Tři čtvrtiny druhů jsouhematofágníparazité, živí sekrvíobratlovců. Menšina druhů se živí dravě a loví jinébezobratlé. Pijavice žijí převážně ve sladkých vodách, ale i v mořích, ve vlhkýchtropech se vyskytují isuchozemské pijavice.[1] Pohybují se tzv. píďalkovitým pohybem, nebo plaváním. Pijavice mají také schopnost regenerace, ta je však ve srovnání sežížalou obecnou podstatně menší.
Dosahují rozměrů od méně než 1 cm až po 30 cm, a to samozřejmě v závislosti na druhu.[1] Tělo pijavice se skládá z 33segmentů.[1] Vnější segmentace ale neodpovídá té vnitřní, na jeden pravý segment s vnitřními orgány připadá 5-7 vnějších segmentů (heteronomní segmentace). Stejně jako máloštětinatci vytvářejí opasek, u většiny druhů ale scházejíštětinky.
Tělo mají oválné, na obou koncích opatřené přísavkami, větší přední a menší zadní. Zadní přísavka slouží pouze k přichycování. Přední je součástí trávicího ústrojí, skládá se zchitinové čelisti a hltanu, kde ústí žlázy vylučujícíhirudin (enzym, který zabraňujesrážení krve). U hematofágních druhů se druhotně rozvětvila trávicí soustava do několika výběžků, v nichž se po nasátí ukládá větší množství krve. Pijavice dýchají celým povrchem těla,cévní soustava je uzavřená.Vylučovací soustavu tvořímetanefridie.
Pijavice jsouhermafrodité, mají samičí i samčí pohlavní orgány. K přenosu spermatu dochází při kopulaci. Pijavice, stejně jako například žížaly, shromažďují oplozená vajíčka v opasku. Z opasku jsou poté vajíčka uvolněna vkokonu. Kokony vodních pijavic se nacházejí na vodních rostlinách a kamenech. Noví jedinci se vyvíjejí přímým vývojem.
V souvislosti s rozvojem genetických přístupů samozřejmě bylo zjištěno množství nových poznatků o fylogenezi pijavic. Pijavice jsou blízcí příbuzní skupinAcanthobdellida aBranchiobdellida; společně s pijavicemi tvořímonofyletickou skupinu. Zdá se, že pijavice a jejich uvedení příbuzní jsou sesterskou větvížížalic (Lumbriculidae), což mimo jiné znamená, že bymáloštětinatci („Oligochaeta“) v dnešním pojetí nebyli přirozený taxon (pijavice by měly být řazeny dovnitř této skupiny máloštětinatců).[2]
V Česku žije celkem 19 druhů pijavic. Příkladem u nás žijících druhů jsou:
pijavka koňská – žije v rybnících, živí se různými vodními živočichy, především hmyzem a měkkýši
pijavka bahenní (hltanovka bahenní) – je velmi hojná pod kameny i ve znečištěných vodách. Vysává drobné vodní živočichy a přenáší parazity
chobotnatka rybí (pijavka rybí) – je asi 4 cm dlouhá s velkou zadní přísavkou. Saje krev na rybách (především kaprovitých), a přenáší i různé krevní cizopasníky
pijavka lékařská – živí se krví, využívala se k lékařským účelům. V Česku je vzácná, několik lokalit se nalézá na jižníMoravě[2], v jižních Čechách a v Polabí[3]. Hojně je rozšířená veFrancii.
↑abcdVOLF, Petr; HORÁK, Petr.Paraziti a jejich biologie. Praha: Triton, 2007. (Vyd. 1).ISBN978-80-7387-008-9. S. 318.
↑abSYCHRA, Jan; SCHENKOVÁ, Jana. Pijavice České republiky na počátku 21. století.Živa. 2009, čís. 6.
↑ Další nález vzácné pijavky lékařské v Polabí.kokorinsko.ochranaprirody.cz [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, regionální pracoviště Správa CHKO Kokořínsko – Máchův kraj, 2016-06-07 [cit. 2020-03-15].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-09-28.
