Poprvé jej syntetizovalHans von Pechmann v roce1898 zahřívánímdiazomethanu. V roce1933 byla zvládnuta průmyslová syntéza. V roce1939 byla zahájena průmyslová výroba nízkohustotního – rozvětveného polyetylenu a v roce1953 byl poprvé syntetizován lineární vysokohustotní polyetylen. Výrobu lineárního stereoregulárního polyethylenu umožnil objev polyinzerce pomocíZieglerova–Nattova katalyzátoru.[1]
Používají se i české výrazy a označení, napříkladVYLEN:vysoce lehčený polyetylén: Plastový materiál například pro výplněpolstrování, jako „pěnovka“ apod.
Lze využít polymerace za nízkého tlaku (vznikne polymer s lineárním řetězcem, značka lPE – liten) nebo za vysokého tlaku (vznikne polymer s rozvětveným řetězcem, značka rPE – bralen). Při výrobě lze využít vstřikování a vytlačování.
Je odolný vůči kyselinám i zásadám, použitelný do teploty kolem 80stupňů Celsia. Vyrábí se z něj smrštitelnéfólie, roury, ozubená kola, ložiska,textilní vlákna, nejrůznější hračky, sáčky (mikroten) a elektrotechnická izolace.[2]
Rozlišují se dva základní druhy polyethylenu: PE-LD (s nízkou hustotou) a PE-HD (s vysokou hustotou). PE-HD má vysoký stupeň krystality, což způsobuje jeho vysokou chemickou odolnost a odolnost proti rozpouštědlům. Podmínkou vysokého stupně krystality je linearita a stereoregularita řetězců, čehož se dosahuje při polyinzerci.
PE-HD se používá i při výroběkompozitního materiálu na bázi dřeva –woodplastic, který se používá jako náhrada dřeva v mnoha oborech.
Polyethylen je v současnosti nejpoužívanějším polymerem na světě. Jeho zásluhou předčila již v roce1979 produkceplastů celosvětovou výrobu oceli. Jeho roční produkce je odhadována na více než 60 milionů tun.[1]
