Portrét je vevýtvarném umění malířské, fotografické, sochařské nebo jiné umělecké zobrazení osoby, v němž má obličej a jeho výraz dominantní roli. Záměrem je zobrazit podobu, charakter a případně i náladu portrétovaného. Z tohoto důvodu se ve fotografii za portrét obecně nepovažuje momentka, ale aranžovaný snímek ve statické póze. Portrét často zobrazuje osobu hledící přímo na malíře nebo fotografa, tím umělec prohlubuje propojení mezi divákem a portrétovanou osobou.
Portrétování má dlouhou a bohatou historii. Nejstarší známý portrét na světě pochází z Dolních Věstonic, jedná se o drobnou řezbu z mamutoviny, která je více než 26 000 let stará. Zachycuje portrét ženy s deformovanou tváří a v Dolních Věstonicích byla nalezena stejně deformovaná lebka reálné ženy. V době, kdy byla dítětem, utrpěla zlomeninu levého kloubního výběžku dolní čelisti s posunem úlomků. V průběhu dalšího vývoje se rozvinula tzv. růstová asymetrie obličeje, resp. celé lebky.
Portréty vznikaly ve starověku. Významný jeřímskýsochařský portrét. Vestředověku portréty vznikaly velmi zřídka a spíše až v pozdní gotice. Vyobrazení významných žijících osobností, například panovníků, jsou (podobně jako středověká vyobrazenísvětců)idealizovaná a nezakládají se na skutečné podobě zobrazeného. Proto nelze v tomto období mluvit o portrétu, ale pouze o postupně narůstajících portrétních rysech zobrazení. Mohutný rozvoj zaznamenal portrét vrenesanci. Ještě výraznější zájem o portrét přinášelobaroko, které dovedlo portrétní umění prakticky na hranice jeho možností. Zájem o portrét náležel však i následujícímslohovým obdobím. V19. století se s nástupemfotografie stal klasickýmalířský či sochařský portrét spíše výjimečným,exkluzivním. Dominantním typem portrétu je dnesfotografický portrét, ale dokumentární funkci portrétu převzal téžfilm,televize a dalšíelektronická média.
V přeneseném slova smyslu jde o jakékoliv jiné vystižení (charakteristiku) konkrétního člověka, např.literární portrét,filmový portrét,hudební portrét apod. Použití slova v tomto případě vždy záleží na celkovém kontextu příslušného sdělení.
Portrét není totožný s označením podobizna. Podobizna může být jakékoliv smyšlené, nesprávné či fiktivní zachycení člověka, jehož portrét se nedochoval nebo podoba ani není známa, například tváře středověkých světců nebo šlechticů.
Příklad rodinného skupinového portrétu z konce 19. století.Smuteční snímek byl pořízen u příležitosti úmrtí v rodině, v pozadí je urna s ostatky zemřelého dítěte a členové rodiny jsou oblečeni ve smutečním černém šatu (asi1894).
Portrétní fotografie existovala od vynálezu fotoaparátu. Byla často levnější, přístupnější a rychlejší než technika portrétní malby. K velkému rozšíření došlo s vynálezemdaguerrotypie. Fotografická studia vznikala ve všech větších městech po celém světě. Styl těchto raných děl odráží odpovídají tehdejším technickým požadavkům: 30sekundová expozice a malířské estetické požadavky. Pro dlouhé minuty trvající nehybné setrvání před kamerou při výrobě daguerrotypií akalotypií byly nutné různé podpěrky pro hlavu a tělo. Například Saronnysův univerzální držák hlavy.[1] Lidé většinou sedí před holým pozadím a jsou osvíceni měkkým světlem z okna, které může být směrováno pomocí zrcadel. Průkopníkem a popularizátorem portrétní fotografie byl francouzský fotografAndré-Adolphe-Eugène Disdéri (1819 —1889)[2], který 22. listopadu roku1854 patentoval nový typ portrétů, takzvanécarte de visite. Jeho konkurentem byl Gaspard-Félix Tournachon, známější pod pseudonymemNadar, který je autorem řady portrétů celebrit své doby. Do té doby (polovina 19. století) vlastnit portrétní fotografii bylo jen privilegiem a výsadou bohatých.[1]
S postupujícím rozvojem techniky dostali fotografové možnost využívat zkracující se dobu expozice, osvobodit se a vytvořit nový styl portrétní fotografie. Fotografové se přemístili ze svých ateliérů do exteriérů, na bojiště, přes oceány a do vzdálených pouští.Daguerreotypický SaloonWilliama Shewa, fotografická dodávkaPhotographic VanRogera Fentona a vagónWhat-is-it?Mathewa Bradyho nastavili standardy portrétní fotografie druhé poloviny devatenáctého století.
_La_Comtesse_Ad%25C3%25A8le_de_Toulouse-Lautrec_petit_d%25C3%25A9jeune_au_Ch%25C3%25A2teau_de_Malrom%25C3%25A9_-_Toulouse-Lautrec_vers_1883.jpg)
