Plastika (z řeč.) je (nesprávně) obecné označení pro jakékoli plastické výtvarné dílo. Exaktně se v názvosloví výtvarného umění pojmemplastika označujesochařské dílo, které vzniká nanášením hmoty (modelováním). Od plastického postupu se odlišuje postup skulptivní, při němž vznikáskulptura.[1]
Ačkoliv se termínuskulptura používá častosynonymně s výrazemplastika (ve významuplastické výtvarné dílo obecně,[2][3]zejménakamenné), podle některých encyklopedických slovníků vzniká skulptura odnímáním hmoty z jednoho bloku (masivu), kdežto plastika postupným přidáváním a nanášením hmoty.[4][5][6]
Odborná literatura k dějinám umění pojmy skulptura a plastika rozlišuje exaktně, jako dva hlavní způsoby vznikusochařského díla.Skulptura (z lat.) je socha, která vzniká ubíráním hmoty kamene, dřeva, kosti, kovu (kamenosochařství, řezbářství, glyptika – řezbagemm akamejí).Plastika (z řeč.) je socha, jejíž vznik spočívá na principu přidávání hmoty, tj. modelování z vosku, štuku, hlíny (ceroplastika, štukatérství,terakotářství) a kovolitecké postupy, kdy většinou vzniká nejprvemodel, z něhož je následně pomocí formy odléváno finální dílo (bronzová plastika, aj.). Třetím způsobem vzniku sochařského díla jekovotepectví,toreutika.[7]
Specifickým materiálem, který lze využít v sochařské tvorbě je sklo. Objekty z něho vytvořené mohou být plastikou (sklo foukané či jinak hutně ručně tvarované, sklo lité do formy vzniklé na základě modelu), ale v určitých případech i skulpturou (lité sklo dále zpracované rafinačními technikami – řezáním, broušením, rytím – glyptika). Skleněné sochy (povětšinou abstraktní) se obvykle označují jako skleněné objekty.
Jiným pojem vsochařství (v sochařském názvosloví) jereliéf.
Encyklopedické hesloPlastika vOttově slovníku naučném ve Wikizdrojích