| Poslední císař | |
|---|---|
 Natáčení filmu na náměstíZakázaného města | |
| Základní informace | |
| Původní název | The Last Emperor |
| Země původu | Čína ČínaItálie  ItálieSpojené království  Spojené královstvíFrancie  Francie |
| Jazyky | angličtina standardní čínština |
| Délka | 160 minut (v kinech) 218 minut (v televizi) |
| Žánry | historický drama |
| Předloha | From Emperor to Citizen: The Autobiography of Aisin-Gioro Puyi |
| Námět | Pchu I |
| Scénář | Mark Peploe Bernardo Bertolucci |
| Režie | Bernardo Bertolucci |
| Obsazení a filmový štáb | |
| Hlavní role | John Lone Joan Chen Peter O'Toole Ruocheng Ying Victor Wong |
| Produkce | Jeremy Thomas |
| Hudba | Ryuichi Sakamoto David Byrne Cong Su |
| Kamera | Vittorio Storaro |
| Kostýmy | James Acheson |
| Střih | Gabriella Cristiani |
| Architekt | Ferdinando Scarfiotti |
| Výroba a distribuce | |
| Premiéra | 26. února1988 |
| Produkční společnost | Recorded Picture Company |
| Distribuce | Columbia Pictures |
| Rozpočet | 23,8 milionů dolarů |
| Tržby | 24 miliónůdolarů (celosvětově) |
| Poslední císař na ČSFD, FDb, IMDb Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Poslední císař (v origináleThe Last Emperor) jefilmové drama, na kterém spolupracovalaČína,Itálie,Spojené království aFrancie. Film režírovalBernardo Bertolucci a hlavními herci filmu jsouJohn Lone,Joan Chen,Peter O'Toole,Ruocheng Ying,Victor Wong,Dennis Dun,Rjúiči Sakamoto,Maggie Han,Ric Young,Vivian Wu aČchen Kchaj-ke. Film mělpremiéru vUSA18. listopadu1987. Jako námět tohoto filmovéhoeposu si Bertolucci zvolil životní osudy posledního čínskéhocísařePchu I. Za 24 milionydolarů výrobních nákladů a s devatenácti tisícikomparzisty bez speciálních efektů a technických triků nebo skandálních sexuálních a krvavých scén vytvořilrežisér dílo, které slavilo úspěch v mezinárodním měřítku. Film získal celkově devětOscarů –Nejlepší film,Režie,Kamera, Výprava,Kostýmy,Střih, Hudba, Zvuk a Scénář.
Od tří let bylPchu I vládcemříše. Tento mocný chlapec, před nímž dospělí padají na kolena a jehož rozmary staví do pozoru celé houfy sloužících, nesmí jen jediné: opustit uzavřenou oblastZakázaného města. O čtyři roky později jemonarchie svržena, ale život ve zdech paláce se téměř nemění.SirReginald Johnston,učitel zAnglie, však mladého muže vyučuje nejen v klasických školních předmětech. Pchu-i napodobuje západní názory amódu – ustřihne sicop, nosí niklové brýle, vyhodíeunuchy z paláce. Stejně jako předtím je však izolovaný od vnějšího světa a pouze tuší, že ve městě probíhajípolitické nepokoje. Vzbouřené oddíly jej v roce1924 vyženou ze Zakázaného města. Pchu-i uprchne doTchien-ťinu a žije zde životemplayboye, než jejJaponci, kteří v roce1931 obsadí severovýchod Číny, ustanoví císařemloutkového státuMančukuo. Je ovšem opět vládcem bez skutečné moci. Koncem války upadne dosovětskéhoválečného zajetí a je převezen dokomunistické Číny. Deset let je Pchu-i „převychováván“ ve vězení, potom se poprvé v životě stává „svobodným mužem“. Oblečen do nenápadného šedého obleku, jaký mají i ostatní pracující, je zaměstnán jakozahradník. Už pro něj neplatí žádnáprivilegia – aby si v paláci mohl prohlédnout trůn, na němž kdysi seděl, musí si jako každý jiný turista koupit vstupenku.
| John Lone | Pchu I |
| Joan Chen | Wan Rong |
| Peter O'Toole | Reginald Johnston |
| Ying Ruocheng | ředitel nápravného zařízení |
| Victor Wong | Chen Baochen |
| Dennis Dun | Velký Li |
| Rjúiči Sakamoto | Amakasu Masahiko |
| Ric Young | vyšetřovatel |
| Vivian Wu | Wen Xiu |
| Cary-Hiroyuki Tagawa | Chang |
| Jade Go | Ar Mo |
Poslední císař je velkou historickoufreskou. „Odstředověku až do naší moderní doby,“ popsal Bertolucci časové rozpětí, neboť Zakázané město bylo ještě v roce1908 úplně stejné jako v roce1644. Pro každou epochu zvolil režisér jiný styl, např. pro obdobíokupace "jakési japonskéart deco.
Kamera přebíráperspektivu vypravěče. Opakovaně shazuje líbivé vizuální prvky, často jim dodává nádech "frivolního a demaskovaného", jak demonstruje Dietrich Kuhlbrodt na jednom příkladu: „V Mandžusku stoupá kamera spolu s císařem po stupníchpyramidy vzhůru k trůnu. Nalevo a napravo od zlatožlutého hedvábného koberce stojí uklánějící se Japonci, kteří prostřednictvím tétoloutky hodlají vydrancovat průmysl své novékolonie. Poté se kamera dostane na horní plošinu. Velkolepě se otevře pohled do majestátní krajiny – a na neméně působivou továrnu v pozadí.“
Bertolucci, který směl jako první filmový tvůrce natáčet vZakázaném městě, musel sice předložit svůj scénář, jinak si však oficiální místa nekladla žádné omezující podmínky. Obraz dějin ani popis komunistické Číny nejsou prosty politické naivity a revoluční romantiky, což bylo typické proevropské,levicově zaměřenéintelektuály té doby. Svůjambivalentní postoj kmaoistické Číně – „na jedné straně obrovská estetická fascinace kulturní revolucí, která mi připadala jako post-brechtovské pouliční divadlo, jako 'divadlo post living', a na druhé straně mé podezření, že všichni ti mladí lidé jsou vreligiózním smyslufanatičtí“ – Bertolucci ve svém filmu pouze naznačil, kekriticerežimu nedošlo.
S výjimkouJaponska, kde měly být scény z období okupace nejprve vystřiženy, nevyvolalPoslední císař žádné politické diskuse. Jako okázalý výpravný film, jenž hýří vynikajícími obrazy a díky postavě moudrého Angličana Johnstona získává i lehcekolonialistický nádech, měl na Západě úspěch, který nikdo nezpochybňoval. DevětOscarů signalizovalo, žefilmový průmysl přijal Bertolucciho dílo za své. Verze, zpracovaná pro televizi do několika dílů, všude dosáhla vysoké sledovanosti a film mohl být bez problémů promítán i vČínské lidové republice. Teprve po letech ukázaly filmy čínských režisérůČchena Kchaj-ke, který hraje ve filmu malou roli, aČanga I-mou také návštěvníkům kin na Západě nepřikrášlený, podstatně realističtější obrazkulturní revoluce.
Obrázky, zvuky či videa k tématuPoslední císař na Wikimedia Commons| Zlatý glóbus za nejlepší film (drama) | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Četa | 1987 Poslední císař | Nástupce: Rain Man |
| Filmy režírovanéBernardem Bertoluccim | |
|---|---|
Smrt kmotřička (1962) •Před revolucí (1964) •Partner (1968) •Amore e rabbia (1969) •Strategie pavouka (1970) •Konformista (1970) •Poslední tango v Paříži (1972) •XX. století (1976) •Luna (1979) •Tragédie směšného člověka (1981) •Poslední císař (1987) •Pod ochranou nebe (1990) •Malý Buddha (1993) •Svůdná krása (1996) •Obležení (1998) •Dalších deset minut (2002) •Snílci (2003) •Já a ty (2012) | |
