| Plamen Orešarski | |
|---|---|
 Plamen Orešarski | |
| 52. předseda vládyBulharska | |
| Ve funkci: 29. května2013 – 6. srpna2014 | |
| Prezident | Rosen Plevneliev |
| Předchůdce | Marin Rajkov(úřadující) |
| Nástupce | Georgi Bliznaški |
| Ministr financí | |
| Ve funkci: 17. srpna2005 – 27. července2009 | |
| Předseda vlády | Sergej Stanišev |
| Předchůdce | Milen Veltčev |
| Nástupce | Simeon Djankov |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | nestraník (podporovánSocialistickou stranou) |
| Narození | 21. února1960 (65 let) Dupnica,Bulharsko  Bulharsko |
| Choť | Elka Georgieva Orešarská |
| Děti | Desislav Orešarski |
| Alma mater | Univerzita národní a světové ekonomie v Sofii |
| Zaměstnání | politik |
| Profese | ekonom |
| Commons | Plamen Oresharski |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Plamen Orešarski,bulharskyПламен Василев Орешарски,Plamen Vasilev Orešarski, (* 21. února1960Dupnica) jebulharský ekonom a bezpartijnípolitik, mezi roky 2013–2014předseda vlády Bulharska, dvoukoaličníhokabinetu zformovaného po květnovýchparlamentních volbách konaných téhož roku. V letech 2005–2009 zastával úřad ministra financí vevládě premiéraSergeje Staniševa.
Narodil se roku 1960 v bulharském městěDupnica, ležícím na jihozápadě země. Vyjma rodnébulharštiny hovoří anglicky a rusky.[1] V roce 1985 absolvoval sofijskou Univerzitu národní a světové ekonomie. V letech 1988–1992 pokračoval postgraduálním studiem.Disertační práce nesla názevInvestice a investiční analýza.[2]
Od roku 1993 působil jako ředitel odboru finanční správy a dluhů na ministerstvu financí. V letech 1995–1997 zasedal v řídící radě bulharské burzy cenných papírů. Další tři roky byl členem správní rady bankovního domuUniCredit Bulbank.[3]
Po nástupuIvana Kostova do úřadu předsedy vlády v roce 1997, se stal náměstkem ministra financí. Na tomto postu působil až doparlamentních voleb 2001, kdy se rozhodl přednášet na Vyšším institutu financí a ekonomie.
V roce 2003 se stal kandidátem Unie demokratických sil (SDS) na křeslo primátoraSofie a tuto stranu téhož roku opustil. Roku 2004 byl členem odborné komise, která zpracovala zprávu o stavu ekonomiky pro prezidenta republikyGeorgi Parvanova.[4]
V srpnu 2005 se vrátil do aktivní politiky, když přijal křeslo ministra financí v trojkoaličnímkabinetu vedeném socialistickým předsedou vládySergejem Staniševem.[5] Úřadu opustil v červenci 2009 s koncem vlády a příchodem nového premiéraBojka Borisova.
Vparlamentních volbách 2009 byl zvolen na kandidátceSocialistické strany do parlamentu vevolebním obvodu ležícím v Burgasu.[6][7]
Parlamentní volby v květnu 2013 proběhly dříve než v plánovaném termínu pro lidové demonstrace a únorovou demisi Borisova kabinetu. Vyústily v nerozhodný výsledek, když vítěznáStrana Občanů za evropský rozvoj Bulharska (GERB, 97 mandátů) volebního lídra Borisova nenašla koaličního partnera (Borisov odmítl nabídku jmenování premiérem). Sestavením vlády se tak ujala druhá v pořadí Socialistická strana (BSP, 84 mandátů), které ovšem s koaličním subjektem reprezentujícím tureckou menšinu –Hnutím za právo a svobou (DPS, 36 mandátů), chyběl jeden hlas k parlamentní většině.
Kandidátem na premiéra se stal nestraník Orešarski, nominovaný socialisty. Prezident republikyRosen Plevneliev jej v květnu pověřil vedením koaličních jednání. Část opozice, včetně zelených, zorganizovala ostré protesty proti nově formující se vládě,.[8] Kabinet tak byl ustaven s jednou výměnou, když Ivan Danov nahradil na postu ministra investičních projektů původně navrženého Kalina Tiholova.[9] DvoukoaličníOrešarského vláda BSP a DPS, s poměrem křesel 14:3 a nestranickým premiérem, získala důvěru parlamentu 29. května 2013, když pro nového předsedu vlády hlasovalo 120 z 217 přítomných poslanců. Naopak 97 členů opozičního uskupení GERB bylo proti.[10] Vznik menšinové vlády umožnil čtvrtý parlamentní subjekt, nacionalisté zformovaní v Atace, jejichž zákonodárci snížilikvórum odchodem ze sálu.[11]
Dne 23. července 2014 rezignoval na svou funkci.[12] Následně působil v premiérské funkci vdemisi, než jej v srpnu téhož roku vystřídal univerzitní profesor a bývalý socialistický poslanecGeorgi Bliznaški v čele prozatímní vlády.
Manželkou je kardioložka Elka Georgieva Orešarská, s níž má syna[1] Desislava.[13]
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuPlamen Oresharski na anglické Wikipedii.
{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
Obrázky, zvuky či videa k tématuPlamen Orešarski na Wikimedia Commons| PremiéřiBulharska | ||
|---|---|---|
| Bulharská lidová republika (1946–1990) | Georgi Dimitrov(1946–1949) •Vasil Kolarov(1949–1950) •Vŭlko Červenkov(1950–1956) •Anton Jugov(1956–1962) •Todor Živkov(1962–1971) •Stanko Todorov(1971–1981) •Griša Filipov(1981–1986) •Georgi Atanasov(1986–1990) •Andrej Lukanov(1990) • |  |
| Bulharská republika (od 1990) | Andrej Lukanov(1990) •Dimitar Popov(1990–1991) •Filip Dimitrov(1991–1992) •Ljuben Berov(1992–1994) •Reneta Indžovová(1994–1995) •Žan Videnov(1995–1997) •Stefan Sofijanksi(1997) •Ivan Kostov(1997–2001) •Simeon Sakskoburggotski(2001–2005) •Sergej Stanišev(2005–2009) •Bojko Borisov(2009–2013) •Marin Rajkov(2013) •Plamen Orešarski(2013–2014) •Georgi Bliznaški(2014) •Bojko Borisov(2014–2017) •Ognjan Gerdžikov(2017) •Bojko Borisov(2017–2021) •Stefan Janev(2021) •Kiril Petkov(2021–2022) •Galab Donev(2022–2023) •Nikolaj Denkov(2023–2024) •Dimitar Glavčev(od 2024) | |
