| Petar Živković Петар Живковић | |
|---|---|
 | |
| předseda vlády Království Srbů, Chorvatů a Slovinců | |
| Ve funkci: 6. leden1929 – 3. říjen1929 | |
| Předchůdce | Anton Korošec |
| předseda vlády Království Jugoslávie | |
| Ve funkci: 3. říjen1929 – 4. dubna1932 | |
| Nástupce | Vojislav Marinković |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Jugoslávská radikální selská demokracie |
| Narození | 1. leden1879 Negotin,Srbské knížectví |
| Úmrtí | 3. únor1947 Paříž,Francie |
| Místo pohřbení | Bělehradský nový hřbitov |
| Alma mater | Bělehradská univerzita |
| Profese | politik a voják |
| Náboženství | Srbská pravoslavná církev |
| Ocenění | velkokříž Řádu znovuzrozeného Polska |
| Commons | Petar Živković |
 Seznam děl:SKČR |Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Petar Živković,cyrilicí Петар Живковић (1. ledna1879[1] –3. února1947[2]) bylsrbský generál a prvníjugoslávský premiér.
Živković se narodil v nuzných sociálních poměrech, a tak jako mnoho mladíků své doby hledal jistý zdroj příjmů ve vojenské službě. Po skončení střední školy v Zaječaru nastoupil v roce 1897 na vojenskou akademii, kterou dokončil v roce 1899.[3] Jako poručík kavalerie sloužil tři roky v Niši.[3] Na jaře 1903 propukly v Srbsku silné nepokoje, které byly důsledkem dlouhotrvajícího varu napříč celou srbskou společností.[4] V noci z 28. na 29. května 1903 zavraždila spiklenecká skupina důstojníků, v níž byl i mladý Živković, králeAlexandra Obrenoviće a jeho manželku českého původuDragu Mašínovou.[4] Později se Živković zapojil do skupinyBílá ruka.[1] Bílá ruka se vyprofilovala jako uskupení proti protidemokratické, protiliberální a nacionalisticky laděné organizaciČerná ruka, která se počátkem roku 1914 pokusila zákulisními tahy sesadit premiéraNikolu Pašiće.[5]
V roce 1916 se tehdejší regent (a pozdější král)Alexandr I. Karađorđević opřel o premiéra Pašiće a Živkovićovu organizaci Bílá ruka a ve vykonstruovanémSoluňském procesu se zbavil hlavních představitelů Černé ruky.[6] Po smrti králePetra v roce 1921 jmenoval nový králAlexandr Živkoviće ministrem obrany.[3] Jelikož se proti Živkovićovi začala formovat opozice, rozhodl se panovník v roce 1926 Živkoviće penzionovat, ale na poslední chvíli si Alexandr tento nápad rozmyslel.[3]
Po nastolenídiktatury šestého ledna se dosavadní velitel královské gardy a Alexandrův adjutant generál Živković stal předsedou vlády. Období, kdy byl premiérem a ministrem vnitra, se neslo ve znamení nastolení královské diktatury, omezení politické soutěže a budování unitárního státu, což bylo v říjnu 1929 podtrženo změnou názvu země na Jugoslávii.[7]
V listopadu 1931 se uskutečnily volby, které vyhrála vládní kandidátka.[8] Alexandr se pokusil ukončit provizorium po nastolení diktatury a k podpoře vlády přesvědčit i některé představitele opozice.[8] V dubnu 1932 Alexandr vrátil Živkoviće do armády a premiérskou funkci převzalVojislav Marinković.[8]
Po pádu Jugoslávie v dubnu 1941 opustil Živković zemi a v roce 1943 se stal členem jugoslávské exilové vlády.[1] Po druhé světové válce byl v roce 1946 Živković souzen v nepřítomnosti v procesu s Dražou Mihailovićem a byl odsouzen k trestu smrti.[3] Zemřel 3. února 1947 v pařížském exilu.[2]
Obrázky, zvuky či videa k tématuPetar Živković na Wikimedia Commons| PremiéřiKrálovství SHS aKrálovství Jugoslávie | ||
|---|---|---|
| 1918–1929 |  | |
| 1929–1941 | ||
| 1941–1945 | exilové vlády:Dušan Simović •Slobodan Jovanović •Miloš Trifunović •Božidar Purić •Ivan Šubašić | |
