní arabsko-izraelské války k cílenému vyhánění Arabů z území ovládnutého Izraelem a nikoliv k jejich dobrovolnému odchodu. Stát Izrael považují za společnost, které dominovalaaškenázská většina.[3]
Kritici postsionismu, například politologŠlomo Avineri, se domnívají, že jde pouze o variantuantisionismu, která popírá existenci a legitimitu státu Izrael jako židovského národního státu.[1][3]
Termín postsionismus vstoupil i do izraelského politického slovníku. Když například 17. ledna2011 oznámilEhud Barak, že odchází zeStrany práce a zakládá novou politickou stranu nazvanouAcma'ut, kritizoval Stranu práce, že v ní převládají postsionistické a postmoderní názory.[4] Jisté myšlenky postsionismu převzal například izraelský politikAvraham Burg, který roku2003 v deníkuThe Guardian publikoval článek nazvanýThe end of Zionism, ve kterém kritizoval trvající okupaci palestinských území a měnící se podobu sionismu, který podle něj ztrácí rysy spravedlnosti a etiky. Burg prohlásil: „Izrael, který se přestal starat o děti Palestinců, by neměl být překvapený, až přijdou prosáklé nenávistí a odpálí se v centrech izraelskéhoeskapismu.“[5] V roce2007 Burg navrhl zrušit Zákon o návratu a konstatoval, že „definovat Stát Izrael jako židovský stát je klíčem k jeho zániku.“[6]
TémaPostsionismus ve Wikicitátech