.jpg)
Planetka jemalé těleso obíhající kolemSlunce nebo jinéhvězdy (tam se zatím tato tělesa jen předpokládají, dosud nebyla objevena žádná planetka u jiné hvězdy), vzhledem k maléhmotnosti většinou nepravidelného tvaru. Vesluneční soustavě se taková tělesa nacházejí zejména v prostoru meziMarsem aJupiterem, v tzv.hlavním pásu. Řada z nich se však nachází i za dráhouNeptunu, kdežto jiné mohou křížit dráhuZemě a dostávat se ke Slunci blíže než naše planeta.
Za planetky se považují obvykle tělesa větší než 100 m. Menší se nazývajímeteoroidy. Vede se diskuse o tom, zda mezi planetky také počítat malá tělesa obíhající ve vnější části sluneční soustavy (za drahou Jupitera) či nikoli.
První planetka byla objevena1. ledna1801 na palermské hvězdárněGiuseppem Piazzim a dostala jménoCeres. V současnosti (k 18. květnu2019) je známo 541 128 katalogizovaných planetek s dobře určenou drahou, z toho 21 922 je pojmenováno, jejich počet však neustále rychle roste.
Kdysi byla tato tělesa považována zaplanety. Když se zjistilo, že se jedná o tělesa ve srovnání se známými planetami velmi malá, začaly být nazývány v angličtiněminor planets, českymalé planety, z čehož vzniklo jejich dnešní české označeníplanetky. Lze se setkat též s původně zavedeným pojmenovánímasteroid nebo i se staršími českými, dnes již zastaralými a prakticky nepoužívanými názvyplanetoida neboplanetoid. Tato pojmenování měla svůj původ ve vzhledu těchto těles (asteroid – hvězdě podobné, planetoid – podobné planetě).
V srpnu2006 byl rezolucíAstronomického kongresuMezinárodní astronomické unie (IAU) v Praze definován pojemplaneta a v souvislosti s tím i nový pojemtrpasličí planeta. Do této nové kategorie byla přesunuta i jedna z planetek a to (1)Ceres, jedno transneptunické těleso (136199)Eris a bývalá planeta (134340)Pluto.
V lednu 2016 byl OSN oficiálně uznán 30. červen (coby připomínka nejvýznačnějšího dopadu kosmického tělesa na Zem v moderní době – Tunguské události 30. června 1908) jako mezinárodní den asteroidů. Jeho smyslem je poukázat na možné hrozby, ale i příležitosti, která tato malá tělesa představují.[1]
Podle nejstarší teorie planetky vznikly rozpadem nějaké velké planety, která podleBoodeovy řady měla existovat mezi Marsem a Jupiterem. Celkováhmotnost všech planetek (objevených i předpokládaných dosud neobjevených) však není taková, aby odpovídala i té nejmenší planetě – šlo by o těleso ještě menší než náš Měsíc.
Podlesoučasné teorie se jedná oplanetesimály, jejichžakrece na planetu byla předčasně ukončena zřejmě gravitačním vlivem Jupiteru.[2]
Z hlediska charakteru oběžných drah se planetky dělí do celé řady skupin.
V oblasti omezené přibližně dráhou planetyJupiter se nacházejí objekty, které patří mezi planetky v užším slova smyslu, tj. tělesa, která nevykazují, ani zřejmě v minulosti nevykazovalakometární aktivitu.
Na rozdíl od těles ve vnitřní části sluneční soustavy je naprostá většina těchto objektů tvořena vodním ledem a dalšími těkavými látkami v pevném skupenství. Představují proto většinou neaktivní nebo málo aktivní jádrakomet. Proto je někteří astronomové vůbec nepočítají k planetkám.
V poslední době se objevuje čím dál tím vícblízkozemních planetek a hovoří se o možné srážce naší planety s nějakou takovou planetkou. V současné době sice není známá žádná planetka, která by do nás měla s jistotou narazit, nicméně existuje již seznam[3] blížící se tisícovce objektů, u nichž toto v dlouhodobé perspektivě nelze vyloučit. Nedávno objevená planetka (99942)Apophis, má malou, avšak nenulovou pravděpodobnost srážky se Zemí13. dubna2036.
Planetka2006 BV39 prolétla28. ledna2006 v 07:28 UTC v minimální vzdálenosti 330 tisíc kilometrů od středu Země.
V minulosti se však takové události vyskytly. Na Zemi bylo nalezeno několikimpaktních kráterů, stop po dávných dopadech velkých těles. Z blízkých kráterů to jsouRies aSteinheim vNěmecku (část přetavené hmoty byla vyvržena až do Čech, z toho vzniklyvltavíny) čiMorasko vPolsku uPoznaně. Předpokládá se, že 10km těleso spadlo před 65 miliony let do oblasti dnešního poloostrovaYucatán (Chicxulubský kráter) a že tentoimpakt měl na svědomí též vyhynutídinosaurů. Že k dopadům v dávné minulosti docházelo, svědčí nejen impaktnímikrátery rozbrázděný povrchMěsíce, ale též jiných těles vesluneční soustavě.
Ve 21. století sílí obavy z možného budoucího střetu Země s větší planetkou. Výzkum střediskaPew Research Center a periodikaSmithsonian z roku2010 ukázal, že téměř třetina současné americké populace věří v možnost, že do roku2050 zasáhne naši planetu velký asteroid (což bude mít nezanedbatelné následky pro celou lidskou civilizaci).[4]
Podle hrubé klasifikace se planetky na základě jejich spektrálních charakteristik aalbeda dělí do tří, resp. čtyř základních skupin, a to:
Všechny tyto skupiny se dále podrobněji dělí na podskupiny.
Obrázky, zvuky či videa k tématuplanetka na Wikimedia Commons
Slovníkové hesloplanetka ve Wikislovníku
Encyklopedické hesloPlanetoidy vOttově slovníku naučném ve Wikizdrojích
