| Planeta exilu | |
|---|---|
| Autor | Ursula K. Le Guinová |
| Původní název | Planet of Exile |
| Překladatel | Marta Kastlová Vladimír Ruppeldt Inka Hermanová |
| Obálku navrhl | Karol Rosmány |
| Země | Spojené státy americké |
| Jazyk | angličtina |
| Edice | Labyrint (č. 135) |
| Žánr | science fiction |
| Vydavatel | Ace Books |
| Datum vydání | 1966[1] |
| Český vydavatel | Smena |
| Česky vydáno | 1988[1] |
| Typ média | tištěné, brožované |
| Počet stran | 407 |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Planeta exilu (anglickyPlanet of Exile) jevědeckofantastickýrománamerické spisovatelkyUrsuly Kroeber Le Guin vydaný americkým nakladatelstvím Ace Books v roce1966.[1] Dílo náleží docykluHain.[1] Původně byl román vydán bez předmluvy, autorka ji napsala až pro vydání Harper & Row z roku1978. Zároveň bylaPlaneta exilu vydána s dalšími rományRocannonův svět aCity of Illusions vomnibusuThree Hainish Novels a tytéž tři díla vyšla opět v roce1996 v omnibusuWorlds of Exile and Illusion.[2]
Příběh se odehrává ve světě Werel (též Alterra), fiktivní třetíplanetěhvězdyEltanin (γ Draconis) v souhvězdí Draka.[3] Werel (Alterra) je jedním ze dvou světů tohoto jména v cyklu Hain (Ekumen) Ursuly K. Le Guinové. Druhá planeta se jménem Werel je občas nazývána Voe Deo[4], v této knize se nevyskytuje.
V roce 1988 vyšel románslovensky v nakladatelství Smena jakoantologie společně se dvěma dalšími příběhy (Dvojníci v čase odBoba Shawa aMuž, ktorý spadol na Zem odWaltera Tevise) pod názvemPlanéta exilu.[5][1]
Domorodá dívka jménem Rolery nedokáže překonat zvědavost a jde se podívat do Landinu, města kolonistů na pobřeží moře. Když se pak prochází po písčitém břehu, uslyší v mysli naléhavý hlas. Otočí se a vidí na vysokém mostě mužskou postavu, která ji volá k sobě nahoru. Poslechne a běží po kamenných schodech nahoru, zatímco na pobřeží se valí bleskový příliv. Muž jménem Jakob Agat Alterra jí zachránil život, a musel přitom použít zakázanoutelepatickou domluvu. Rozloučí se s Rolery a nechá po ní vzkázat Woldovi, vitskému vůdci kmene z Tevaru, že jej další den navštíví.
Jakob Agat Alterra se sejde s náčelníkem Woldem a upozorňuje ho na blížící se nebezpečí, velké stěhování severského národa Gálů, kteří se přesídlují před dlouhou zimou na jih, přičemž cestou plení sídla a osady. Jakob má zprávy, že jsou dobře organizovaní a dobyli již několik opevněných osad, např. Tloknu. Tyto zprávy potvrdili zvědové. Jakob nabízí společný postup proti Gálům, pokud by se vitové a kolonisté spojili a společně bránili severní hranici Askatevaru, Gálové by si raději vybrali jinou cestu. Wold jej vyslechne, ale není příliš nakloněn válečné výpravě před zimou, kdy je nutno zabezpečit sídla. Slíbí, že návrh přednese na kmenové poradě. Na poradě se ostře staví proti spojenectví zejména Ukwet, Woldův vnuk. Oponuje mu Umaksuman, Woldův syn, který je však mladší než Ukwet. Umaksuman Jakobovi věří. Jakob se zamiluje do Rolery, která jeho lásku opětuje. Později je přepaden skupinkou mužů vedených Ukwetem, přežije jen díky intervenci Umaksumana. Rolery jej zraněného dopraví do Landinu, kde se Jakob zotaví a pojme Rolery přes nesouhlas svých spoluobčanů za manželku. Tento incident (jeho napadení) však zostřil vztahy mezi kolonisty a vity, ze společné výpravy sešlo. Umaksuman zabije Ukweta a je vyobcován z kmene.
Velké stěhování začalo. Tevar je přepaden gálskými bojovníky a dobyt. Přestože byl Jakob napaden Tevarany, jde jim se svými muži na pomoc. Podaří se zachránit skupinu domorodců, žen, dětí a nakonec i starého náčelníka Wolda. Jakob narazí i na Umaksumana, který se ukrýval nedaleko sídla. Je zorganizována obrana před gálskými útočníky. Ačkoliv většina z mnohatisícové armády odtáhla na jih, stále ještě zbývá dosti početný voj, který má za úkol obsadit Landin. Ženy, děti a několik mužů (celkem přibližně 500 lidí) je odvedeno do opevnění zvaného Jehlan, které se nachází na ostrově nedaleko Landinu, se kterým ho spojuje širokýviadukt. Protože se kolonisté mohou dorozumívat na dálku telepatickým přenosem myšlenek, nejsou tak zcela odříznuti od dění. Zbývající muži, chlapci a několik žen se soustředí na obranu města. Gálové se dostanou přes hradby a obránci se musejí stáhnout na centrální náměstí, kde se opevní a podnikajípartyzánské přepady gálských jednotek. Rolery si během obléhání uvědomí, že její muž si uchovává charakter, o svých spoluobčanech, o vitech a dokonce i o Gálech uvažuje jako o lidech, nedělá mezi nimi rozdíly. Vyhladovělí Gálové nakonec obléhání vzdají a odtáhnou. Jakob, který je nyní považován za přirozeného vůdce, nabídne Umaksumanovi a jeho lidu (starý Wold mezitím zemřel), že se mají sami rozhodnout, zda zůstanou s nimi v Landinu nebo odejdou. Pokud odejdou a budou se chtít někdy vrátit, brány města pro ně zůstanou otevřeny. Rolery, která měla být neplodná má naději, že Jakobovi počne syna.
| „ | Rolery napadlo, že on jediný mluví o jejím národě, o svém a i o Gálech jako o lidech. | “ |
| — Ursula K. Le Guinová - Planeta exilu | ||
Werel (neboli Alterra), fiktivní třetíplaneta hvězdyEltanin (γ Draconis) v souhvězdí Draka má jedenměsíc, s nímž tvoří gravitační soustavu obíhající kolem svého středu a který způsobuje na pobřeží až 15 metrovýpříliv. Jeden oběh trvá 400 dní, což je jedna fáze měsíce (trvá tedy o něco déle než pozemskýrok). Planeta s měsícem zároveň obíhá kolem hvězdy Eltanin, tento oběh trvá 60 měsíčních fází neboli 24 000 dní, což je přibližně délka lidského života na Werelu.[3] Lidé na Werelu počítají věk ve fázích měsíce.
Domorodí vitové vytvářejíkmenová společenství. Vzhledem k době oběhu planety kolem hvězdy trvají jednotlivároční období velmi dlouho, což se projevuje i na populaci obyvatel. Ženy jsou např. v zimním a letním období až na výjimky neplodné. Na zimní období se staví nebo zabezpečují tzv. zimní města - sídla. U vitů je samozřejmostípolygamie, zatímco kolonisté/cizinci dodržujímonogamii. Vitové považují kolonisty za cizí element, přestože ti už pobývají na planetě 600 měsíčních cyklů. Na jednu stranu jimi opovrhují (nepovažují je za lidi), na druhou stranu z nich mají strach (připisují jim čarodějnické schopnosti). Vitové mají světlejší pleť.
Vitové žijí v zemi Askatevar v sídlech, některá z nich jsou Tevar, Pernmek, Pekna, Tlokna, Allakskat.
Gálové jsoukočovný národ ze severu, který se vždy při nastávající zimě stěhuje na jih a přitom dobývá a plení sídla vitů. I Gálové mají světlejší pleť.
Kolonisté přiletěli na Werel z Terry před 10 werelskými roky (tedy před 600 měsíčními cykly). Terra je součástí Ekumenu (společenství planet, liga světů). Planeta Werel byla kolonizována po vynálezu ansiblu (komunikační zařízení umožňující přenosnadsvětelnou rychlostí) a měla sloužit jako obrana proti tajemnému nepříteli. Ale kontakt s první lodí kolonistů pocházejících výlučně z Terry (Země) byl ztracen. Kolonisté z Terry postavili na pobřeží moře město pojmenované Landin, v němž se usídlili, a snažili se vycházet v dobrém s původními inteligentními obyvateli planety. Poté založili i několik dalších měst na pobřeží, např. severněji kolonii Atlantiku, ale později se začala jejich populace snižovat a zbytek obyvatel se vrátil do Landinu. Kolonisté postupně vymírají. Stále se však řídí zákony uloženými ligou světů, uchovávají je. Jedním z nich je např. kulturní embargo, které zakazuje používat mnohem vyspělejší technologii, než kterou ovládají domorodí obyvatelé. Proto kolonisté nepoužívají např.střelné zbraně. Výjimkou je plyn na vytápění.
Současné dění se odehrává v roce 1 405 ekumenického času. Kolonisté jsou většinou velmi tmavé pleti a netrpí chorobami. Ovládajítelepatickou komunikaci. Místní obyvatele nazývají slovem „vitové“.
| Ursula K. Le Guinová | |
|---|---|
| Cyklus Hain (Ekumen) | Rocannonův svět (1966) •Planeta exilu (1966) •City of Illusions (1967) •Levá ruka tmy (1969) •Vyděděnec (1974) •Svět je les, les je svět (1972, 1976)* •Four Ways to Forgiveness (1995) •Vyprávění (2000) |
| Cyklus Zeměmoří | Čaroděj Zeměmoří (1968) •Hrobky Atuánu (1971) •Nejvzdálenější pobřeží (1972) •Tehanu: Poslední kniha Zeměmoří (1990) •Příběhy ze Zeměmoří (1990) •Jiný vítr (2001) |
| Kroniky Západního pobřeží | |
| Ostatní díla | Smrtonosné sny (1971) •The Eye of the Heron (1978) •Malafrena (1979)The Beginning Place (1980) |
| * novela 1972, román 1976 | |
