Vprávu jeplatnost vlastnostprávní normy (respektiveprávního předpisu) neboprávního jednání.
Obecně závaznéprávní předpisy vČeské republice nabývají platnosti dnem vyhlášení veSbírce zákonů. Platnost v tomto případě znamená, že seprávní předpis stal součástí českéhoprávního řádu.
Změna nebo zrušení právního předpisu je možné pouze jiným právním předpisem. Případně je možné úpravu doby platnosti předpisu uvést již v samotném předpisu slovy „pozbývá platnosti dnem…“. Poté, co se předpis stane platným, je zapotřebí zajistit ještě aplikovatelnost. Aplikovatelnost právního předpisu vzniká až jehoúčinností. Doba mezi platností a účinností právního předpisu neboli „legisvakance“ má poskytnout čas k seznámení se s novou právní úpravou a také k přípravě přijetí potřebných opatření k její následné aplikaci. Právní předpis může být měněn neboli „novelizován“, samotná novela má pak také dobu své platnosti a účinnosti. Spolu se zánikem účinnosti právního předpisu zaniká i jeho platnost, přestože účinnost právního předpisu může nastat až po nabytí platnosti.[1]
Právní jednání je platné, jestliže splňuje všechny náležitosti (formální i obsahové), kteréprávní řád pro dotyčný druh právního úkonu vyžaduje. Právní úkon se stane platným (perfektním) v okamžiku, kdy získá poslední z předepsaných náležitostí. Náležitostiprávních jednání jsou:
Dále lze také rozlišovat neplatnost právního jednání relativní a absolutní. Zatímco neplatnost absolutní je dána automaticky nějakou vadou konkrétního právního jednání, neplatnost relativní automaticky nevzniká, a ten kterého se to týká, se musí této neplatnosti sám dovolat. Až na některé případy pracujeobčanský zákoník s tím, že pokud je právní jednání označeno jako neplatné, jedná se pouze o neplatnost relativní.[2]
