| Philippe Buonarroti | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Filippo Giuseppe Maria Ludovico Buonarroti |
| Narození | 11. listopadu1761 Pisa |
| Úmrtí | 17. září1837 (ve věku 75 let) Paříž |
| Místo pohřbení | Hřbitov Montmartre |
| Alma mater | Univerzita v Pise |
| Povolání | novinář apolitik |
| Politická strana | Jakobíni |
| Děti | Cosimo Buonarotti |
| Rod | Buonarroti family |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Filippo Giuseppe Maria Ludovico Buonarroti, známější pod francouzskou podobou svého jménaPhilippe Buonarroti (11. listopadu1761Pisa –16. září1837Paříž) bylitalsko-francouzskýutopický socialista,jakobín,spisovatel,svobodný zednář ababeufovskýrevolucionář. Byl aktivní naKorsice, veFrancii a vŽenevě. Jeho spisDějiny Babeufova spiknutí rovných (1828) se stal kultovním textem v radikalistických kruzích a inspiroval revolucionáře, jako byliLouis Auguste Blanqui,Karl Marx neboMichail Bakunin.
Narodil se vToskánském velkovévodství v rodině místní šlechty, do které patřil i slavný malíř a sochařMichelangelo. Studoval práva nauniverzitě v Pise, kde založil to, co bylo autoritami velkoknížetePetra Leopolda považováno za podvratné noviny,Gazetta Universale (1787). Předpokládá se, že někdy v roce 1786 vstoupil do zednářské lóže. Nadchla hofrancouzská revoluce a po jejím vypuknutí odcestoval na Korsiku, aby šířil revoluční poselství vGiornale Patriottico di Corsica, prvních italsky psaných novinách, které otevřeně francouzskou revoluci podporovaly. Na Korsice vstoupil do jakobínského klubu a stal se přítelem rodinyBonapartů. Z ostrova byl vypovězen v červnu 1791 a vrátil se do rodného Toskánska, kde byl zatčen a uvězněn. Po propuštění v roce 1793 odcestoval do Paříže.Maximilien Robespierre mu dal na starost organizování italských revolucionářů v zahraničí, což dělal ze základny vNice. Za své revoluční aktivity byl odměněn zvláštním dekretem o francouzském občanství v květnu 1793. V dubnu 1794 byl jmenován národním komisařem vOneglii, v útočišti mnoha profrancouzských Italů během francouzského útoku na severní Itálii. V roce 1795 byl povolán zpět do Paříže.Thermidorský převrat smetl jeho nejbližší spojence a spolupracovníky, načež byl i on uvězněn. Ve vězení Plessis se setkal s Gracchem Babeufem a stal se jedním z jeho nejhorlivějších stoupenců a spoluspiklenců v tzvspiknutí rovných. Uvěřil, že finálem lidských dějin musí být komunismus. Buonarotti byl znovu zatčen francouzskýmdirektoriem 8. května 1796 spolu s Babeufem a dalšími spiklenci. Babeuf byl popravengilotinou, Buonarotti uvězněn a držen na ostrověOléron. Starý přítelNapoleon Bonaparte mu však dal svobodu poté, co se v roce 1799 stal prvním konzulem. Buonarroti odešel do exilu v Ženevě a běhemrestaurace Bourbonů doBruselu. V roce 1808 založil zednářskou lóžiLes Sublimes Maîtres Parfaits (Vznešení dokonalí mistři). V této lóži vytvořil vnitřní kruh, který byl obeznámen s jeho radikálně levicovým politickým programem. Nižší členové podle všeho hlavní cíl neznali a byli zneužíváni pro jeho tajné politické cíle (tuto taktiku později velmi obdivoval Bakunin). NizozemskýanarchistaArthur Lehning podstatu Buonarrotiho politické práce popsal slovy: „Vybudoval v mezinárodním měřítku propracovanou podzemní síť, podle vzoru svobodných zednářů, někdy za použití zednářských institucí, aby pracoval pro své rovnostářské krédo z roku 1796, pro sociální revoluci a pro republikanizaci Evropy. Po čtyřicet let zůstávaly zásady stejné: vedení bylo tajné. Existence vyšších stupňů byla nižším neznámá. Tato síťproteovského charakteru využívala a znežívala jiné společnosti.“ Do Paříže se Buonarroti vrátil počervencové revoluci v roce 1830. Spolupracoval s některými socialistickými politiky, jako bylFrançois-Vincent Raspail,Louis Blanc neboLouis Auguste Blanqui.
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuPhilippe Buonarroti na anglické Wikipedii.
