Tento článek je o obecném popisu povolání. O deníku z let 1862–1907 pojednává článekPolitik (noviny).
Politik, zřeckéhopolitikos (πολιτικός – občanský, státní, veřejný),polites (πολίτης – občan, krajan), apolis (πόλις – město, obec, stát),[1] je osoba aktivně angažovaná v ovlivňování veřejných pravidel a rozhodování, tj. vpolitice. Jakostátník se pak označuje povětšinou politik, který je zkušený a respektovaný na národní či mezinárodní úrovni.
V českém jazyce nelze odlišit drobné nuance samotné „politiky“, kterou v anglickém jazyce odlišují tři výrazy: polity, politics a policy.[3] Proto nelze ani jazykem odlišit jinou podstatu slova „politik“, které může mít význam zaměstnání, osobní politické angažovanosti, nebo občanské odpovědnosti.
Vefrankofonních zemích mohou mít některé tvary (politicien apoliticienne)pejorativní nádech – označovat někoho, kdo žije pouze ze svých politických funkcí a prokazuje velkou dovednost vintrikách politického života.[4]
Ačkoli funkce politika přímo nevyžaduje odborné vzdělání, předpokládá se dnes jižmaturitní zkouška. Pro některé funkce veřejné správy je pak zákonem vyžadován alespoň bakalářský titul, a to v jakémkoli oboru.[5] Výhodou je na těchto pozicích studium politiky, práva, ekonomie, nebo sociální politiky. Pro pozice odborně zaměřené je pak předností studium v příslušném oboru.
Funkce politiků se v historii lišila podle státního zřízení a uspořádání společnosti. V současnýchdemokraciích je politik volen demokratickým způsobem, pomocívolebního systému, který je zakotven vústavách daných zemí, a který se v různých demokratických státech liší. Vefeudalismu,absolutismu atotalitních režimech vládli/vládnou politici především silou, a poddaní/občané takto ovládaných států nebyli/nejsou kvůli případným státním represím schopni výrazněji ovlivnit chod veřejného dění.
Funkce místníhozastupitele politikovi, v případě zvolení umožňuje vyjednávat s ostatními zastupiteli o ustanovení většiny v místním zastupitelstvu, která posléze zvolíRadu obce/Radu města, astarostu/primátora. Místní politik se tak jako zastupitel v tomto případě může stát i členem Rady, místostarostou/náměstkem primátora, nebo přímostarostouobce/primátorem, což je pro komunálního politika nejvyšší a zároveň nejodpovědnější funkce, které lze v rámci komunální politiky dosáhnout.
Krajský politik, který často bývá zároveň politikem komunálním, či celostátním, ale není to pravidlem, se snaží aktivně ovlivnit fungování svéhokraje, jakožto vyššího územníhosamosprávného celku. Politik se na úrovni kraje snaží uspět ve volbách dokrajského zastupitelstva, a stát se tak krajskýmzastupitelem. Vzhledem k volebnímu systému krajských voleb politik kandiduje zpravidla na společné kandidátce s dalšími podobně smýšlejícími kandidáty, k prosazení jednotného politického programu.
Funkce krajskéhozastupitele politikovi v případě zvolení umožňuje vyjednávat s ostatními krajskými zastupiteli o ustanovení většiny v krajském zastupitelstvu, která posléze zvolíRadu kraje ahejtmana. Funkce hejtmana je pro krajského politika nejvyšší, prestižní a zároveň nejodpovědnější funkce, které lze v rámci krajské politiky dosáhnout.
Občan zvolený doPoslanecké sněmovny v rámci kandidátky konkrétní politické strany / politického hnutí / kandidátky nezávislých osobností, tzv.poměrným volebním systémem, se stáváposlancem Poslanecké sněmovny. Takový politik má ambici měnit zákony a spoluurčovat politiku celého státu.
Funkce poslance politikovi umožňuje vyjednávat s ostatními poslanci o ustanovení většiny v Poslanecké sněmovně. Zástupce této většiny, nejčastěji předseda v rámci nově se tvořícíkoalice početně nejsilnějšího politického subjektu, je zpravidla pověřenprezidentem republiky k sestaveníVlády, a po sestavení vlády a zajištění vládní většiny prezident jmenuje předního zástupce koalicepremiérem. Prezident také vybrané osoby, nejčastěji z řad poslanců, jmenuje na návrh nového premiéraministry nové vlády. Vzhledem k tomu, že vČeské republice není zaveden tzv.klouzavý mandát, zůstávají ministři vybraní z řad poslanců nadále i poslanci ve sněmovně.
Politik, ucházející se o křeslo senátora, také usiluje o vliv na zákonodárný proces a na ovlivňování chodu celého státu. Na rozdíl od voleb do Poslanecké sněmovny jsou senátoři voleni dvoukolovým většinovým systémem (vizVolby do Senátu Parlamentu České republiky). Většina v Senátu nesestavuje Vládu, tak jako Poslanecká sněmovna, ale má např. vliv na schválení či neschválení zákonů a jejich postoupení k podpisu prezidentu republiky, nebo jejich vrácení Poslanecké sněmovně. Nejvyšší funkcí v rámci Senátu, která může být senátorovi svěřena, je funkcepředsedy Senátu.
Český politik se může ucházet o přízeň voličů i přivolbách do Evropského parlamentu.Evropský parlament je klíčovým a dosud jediným orgánemEvropské unie, který je volen přímoobčany Evropské unie, to znamená občany všech členských zemí EU. Jakoposlanec Evropského parlamentu hájí politik svůj politický program v rámci a v kontextu většího mezinárodního politického celku, Evropské unie, zapojuje se do různých politických frakcí rámci Evropském parlamentu -evropských politických stran, spolupodílí se na tvorbě evropské legislativy a zároveň reprezentuje svou zemi.
↑SUTEK, Martin.SOCIÁLNÍ POLITIKA. 1.. vyd. Hradec Králové: Univerzita Hradec Králové 50 s. S. s. 5.
↑DOGAN, Mattei. Méfiance et corruption : discrédit des élites politiques. S. 415–432.Revue internationale de politique comparée [online]. De Boeck Université, 03. 2003 [cit. 2023-04-27]. Roč. 10, s. 415–432. Edice De Boeck Supérieur. Bruxelles / Liège.Dostupné online.ISSN1370-0731. (francouzsky)
↑ POLITIKA: Státníkem bez diplomu - Neviditelný pes.iDNES.cz [online]. 2018-07-28 [cit. 2020-08-05].Dostupné online.
BANÁŠ, Jozef.Idioti v politice. Recesistická zpráva ze studijního pobytu v politice.. [s.l.]: Nakladatelství Beskydy, 2010. 339 s.ISBN978-80-87431-43-6.
