Podgorica (černohorsky vcyrilici: Подгорица) je hlavní a největší městoČerné Hory a zároveň ekonomické, kulturní a vzdělávací centrum země. Žije zdepřibližně 151 tisíc obyvatel.
Město má výhodnou polohu při soutoku řekMorača aRibnica v nadmořské výšce pouhých 44 metrů, v místě setkáníBjeloplavićského údolí aZetské nížiny, asi 40 km severovýchodně odJaderského moře a 30 km severně odSkadarského jezera. Rovněž se rozkládá velice blízko zimních lyžařských středisek na severu a přímořských letních destinací na pobřeží.
Jméno Podgorica v černohorštině znamenápod Goricí,[1] přičemžGorica je 107 metrů vysoký vrchol s výhledem na centrum města a znamená v překladu malá hora/hůrka.
Zhruba tři kilometry severozápadně od Podgorice leží ruiny Diokleiy, velice známého města z dobstarověkého Řecka aŘíma. Římský císařDioklecián pocházel z této oblasti. Později změnili Římané název na Dioclea; známější slovanská verze tohoto jména je Duklja a tento název se často objevuje včernohorských dějinách.
Samotné město bylo založeno nejspíše na konci 10. století pod názvem Birziminium. Po jejím pádu zde ve středověku byla slovanská pevnost známá jako Ribnica, nacházela se ale dále od středu dnešního města. Název Podgorica je používán od roku1326. V letech1946 až1992 bylo město na počest bývaléhojugoslávského maršála a prezidentaJosipa Broze Tita pojmenováno Titograd.[2]
O vzniku Podgorice panují mezi odborníky rozdílné názory. Město se nachází na křižovatce několika důležitých historických cest, v blízkosti řekZeta,Morača,Cijevna,Ribnica aSitnica, v rozlehlém údolíSkadarského jezera a údolí Bjeloplavićského, blízko pobřežíJadranu, v úrodných nížinách s příznivým podnebím.
Nejstarší dochované zmínky o osídlení pocházejí zpravěku, konkrétně zpozdní doby kamenné. VIlýrii byla tato oblast mezi Zetskou nížinou a Bjeloplavićským údolím osídlena dvěma ilyrskými kmeny –Labeáty aDokleáty. Populace města byla mezi 8 000 a 10 000 obyvateli a byly zde vyřešeny všechny otázky tehdejšího moderního města. Díky obranné pozici, vhodné geografické poloze, příznivým klimatickým a ekonomickým podmínkám to bylo město velmi důležité.
Po příchodu prvníchSlovanů,Avarů a v počátcích rozpaduŘímského impéria byla oblast dnešní Podgorice svědkem mnoha zajímavých událostí. V první řadě, staré opevnění města bylo nahrazeno novým a modernějším a město celé bylo kompletně přestavěno. První zmínka o pevnosti Ribnica pochází z dob vládysrbské královské rodinyNemanjićů.
Jména Podgorica je poprvé zmíněno v roce1326 v dokumentu soudního archivu vKotoru. Město bylo ekonomicky velmi silné: dobře vyvinuté obchodní stezky meziDubrovníkem a říší Nemanjićů vedly přesNikšić aTrebinje do Podgorici, kde byla důležitá obchodní zastávka. To posílilo její vývoj, ekonomickou moc, vojenskou sílu a strategický význam. Obsazení územíOsmanskou říší roku1474 pozastavilo jeho rozvoj. OsmanštíTurci zde postavili velkou kamennou pevnost a charakter obchodního města se změnil na obrannou baštu proti kočovným kmenům.
Berlínský kongres v létě roku1878 stanovil mezinárodní uznání nezávislostiČernohorského knížectví a připojení Podgorice k zemi. Toto datum znamenalo konec čtyřsetleté osmanské nadvlády a počátek nového rozvoje města.
Po vyhlášeníKrálovství Černohorského v roce1910 se město začalo rozvíjet ještě více a v roce1911 zažila Podgorica svůj zlatý věk. Stala se největším městem monarchie a poCetinji, tehdejším hlavním městě, druhou nejvýznamnější metropolí země a důležitým městem naBalkáně.Stara Varoš[3] – podgorické staré město z osmanských[4] dob – se proměnilo z typické tržištní části města na část plnou úzkých uliček s kavárnami.
První světová válka znamenala konec dynamického rozvoje. V letech1916–1918 bylo město, stejně jako zbytek země, obsazenorakousko-uherskými jednotkami. Po osvobozeníspojenci se srbské a černohorské armádě podařilo zajmout na pět tisíc rakousko-uherských vojáků.[5] Kromě toho zde také zasedala kontroverzní a protizákonnáPodgorická skupština, jejíž zasedání proběhlo v budově podgorické tabákové společnosti.[6] Skupština ustanovila konec vládydynastiePetrovićů-Njegošů, krále Nikolu I. sesadila z trůnu a ukončila nezávislost Černé Hory, která byla sloučena seSrbskem a později začleněna doJugoslávského království.[5] Mezi dvěma světovými válkami byla populace města 17 000 obyvatel.
Druhá světová válka byla pro Podgorici hotovým utrpením. Město bylo rozsáhle bombardováno.[3] Vzdušné útoky si vyžádaly život přes 4100 obyvatel a zbytek města změnil v sutiny.[7]
Město bylo osvobozeno19. prosince1944 a pod jménem Titograd se13. července1946 stalo hlavním městem nově vznikléSocialistické republiky Černé Hory – v rámciSFRJ. Následovalo opětovné období rychlého rozvoje[8] – dramaticky se zvýšila populace,[9][10][11] město se začalo silněindustrializovat. Zlepšena byla také infrastruktura a byly zde založeny zdravotní, kulturní i vzdělávací instituce. Stalo se obchodním, socio-ekonomickým a kulturním centrem země.
Ovšem když se v devadesátých letech začala socialistická Jugoslávie rozpadat, pokrok a růst se již po několikáté v historii zastavil. Dne2. dubna1992 byl městu vrácen název název Podgorica.
NičivéJugoslávské války sice Černou Horu ve většině obešly, ale celá země byla ovlivněna ekonomicky. V Podgorici následuje období silnéhospodářské stagnace. Ekonomická situace se začala zotavovat až na začátku21. století, kdy se Podgorica ukázala jako moderní prozápadní město. Po úspěšnémreferendu o černohorské nezávislosti v květnu2006 se Podgorica stala hlavním městem nezávislé Černé Hory a byla upevněna její pověst regionálního střediska a zvýšen hospodářský význam.
Podrobnější informace naleznete v článku Znak Podgorici.
Podgorický znak má tři varianty – malý, střední a velký. Malý znak je tvořen stříbrnýmštítem se třemi modrými proužky, horním lomeným. Střední je doplněn o korunu, položenou na štít. Velký znak je doplněn oštítonoše, kterými jsou dva stříbrní lvi a pod štítem jsou navíc zlaté listyvinné révy.[12]
Na rozdíl od většiny černohorských měst se Podgorica nachází v převážně rovinaté krajině severního konceZetské nížiny, snad jedinou výjimkou jsou vrcholyGorica, dále potom Malo brdo (Malý kopec), Velje brdo (Velký kopec), Ljubović, Dajbabska gora (s významnýmklášterem) a Čardak. Směrem na sever a severovýchod se zvedají vysoké vrcholky a později i hory. Krajina se naopak otevírá směrem na severozápad, na jih a jihovýchod.
Podgorica je oficiálně městem s nejvyšší průměrnou teplotou vEvropě.
Podgorica má proměnlivéstředozemní klima s horkými, suchými léty a studenými zimami. Proměnlivost podnebí zapříčiňují předevšímDinárské hory na severu, přestože je město od mořského pobřeží vzdálené jen 40 km. Průměrný ročníúhrn srážek je 1 600 mm, průměrná teplota překračuje 25°C zhruba 135 dnů v roce. Průměrná denní teplota činí 16,4 °C. Počet deštivých dnů se pohybuje okolo 120, dnů se silným větrem je zde do roka kolem 60. Občas silný vítr ovlivňuje zimní klima a snižuje teplotu o několik stupňů. Řeka Ribnica nicméně v horkých létech často vysychá.[3]
Podgorica je velice známá pro svá extrémně horká léta: teploty přes 40 °C včervenci asrpnu. Dne16. srpna2007 byla ve městě zaznamenána zatím nejvyšší teplota 45,8 °C[14]
Sněhové přeháňky jsou v Podgorici vzácné, sněží zde pouze několik dní v roce.
Letecký snímek centra města v roce2009ČtyřhvězdičkovýHotel Podgorica byl ve své době považován za nejluxusnější ve městěUlice Bokeška v centru městaUlice Moskevská na Novém městě
Dnešní město představuje směsici nejrůznějšícharchitektonických stylů, které se odráží v pohnutýchdějinách města acelé Černé Hory (jeden režim byl nahrazován druhým, což se projevilo na vzhledu města).
Osmanská nadvláda do roku 1878[9] po sobě zanechala řadu pozůstatků; podgorickéStaré město, které se nazýváStara Varoš, a spolu s další starou čtvrtí (Drač) jsou pro ni typické křivolaké úzké uličky, nízké obytné domy,mešity ahodinová věžSahat-kula, ne nepodobná ostatním, které se nacházejí v oblasti Jihovýchodní Evropy.
Po uznání černohorské nezávislosti a připojení Podgorice do Černé Hory se hlavní městské centrum přesunulo na druhý břeh řeky Ribnice, kde se rozvíjelo v moderním evropském duchu – tam vznikly na sebe kolmé široké ulice a vertikálněji navržené budovy se staly dominantou města. Tato část města je tradičně považována za Nové Město (Nova Varoš).
Běhemdruhé světové války byla Podgorica mnohokrát bombardována a prakticky srovnána se zemí, velká část města z tureckých časů zmizela. Po osvobozeníkomunisty a vytvořenísocialistické Jugoslávie se Podgorica stala metropolí Černé Hory a ohniskem rychlé industrializace a urbanizace v rámci Jugoslávie. Město se začalo vyvíjet v duchu zemívýchodního bloku. Druhý břeh řeky Morače, dříve využívaný pouze pro účely královské rodiny, se proměnil v moderní zastavěnou část města. Rozlehlá náměstí a široké bulváry se staly dominantou moderní Podgorice. Celá nová část byla vybudována vbrutalistickém stavebním stylu; dokonce i prázdná místa v historickém jádru města byla vyplněna novými brutalistickými stavbami, což vede k nešťastnému spojení starého a nového. Tento jugoslávský styl zástavby sice poskytl dostatek prostoru pro ubytování obyvatel, ale je velice kritizován pro svůj nenápaditý a ponuře šedý vzhled.
Nicméně v okolí těchto obytných bloků se město rozšiřovalo pro region typickou chaotickou[11]urbanizací díky hustě zastavěným málo osídleným čtvrtím s rodinnými domky, kde zbylo příliš málo místa pro chodníky a cesty. Tento trend nelegálně vznikajících osad dosáhl největšího rozmachu v 90. letech. Bylo vyvinuto velké úsilí ke zlepšení infrastruktury v sídlištích, ale nadále existuje mnoho problémů, především v hustě osídlených částech severní a severovýchodní Podgorice. Ohroženo je i historické centrum Podgorici, Stara Varoš.[15]
Hlavní dopravní tepny byly vybudovány tak, aby snadno navazovaly na kolmé ulice vedoucí z města a tím urychlovaly dopravu. Tyto tepny vedou především najih a nazápad.
Významný přínos se pro podgorickou architekturu vyskytl na konci 90. let a od té doby se tvář města začala měnit neuvěřitelnou rychlostí. V Podgorici vyrostla řada nových obchodních i obytných budov a jejich stavby proběhly velice rychle. Hojně používanými se staly oblíbené materiálysklo aocel. Ve snaze vytvořit známé a moderní hlavní město tak vznikají nová náměstí, parky, sochy a památníky. Mezi nejnovější objekty charakteristické pro město se řadí pravoslavnýchrám Vzkříšení Ježíše Krista (začátek stavby r.1993) amost tisíciletí (r.2005[16]). V současnosti se Podgorica rychle mění z nevýrazného města na moderní evropskou metropoli.
Podgorica je domovem pro mnoho černohorských kulturních institucí a hostitelem domácích i mezinárodních akcí, festivalů i přehlídek. V roce1953 zde bylo slavnostně otevřenoČernohorské národní divadlo(srbskyCrnogorsko narodno pozorište), nejvýznamnější divadelní scéna v zemi a dobře známá na celémBalkáně. Méně významnou roli potom hraje také je takéMěstské divadlo v Podgorici(srbskyGradsko pozorište), které zahrnuje i Dětské muzeum a Muzeum loutek. Nová budova městského divadla byla budována v roce2017.[17] Hudební centrum Černé Hory(srbskyMuzički centar Crne Gore) je uznávanou hudební institucí a s velkolepoukoncertní síní se stalo sídlem prosluléČernohorské filharmonie.
Přestože Podgorica není na muzea a galerie tak bohatá jako historická metropole Černé HoryCetinje, nachází se zde řada kulturních institucí celostátního významu:
Muzeum města Podgorice(Muzej grada Podgorice) představuje impozantní sbírky o historii města a okolí. Bylo založeno v roce1950 a dělí se na čtyři oddělení:archeologické,etnografické,historické akulturně-historické. Nejstarší vystavované exponáty pocházejí až z doby římské a ilyrské, jsou zde ale i exponáty z období Benátské republiky nebo Osmanské říše.[1]
Centrum archeologického výzkumu(Centar za arheološka istraživanja) bylo založeno v roce1961. Zařazuje, shromažďuje, obnovuje a zobrazuje významná archeologická místa a naleziště.
Muzeum Marka Miljanova(Muzej Marka Miljanova) nabízí artefakty z historického městaMedunu.
Přírodovědecké muzeum(Prirodnjački muzej) obsahuje bohaté sbírky z oblasti flóry a fauny.
Galerie výtvarného umění(Umjetnička galerija) byla založena v roce1984 a v současnosti nabízí přes 1500 děl od významných světových i černohorských autorů. Nachází se v komplexu bývaléhozimního královského paláce[1] – v budově čestné stráže, v královské zahradě (kde se nachází řada soch či bust – nejznámější z nich je sochaKrálovna svobody od italského architekta a sochaře Albany Molinariho, představující královnu Milenu Vukotić) a také ve spodním patře samotného paláce, kde je galerie moderního umění.
Kino Kultura bylo založeno roku1949 a stalo se ve městě velmi oblíbeným. Pozdější zahraniční filmy zde byly promítány především s černohorskými a někdy se srbskými titulky. Vlistopadu2008 bylo ale z neustálých finančních ztrát jež vytvářelo zavřeno. V budově tohoto historického kina se dnes nachází Podgorické městské divadlo.
Kino Ster-Kinekor se nachází vnákupním středisku Delta City. Toto multifunkční kino bylo otevřeno krátce po zavření Kina Kultura a má 6 sálů.
Kulturně-informační centrum Buda Tomoviće (KIC Budo Tomović) je významná veřejná kulturní instituce, fungující více než padesát let. Jejími hosty byli mj.Tony Parsons,Brooklyn Funk Essentials nebo zpěvákPeter Doherty. Centrum organizuje spoustu známých uměleckých akcí, jako např.:
Podgorické kulturní léto (Podgoričko kulturno ljeto)[18] – kulturní festival, pořádaný vždy v létě (častá divadelní představení pod širým nebem, filmové večery, koncerty a projevy slavných)
A Tempo – Mezinárodní hudební festival – festival klasické hudby, jehož se pravidelně účastní mnoho světových i černohorských sólistů a orchestrů, včetněČeské filharmonie
FIAT – Mezinárodní festival alternativního divadla (Festival medjunarodnog alternativnog teatra) – vysoce navštěvovaný festival, jeden z nejkvalitnějších svého druhu v Evropě
DEUS – Prosincová umělecká scéna (Decembarska umjetnička scena)
Mezinárodní knižní veletrh[19] (Međunarodni sajam kniga)
Vánoční koncerty (Božićni koncerti) – tradiční koncerty pořádané během pravoslavných Vánoc, velice oblíbené u obyvatel Podgorice a velmi navštěvované. Na koncertech vystupuje část Černohorské filharmonie spolu s úspěšným Podgorickým smíšeným pěveckým sborem Juvendija. Vánoční koncerty počínají vždy rozsvěcováním velkého vánočního stromu nanáměstí Nezávislosti a končí velkolepým koncertem v chrámu Vzkříšení Ježíše Krista
Náměstí Bećir-bega Osmanagiće veStarém Městě s hodinovou věží Sahat-kula
Podgorica je město, kde se nedochovaly četné památky, jako je tomu například v jiných metropolích republik bývalé Jugoslávie; i přesto nabízí širokou škálu pozoruhodných míst.
Stara Varoš (doslovaStaré Město) představuje historický střed města, kde se toho od dob osmanské nadvlády příliš nezměnilo. Centrem Starého Města jeNáměstí vévody Bećir-bega Osmanagiće (Trg Vojvode Bećir-Bega Osmanagića)
tomuto náměstí dominuje historickáHodinová věž(Sahat-kula) – jedna z nejzachovalejších památek města. Tato 15 metrů vysoká věž z roku1667 má původní, stálé fungující hodinový stroj z18. století. Dominantou věže jebronzový zvon Petr (Petar), který se rozeznívá každou neděli v poledne a během státních svátků. Věž s přilehlým náměstím byly rekonstruovány roku2017.[20]
na náměstí dále ležíStará radnice(Stara gradska skupština), která svou funkci vykonávala od roku1860 do roku1917. Nyní je zde knihovna s přednáškovým sálem.
na Starém Městě leží dvě mešity, Osmanagićova mešita(Osmanagića džamija), postavená koncem 18. století, těžce poškozená roku 1943 a znovu zrekonstruovaná v roce2001, a Skender Čaušova – staroměstská mešita (Skender Čaušova – Starograđanjska džamija), postavená koncem 15. století, těžce poškozená 1943 a sanovaná 1985.
Skaline jsou původní ilyrské skalní město při soutoku řek Morača a Ribnica, přestavěné během osmanské nadvlády do tureckého stylu. Dochovaly se např. zbytky pevnosti nebo most, označovaný za Turecký (Turski).
Královská zahrada(Kraljevska bašta) představuje rozsáhlý park okolo královského paláce, na přání Mileny Vukotić byla r.1891 zrekonstruována. Její dominantou je tzv.Milenina promenáda s mohutným schodištěm z bílého mramoru a velkou fontánou. Zahrada je v současnosti oblíbeným místem pro výlety a procházky.
Náměstí princezny Sofie(Trg princeze Sofije) je malé náměstíčko v západní části Královské zahrady, pojmenované po černohorsképrincezně Sofii Lilianě, která v Podgorici zemřela jako malá dvouměsíční holčička. Ve středu náměstí stojí na její počest socha 4 navzájem spletených dětí a opodál je nové moderní dětské hřiště.
Oranžérie Královské zahrady(Plantaža pomorandži) – malý skleník, postavený během rekonstrukce zahrady v roce 1891. Pěstování cizokrajných rostlin zde není již tak rozšířené jako v dobách monarchie.
Královna svobody(Kraljica slobode) – velká monumentální socha kněžny a královny Mileny, postavená na návrhy italského architekta Albany Molinariho. Socha představuje pro obyvatele města symbol svobody a naděje, kterou jim Milena Vukotić za své vlády dávala.
Náměstí Nezávislosti(Trg Nezavisnosti) je významným komerčním centrem města a nejdůležitějším náměstím vůbec. Leží blízko radnice, Národního divadla, parlamentu a vlády, dominuje mu velká kruhová fontána. V roce2006 bylo zrekonstruováno, opětovně bylo přestavěno v třetí dekádě21. století a přejmenováno.[21][22]
Římské náměstí(Rimski trg) je rozlehlé moderně navržené náměstí uprostřed několika nových[1] reprezentativních budov na Novém Městě. Jeho název je odvozen od blízkého italského velvyslanectví v budověProMonte. Na náměstí se nachází vyhlášené městské kavárny (včetně mezinárodních řetězců, jako je např. iCosta Coffee) a restaurace, jedna moderní čajovna nebo salóny známých návrhářů či fotografů.
Památník a mauzoleumČernohorců(srbskySpomenik i mauzolej Crnogoraca) je vzpomínkou na černohorský lid padlý ve 2. světové válce. Nachází se na vrcholu kopce Gorica, který je mimo jiné ipřírodní památkou.[23]
Klášter Dajbabe(Manastir Dajbabe) je historický pravoslavnýklášter na jižním konci města, známý z historie především jako křestní místo černohorských princů a princezen (potomků Nikoly I. a Mileny Vukotić).
Park Petrovićů-Njegošů je malý parčík naproti budově černohorského parlamentu, kterému vévodí socha knížete a krále Nikoly I. na koni. Park je známý také díky zdejšímu minigolfu.
Malý park(Mali park) se nachází naproti parku Petrovićů-Njegošů. Stojí v něm busta lorda Božidara Vukoviće, rodilého Podgoričana, historicky prvního ilustrátora srbských a černohorských knih.
Njegošův park(Njegošev park) je dlouhý park na břehu řeky Morače, se sochou vladykyPetra II. Petroviće-Njegoše, tenisovými kurty a zděným hodinovým strojem. Přes řeku z něj vedou dva pěší mosty –Moskevský most aMost Gazela.
Podgorica je bezpochyby mediálním centrem Černé Hory. Je sídelním městem státem vlastněnéveřejnoprávní televizeRTCG. Komerčně vysílající společností se sídlem v Podgorici jsouTV In,NTV Montena,Elmag RTV,NTV Atlas,TV Vijesti aMBC. Plány na spuštění městské televize, jež by měla být vysílána ve většina země, zatím úspěšně probíhají.
Všechny černohorské noviny (včetně nejstarších černohorských denních tiskůPobjeda, dále takéVijesti aDAN) jsou publikovány v Podgorici, stejně jako populární týdeníkMonitor.
Zdaleka nejoblíbenějšími sporty v Podgorici jsoufotbal a takébasketbal. Ten se stal oblíbený především díky úspěchům profesionálního klubuKK Budućnost Podgorica na konci20. a počátku21. století – a to jak v jugoslávských, tak v celoevropských soutěžích.
Sportovní organizaceBudućnost Podgorica patří mezi hlavní svého druhu ve městě.
Fotbal má v Podgorici společně s klubemFK Budućnost Podgorica dlouholetou tradici. Fotbaloví hráčiPredrag Mijatović (sportovní ředitelRealu Madrid) neboDejan Savićević se narodili v Podgorici a dělali debutové hráče v podgorickém klubu.FK Zeta (z podgorického předměstíGolubovci) dosáhl bývalé srbsko-černohorské první ligy. Tyto kluby, společně ještě s klubemFK Mogren zBudvy většinou bojují o vedoucí místo v1. černohorské lize. Dalšími známými městskými kluby jsou FK Ribnica, FK Mladost, FK Dečić, FK Kom a jiné. Některé sportovní kluby z Podgorice dodnes nesou starý název města – Titograd.[26]
Každoročně pořádané významné sportovní akce, jako např.Podgorický maraton neboSkoky a potápění do řeky Morači přilákají mnoho zahraničních i domácích turistů a zájemců. V roce2009 Podgorica hostilasvětovou ligu vodního póla FINA mužů.
Mezi méně významné stadiony patří Stadión malých sportů, Stadión Basket, Stadión Červená stěna, sportovní areál ustarého letiště Špira Mugoše nebo Stadión Golubovci. Významná je také sportovní střelnice na úpatí kopce Ljubović. V Podgorici se dále nachází mnoho fitness center, posiloven a veřejných tělocvičen.
Podgorica je rovněž ekonomickým centrem země. Většina průmyslových, finančních a komerčních organizací má svá sídla právě zde. Za dob monarchie před první světovou válkou se většina ekonomiky orientovala na ruční výrobu a práci, stejně jako zbytek tehdejší Osmanské říše. Po nezávislosti v roce 1878 se městská ekonomika přeorientovala na prodej dobytka a byla pověstná kvalitním zpracováním vlny.
Dalším odvětvím bylo pěstování tabáku[28] a vinné révy – černohorská vína jakoVranac aKrstać byla vyvážena především do Itálie a Rakouska-Uherska. Důležité bylo také zpracování hedvábí a provozování včelařství. Pěstování vína a tabáku má velký vliv na ekonomiku i v současnosti, ale hedvábí se už nezpracovává a včelařství je provozováno pouze soukromníky. Po druhé světové válce se město stalo centrem rychlé industrializace. Vznikla zde významnáPodgorická tavírna hliníku(Kombinat aluminijuma Podgorica, KAP), vlastněnáRusalem a společnostAD Plantaže, vyrábějící víno a brandy. Tyto firmy patří do dnes k největším v Černé Hoře. V roce1891 dosáhla míraHDP na jednoho obyvatele 87 % celojugoslávského průměru. Po jugoslávských válkách a rozpadu federativního státu došlo k velkému úpadku ekonomiky a mnohé podgorické firmy byly zavřeny bez vyhlídek na opětovnou obnovu; evropský trend deindustrializace, změna politického systému a konec jednotného trhu pro ně znamenal katastrofu. Ty přeživší byly z větší částiprivatizovány a dodnes fungují.
Po roce2000 se Podgorica začala zotavovat z poválečných dob – na začátku nového tisíciletí se finanční sektor ve městě rychle rozšířil a ekonomika se začala silně orientovat na služby. Vznikla nováČernohorská burza se sídlem v Podgorici, stejně jako většina ostatních černohorských bank. Podgorická ekonomika se ztěžkého průmyslu přeorientovala natelekomunikaci,stavebnictví,inženýrství abankovnictví. Velký podíl na růstu ekonomiky měli zahraniční firmy a investoři, kteří ve městě otevřeli své pobočky. Vedlejším efektem bylo zvýšení cen nemovitostí a pozemků v centru města. Ekonomický růst se, navzdoryekonomické krizi po roce 2007, ve většině nezastavil ani po tom, co se Podgorica stala hlavním městem nezávislé Černé Hory v roce2006.
Pravoslavní křesťané jsou předevšímČernohorci aSrbové. Většina z nich se usadila v Podgorici po definitivní porážceOsmanské říše a vytvořila zde největší náboženskou skupinu. Ve městě se proto nachází velké množství pravoslavných kostelů, z nichž nejznámější jekostel sv. Jiří ze13. století na úpatí kopce Gorica i s přilehlým hřbitovem, dále kaple svatého Velkomučedníka Dimitrije v Královské zahradě, a v neposlední řadě ichrám Vzkříšení Ježíše Krista na Novém městě, jehož stavba započala v roce1993[29] a některé jeho úpravy byly dokončeny až v21. století.[29] Kostel představuje největší stavbu pro náboženské účely v Podgorici.
Sunnitští muslimové představují v černohorské metropoli menšinovou populaci. K islámu se hlásí kroměAlbánců takéBosňáci, kteří v Podgorici žijí. Pro tuto komunitu slouží celkem tři mešity. Všechny leží na Starém městě, kde se do dnes dochovaly zbytky turecké zástavby. Jsou to:Hadrovićova mešita,Osmanagićova mešita aStaroměstská mešita (srbskyStarograđanska džamija). Výhledově má vzniknout v místní části Konik velká mešita pro potřeby muslimských věřících.[30]
Přestože je Podgorica podleevropských měřítek městem relativně malým, je to největší město v Černé Hoře a žije zde téměř třetina všech občanů v zemi. Podle sčítání lidu v roce2011 žije v Podgorické opštině (jež zahrnuje kromě města ještě městskou opštinuGolubovci aTuzi) celkem 187 085 obyvatel, z toho ve městě samotném žije 151 213 lidí.
Správu města tvořístarosta (tím je od roku2000docent Miomir Mugoša), městského zastupitelstva a řady sekretariátů a jiných správních úřadů, jenž dohromady vytváří městskou samosprávu. Celkem 57 zastupitelů města bývalo tradičně voleno na 4 roky, starosta na 5 let. Avšak po ustanovení nového zákona jsou členové zastupitelstva voleni starostou během jeho funkčního období. Samostatné volby se pořádají pro městské opštinyGolubovci aTuzi. Fungování města se řídízákonem o hlavním městě.
Radnice města se nachází na uliciNikole Tesle. Dále ve městě leží většina vládních institucí – je zde budovaParlamentu Černé Hory aVlády Černé Hory, všechna ministerstva, nejvyšší soud nebo ředitelství policie. Dnes se však uvažuje, že se některé instituce přesunou doCetinje, historického královského hlavního města země, kde dnes stojí třeba prezidentský palác nebo oficiální rezidence černohorského korunního princeNikoly II. Petroviće-Njegoše.
Přestože se i po vyhlášení nezávislé Černé Hory v roce2006 některé zastupitelské úřady zahraničních zemí nepřesunuly zBělehradu, většina mezinárodníchvelvyslanectví akonzulátů se již nachází v Podgorici.
VelvyslanectvíČeské republiky(Ambasada Republike Češke) leží na uliciPartizanski put 6a, otevřeno roku 2013
VelvyslanectvíAlbánské republiky(Ambasada Republike Albanije) leží na uliciZmaj Jovina č. 30
VelvyslanectvíSpojených států amerických(Ambasada Sjedinjenih Američkih Država) se nachází na uliciDžona Džeksona č. 2 v bývalé reprezentativní vile, nacházející se vjihozápaddní částiKrálovské zahrady
VelvyslanectvíChorvatské republiky(Ambasada Republike Hrvatske) leží na uliciVlada Cetkovica č. 2
VelvyslanectvíSeverní Makedonie(Ambasada Republike Severne Makedonije) leží na uliciHercegnovačka v neoklasicistnímPaláci Ražnatovićů.
VelvyslanectvíČínské lidové republiky(Ambasada Narodne Republike Kine) leží na uliciRadosava Burića
Veškerou veřejnou dopravu ve městě obstarávají autobusové linky. Ty byly provozovány městem vlastněnou společnostíAD Gradski saobraćaj, ta byla ale v roce1990 zprivatizována, v roce2001zkrachovala a nyní linky provozují pouze soukromí dopravci. Město má k dispozici přes 100 moderních nízkopodlažních autobusů. Ve městě stojí přes 99 autobusových zastávek (z toho 4 točny), které jsou postupně rekonstruovány. Do roku2015 se díky postupné expanzi zvýšil počet zastávek veřejné dopravy na číslo 150. V roce2021 město rozhodlo o nákupu nových autobusů pro modernizaci veřejné dopravy.[34]
V roce2010 využívalo veřejnou dopravu pouze 18 % obyvatel města Podgorica.
Původní systém nelicencovaných taxislužeb zanikl a nahradila jej síť organizovaných a licencovaných společností disponujících cca 200 vozidly.
Autobusové nádraží se nachází jihovýchodně od centra města při železniční stanici.
Podgorica leží na křižovatce několika důležitých silničních tahů. KJaderskému moři do úrodné nížiny s příjemným klimatem směřuje 54 km moderní silnice, dále městem prochází také hlavní mezinárodní silniční tah ve směruBar–Bělehrad. Černohorská metropole má také autobusové spojení s většinou měst v zemi, nejvýznamnější jsou spoje doNikšiće (druhé největší město v Černé Hoře) neboCetinje. Černohorské silnice většinou nedosahují kvality jiných evropských zemí. Cestu mezi Podgoricí a Barem na pouhých 30 minut jízdy zkrátil na začátku století postavenýtunel Sozina[16] (4,2 km). V roce2011 byl dokončen nový městský obchvat, zjednodušující dopravu ze severní části do jižní (cena za jeho výstavbu byla 50 milionůeur[35]); plánuje se výstavba také obchvatu jihozápadního. Doprava ve městě je také snadná a efektivní díky na sebe kolmým širokým ulicím a bulvárům. Ve městě stojí celkem 14 mostů – 9 přes řeku Moraču a 5 přes řeku Ribnicu.[36]
V roce2022 byla Podgorica spojena se severní částí země a seSrbskemdálnicí, jejíž realizace na přelomu 2. a 3. desetiletí20. století poznamenaly značné ekonomické[37] a politické skandály. Dálnice je nicméně, stejně jako železniční trať Bělehrad–Bar, vedena v náročném horském terénu. Začíná na severním okraji Podgorice u vesniceSmokovac a pokračuje zhruba ve směru údolí řeky Morači dále na sever.
Řeka Morača není splavná pro velké lodě ani pro nákladní dopravu. Oblíbené jsou nejen vyjížďky na malých lodičkách, ale i na větších lodích s vyhlídkovou palubou.
Letiště Špira Mugoše Podgorica-Ćemovsko polje (IATA): LYPO,Aerodrom Špira Mugoše Podgorica-Ćemovsko polje) je původně vojenské letiště, které sehrálo důležitou roli během 2. světové války nebo válek v Jugoslávii. Leží ve čtvrtiStari aerodrom (doslovaStaré letiště) a v současnosti je centrem kaskadérských či akrobatických společností a spolků. Časté jsou zde také koncerty či jiná vystoupení. Toto letiště bylo postupně zrušeno a nahrazeno bytovou výstavbou a novou třídou.[38]
Podgorica je přirozeným centrem vzdělávacích institucí v Černé Hoře
Sídlí zdeUniverzita Černohorská(Univerzitet Crne Gore, UCG), hlavní vysoká škola v zemi, založená roku1974. Tvoří ji 19 fakult, čtyři instituty a jedna akademie. Její areál měl být v roce 2022 rozšířen.[39]
V Podgorici působí u uvedené vysoké školy celkem 9 fakult
Své sídlo má ve městě takéUniverzita Jadran (Univerzitet Mediteran), jediná soukromá vysoká škola v Černé Hoře, založená roku2006.
V Podgorici dále leží přes 20 mateřských škol, 34 základních škol, 9 škol středních aGymnázium Slobodana Škeroviće – nejstarší střední škola města s bohatou historii.
↑abcde Drsný brutalizmus aj lacné pivo: Táto európska metropola prekvapí kultúrou aj nízkymi cenami.Pravda.sk [online]. [cit. 2023-06-27].Dostupné online. (slovensky)
↑ Glavni grad je 47 godina nosio pogrešno ime: Kako je Titovgrad postao Titograd?.vijesti [online]. [cit. 2023-07-24].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-10-06. (srbsky)
↑abc Podgorica, che sorpresa. Itinerario nel cuore del Montenegro.Corriere della Sera [online]. [cit. 2022-08-15].Dostupné online. (italsky)
↑ Chic cafes and cheap beer: This eastern European capital city is still beautiful on a budget.Euronews [online]. [cit. 2023-07-24].Dostupné online. (anglicky)
↑ IZDVOJENONASTAVAK UNIŠTAVANJA STARE VAROŠI: Tamo gdje je ležala Podgorica stara – niču zgradurine.CdM [online]. [cit. 2022-08-30].Dostupné online. (srbsky)
↑ab Na Dan državnosti Crne Gore otvoreni novi Most Milenijum i Tunel Sozina.eKapija [online]. [cit. 2022-08-15].Dostupné online. (srbsky)
↑ Gradi se Gradsko pozorište u Podgorici… 65 godina nakon osnivanja.Gradnja [online]. [cit. 2023-07-24].Dostupné online. (srbsky)
↑ Počelo Podgoričko kulturno ljeto: Kroz umjetnost grad postaje življi i sadržajniji.Portal Analitika [online]. [cit. 2023-06-27].Dostupné online. (srbsky)
↑ "Sa knjigom bez distance": Otvoren sajam knjiga u Podgorici.vijesti.me [online]. [cit. 2022-08-30].Dostupné online. (srbsky)
↑ Radovi se privode kraju: Da li vam se dopada novo ruho simbola Podgorice?.CdM [online]. [cit. 2022-08-30].Dostupné online. (srbsky)
↑ DEPÓLIS + ninoslav krgovic design a transformable public square for podgorica, montenegro.Designboom [online]. [cit. 2022-08-15].Dostupné online. (anglicky)
↑ Trg nezavisnosti u Podgorici dobija potpuno novi izgled.Gradnja [online]. [cit. 2023-07-24].Dostupné online. (srbsky)
↑ Gorica proglašena za spomenik prirode – jesu li "pluća grada" spašena od dalje gradnje?.Vijesti [online]. [cit. 2022-08-15].Dostupné online. (srbsky)
↑ Černá Hora se dostala do finančních kleští kvůli stavbě předražené dálnice Číňany.iROZHLAS [online].Český rozhlas [cit. 2022-08-15].Dostupné online.
↑ Završena izgradnja Zmaj Jovinog bulevara na Starom aerodromu; Vuković: Interes građana na prvom mjestu.CDM [online]. [cit. 2023-04-27].Dostupné online. (srbsky)
↑ Međunarodni konkurs za proširenje univerziteta u Podgorici.Gradnja [online]. [cit. 2023-04-27].Dostupné online. (srbsky)
