Pohoří nebo také hory, jsou podle nejjednodušší definice skupinyhor obklopených nižším georeliéfem. Do pohoří přitom patří celá částkrajiny převyšující nižší georeliéf, tedy nejen vrcholky, ale ihorská sedla,údolí a plošiny menšího rozsahu. Pohoří mohou být vzájemně oddělena horskýmiprůsmyky,tokyřek či jinými výraznými útvary; často je ale vymezení hranice pohoří konvenční. V obecném významu nemusí mít jedno pohoří jednotný geologický původ.
Hory se nejčastěji rozdělují právě podle nadmořské výšky – pohoří s vyšší absolutní nadmořskou výškou se označují jako velehory, které se někdy ještě dále dělí nastřední velehory avysoké velehory. Jako hranice velehor se uvádí různé hodnoty, často např. 2 500 m n. m. Slovník spisovné češtiny (SSČ) uvádí, že slovo „velehory“ označujevysoké horstvo (nad 2000 m nadmořské výšky).[4]
Nejvyšším pohořím naZemi je, podle absolutní nadmořské výšky,Himálaj se 14 nejvyššími vrcholy světa přesahujícími 8 000 m. Méně jednoznačná je otázka výškového rozdílu – napříkladhavajskásopkaMauna Kea se tyčí do výšky 4 205 m n. m., ale její výška od úpatí na mořském dně přesahuje 10 km, čímž překonává všechna ostatní pohoří.
Pohoří vznikají vlivem tektonického pohybulitosférických desek a jejich vzájemnou kolizí. Proces vzniku hor se odborně nazýváorogeneze a využívá se pro něj český ekvivalenthorotvoří. Vlivem srážky litosférických desek dochází k nárůstu tlaku, který má za následek vyvrásněnípásemných pohoří. Druhý způsob, jak mohou vznikat horské oblasti, je spojen svulkanismem a jeho sopečnými projevy. Díky posunu litosférických desek pak vzniká několik vulkánů vedle sebe. Častým případem je spojení tektonické srážky a vulkanismu, typickým reprezentantem je pohoříAnd, které vznikají nasubdukci oceánské a kontinentální desky.
Pro horskou krajinu je typických mnoho morfologických tvarů. Mohutné vrcholky se označují jako štíty, strmé útvary jako věže, hroty nebo dokonce jehly. Protáhlé vyvýšeniny jsouhřebeny. Skloněné hřebeny, vybíhající ze štítů či dominantnějších hřebenů, jsou žebra. Nižší výběžky souběžné s hřebenem se nazývajírozsochy.
Velké sníženiny mezi hřebeny tvoří údolí nebo též doliny či doly. Dolina kruhového tvaru obklopená strmými srázy se nazývá kotel. Rozsahem menší sníženiny ve strmém terénu se označují jakokuloáry ažlaby.
Zvláště ve velehorách jsou důležitým činitelem utvářejícím horskou krajinuledovce. Specifickým útvarem jsoumorény (místa ukládání materiálu přenášeného ledovcem).
