| Ozbrojené síly Polské republiky Siły Zbrojne Rzeczypospolitej Polskiej | |
|---|---|
    Odznaky pozemních sil, letectva, námořnictva a speciálních sil | |
| Velení | |
| Vrchní velitel | prezidentKarol Nawrocki |
| Ministr obrany | Władysław Kosiniak-Kamysz |
| Náčelník Generálního štábu | GenerálMieczysław Gocuł |
| Stav | |
| K dispozici pro službu | 9 531 855, věk 15–49 (2021) |
| Vhodných pro službu | 7 817 556, věk 15–49 (2021) |
| Roční počet branců | 0 (2021) |
| Aktivních vojáků | 140 000 (110 000 profesionálové, 30 000 teritoriální obrana) |
| Rezervistů | 10 000 |
| Výdaje | |
| Rozpočet | PLN 186,6 miliard(2025)[1] |
| Podíl na HDP | 4,7 %(2025)[1] |
Ozbrojené síly Polské republiky (polskySiły Zbrojne Rzeczypospolitej Polskiej, zkratka SZ RP) je jméno ozbrojeného sboruPolska. Tento název se užívá od1990. Neoficiální název jeWojsko Polskie. Od roku1999 je polská armáda součástí spojeneckých silNATO a v současnosti prochází rozsáhlým modernizačním programem.
Polská armáda se dělí na:
Po obnovenínezávislosti v roce1918 bylo započato s budováním nové armády. Vojáci a důstojníci byli vyškoleni v armádách několika zemí (Německo, Rusko, Rakousko-Uhersko; veFrancii byla tzv.Modrá armáda, které velel generálJózef Haller de Hallenburg). Mnoho polských pluků navazovalo na tradice pluků vytvořených zaI Republiky v XVIII století, v době napoleonských válek (Polské legie,Varšavské knížectví) a v doběkongresového Polska. Na formování polské armády měl velký vlivJózef Piłsudski, který byl náčelníkem štábu. Po získání nezávislosti byly důležitým tématem hranice nového státu, proto měla polská armáda významné postavení. V letech 1918–1921 proběhly boje s Německem (Velkopolské povstání), Československem (Těšínsko), Ukrajinci (Polsko-ukrajinská válka se ZUNR, boje s ULR), Litvou (v1919 roce došlo k bojům v okolíSejn a v roce1920 vzájemné spory vyústily v obsazení Vilna, které provedl generálLucjan Żeligowski) a Sovětským Svazem (Polsko-sovětská válka). PoRusko-polské válce bylSovětský svaz i nadále považován za hlavního nepřítele Polska. Polsko proto uzavřelo obrannou alianci sRumunskem aLotyšskem proti SSSR. Obrannou smlouvu mělo Polsko také s Francií a těsně před válkou uzavřelo alianci s Velkou Británií. Smlouvy o neútočení uzavřené v 30 letech s Německem a SSSR, ale nesplnily svou funkci a obě země smlouvy porušily.
V roce1939 bylo Polsko přepadenoNěmeckem – tím začaladruhá světová válka. Poláci měli menšíletectvo a ménětanků než Němci a jejich vojenská doktrína byla zaměřena na ofenzivní pojetí války a nasměrována hlavně na východ proti SSSR. K dalším problémům patřila nedokončená mobilizace (na žádost západních spojenců byla pozastavena několik dnů před německým útokem) nebo nedostatečná protivzdušná obrana proti příliš početné (Luftwaffe). Vrchním velitelem armády byl maršálEdward Rydz-Śmigły.17. září1939 na Polsko zaútočil SSSR s odůvodněním, že polskýstát přestal existovat i když sovětská účast v napadení Polska byla s Německem předem domluvená (tajný dodatek k sovětsko-německému paktuRibbentrop–Molotov ze srpna 1939). Dne28. září se vzdalaVaršava a poslední velké jednotky kapitulovaly 5. října 1939. Polsko, jako stát, před Německem ani Sovětským Svazem nekapitulovalo. Polská vláda opustila zemi a u svých spojenců začala organizovat nové vojenské jednotky složené z vojáků, kterým se podařilo z Polska evakuovat (část vojáků se dostala přes Rumunsko a Maďarsko do Francie).
Vexilu měl významné postavení generálWładysław Sikorski, který byl ministrem obrany a zároveň vrchním velitelem polské armády. V okupovaném Polsku fungovala partyzánskáZemská armáda (Armia Krajowa), která podléhala polské exilové vládě v Londýně. Po přepadeníNorska nacistickým Německem v dubnu1940, přišli na pomoc Norům, vedle Britů a Francouzů také polští vojáci. Polští vojáci aktivně zasáhli do bojů ve Francii (kolem 90 tis. vojáků). Po pádu Francie se části polských vojáků podařilo přesunout do Velké Británie (později tito vojáci bojovali v bitvě o Normandii a zasáhli do bojů v Belgii, Holandsku a v západním Německu) a jednotky tvořené ve francouzské Sýrii se evakuovaly do britské Palestiny (později se účastnily bojů v Tobruku).
Výraznou změnou pro Polsko bylo přepadeníSovětského svazu nacistickýmNěmeckem dne22. června1941. Stalin propustil polské občany držené na Sibiři (200 tis. – 400 tis.) a povolil generáloviAndersovi zorganizování polských jednotek v SSSR. V roce 1942 tyto jednotky z důvodů různých neshod opustily Sovětský Svaz a přesunuly se do Persie a dále pod britské velení na Blízký Východ (později Andersova armáda bojovala v Itálii). VSovětském svazu bylo mnoho polských důstojníků internovaných po okupaci východních polských území a během tvoření Andersovy armády se je nedalo nikde najít protože v roce1940 došlo kmasakru v Katyni, při kterém členovéNKVD povraždili asi 15 tisíc polských důstojníků. Když v roce1943 zveřejnila německá armáda nálezy,sovětský režim je popřel. Polská exilová vláda požadovala vyšetřování, které vedlo k roztržce mezi Exilovou vládou vLondýně aMoskvou. Z Poláků, kteří nestihli opustit SSSR s Andersem, Stalin vytvořil novou polskou armádu, která se stala základem pro příští polskou lidovou armádu a účastnila se bojů s Německem v letech 1943–1945 (Lenino, Studzianky, Varšava, Pomořský val, Kolobřeh, Gdaňsk, Budyšín, Berlín).
V roce 1944 Stalin na území Polska, ze kterého vytlačil Němce vytvořil Polskou Lidovou Republiku. Armáda komunistického Polska byla až do roku 1956 zcela pod kontrolou SSSR. Sovětští důstojníci byli na mnoha klíčových místech polské armády a v samotném Polsku byly po celou dobu komunistické nadvlády rozmístěny sovětské jednotky a sovětské základny, které byly z Polska odstraněny až po roce 1989. V roce 1968 se polská lidová armáda zúčastnila sovětské intervence v Československu (spolu s ostatními komunistickými zeměmi). V sedmdesátých letech Polsko začalo posílat vojáky na mírové mise organizované OSN.
V roce 1989 byla zrušena Polská Lidová Republika a byla vyhlášena Polská Republika. Také polská lidová armáda byla přejmenována na polskou armádu (Siły Zbrojne Rzeczypospolitej Polskiej). V roce 1999 Polsko bylo přijato doNATO v jejímž rámci se zúčastnilo několika vojenských operací (Irák, Afghánistán).
Soupis vybavení vychází z dat The Military Balance 2025 (odhad 2024):[2]
.jpg)
Obrázky, zvuky či videa k tématuPolská armáda na Wikimedia Commons | Tento článek je příliš stručný nebopostrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodněrozšíříte. Nevkládejte všakbez oprávnění cizí texty. |
| Ozbrojené sílyevropských států | |
|---|---|
| Nezávislé státy | Albánie •Andorra •Arménie •Ázerbájdžán •Belgie •Bělorusko •Bosna a Hercegovina •Bulharsko •Černá Hora •Česko •Dánsko •Estonsko •Finsko •Francie •Gruzie •Chorvatsko •Irsko •Island •Itálie •Kazachstán •Kypr •Lichtenštejnsko •Litva •Lotyšsko •Lucembursko •Maďarsko •Makedonie •Malta •Moldavsko •Monako •Německo •Nizozemsko •Norsko •Polsko •Portugalsko •Rakousko •Rumunsko •Rusko •Řecko •San Marino •Slovensko •Slovinsko •Spojené království •Srbsko •Španělsko •Švédsko •Švýcarsko •Turecko •Ukrajina •Vatikán |
| Územní celky se sporným mezinárodním postavením | |
