Ve volném čase se věnoval horolezectví a ke konci 19. století podnikal i výstupy jako např. naMonte Rosu,Matterhorn a prvovýstup naMont Blanc z italské strany,[2] kdy novou trasu absolvoval z vrcholu do údolí.[3][4]
Papež Benedikt XV. zemřel nečekaně 22. ledna 1922 v Římě na zápal plic. Na počátku února bylo svolánokonkláve, jehož se účastnilo 53 kardinálů. S délkou čtyř hlasovacích dnů s celkovým počtem 14skrutinií se jedná o nejdelší konkláve 20. století.[5] Po třech bezvýsledných kolech, kdy proti sobě stáli kardinálovéMerry del Val aPietro Maffi do popředí vstoupili kardinálovéPietro Gasparri aPietro La Fontaine. Ani výměna dvou hlavníchpretendentů však nikam nevedla a konkláve se dostalo do slepé uličky. Gasparri tedy navrhl kandidaturu Achilla Rattiho, jehož zvolení 6. února 1922 představovalo do značné míry kompromisní řešení.[6]
Ambrogio Ratti přijal jménoPius XI. a jako papežskémotto si zvolil heslopax Christi in regno Christi (Kristův pokoj v Kristově království). Od roku 1870 byl prvním papežem, který se po svém zvolení objevil na balkóně svatopetrského chrámu a udělil lidu požehnáníurbi et orbi. Slavnostní korunovace Pia XI. se konala 12. února.[5]
Za Pia XI. čelilakatolická církev neutěšené mezinárodní situaci a mnoha četnýmpronásledováním.Svatý stolec musel řešit řadu závažných otázek ve vztazích sFrancií a nově vzniklými státy v Evropě, jakož i krutá pronásledování církve vSovětském svazu,Mexiku a později i vNěmecku, kde se naděje vkládané doříšského konkordátu ukázaly liché. Nově vzniklé státy se ukázaly být příliš slabými, abykonkordáty s nimi měly pro církev skutečně garanční charakter. Jediným nezpochybnitelným úspěchem jeho pontifikátu v tomto ohledu tedy zůstalyLateránské smlouvy, které zajistily celosvětové uznání papežovy světské moci. Krátce po svém ustavení nechal vybudovatRadio Vatikán.
Smrt jej zastihla v okamžiku, kdy byl připraven v encykliceHumani generis unitas jmenovitě odsouditantisemitismus,[7] což již předtím učinil v tisku a v projevech před poutníky. Jeho nástupcePius XII. (již zmíněný Pacelli) zvolil ale jinou cestu – rozhodl se nacismus výslovně neodsoudit, ale tiše proti němu bojovat a pomáhat pronásledovaným, což považoval za efektivnější a prozíravější cestu.
Pius XI. při setkání s belgickými poutníky 9. září 1938. Tato slova tehdy nebyla zveřejněna v oficiálních vatikánských médiích, deníkuL'Osservatore Romano nebo Vatikánském rozhlase:
„
Všimněte si při katolické mši, že Abrahám je náš patriarcha a praotec. Antisemitismus je neslučitelný se vznešenou myšlenkou, kterou toto vyjadřuje. Je to hnutí, v němž katolík nemá co dělat. Ne, ne, říkám vám, pro křesťana je vyloučeno přijmout antisemitismus. Vyloučeno. Skrze Krista a v Kristu jsme duchovní následovníci Abraháma. Duchovně jsme všichni semité.[8]
.jpg)
