Peru formálně vyhlásilo nezávislost na Španělsku v roce 1821 a po vojenských taženíchBernarda O'Higginsa,José de San Martína aSimóna Bolívara, jakož i po rozhodujícíbitvě u Ayacucha,dosáhlo nezávislosti v roce 1824. V následujících letech země nejprve trpěla politickou nestabilitou, až do období relativní ekonomické a politické stability, které nastalo díky těžběguána a skončilotichomořskou válkou (1879–1884). Po celé 20. století se Peru potýkalo s politickou a sociální nestabilitou, včetně vnitřního konfliktu mezi státem a partyzánskými skupinami, proloženého obdobími ekonomického růstu. ZavedeníPlánu Verde[5][6] posunulo Peru v 90. letech 20. století kneoliberální ekonomice pod autoritářskou vládouAlberta Fujimoriho a Vladimira Montesinose, přičemž politická ideologie Fujimorismu zanechala trvalý otisk na správě země, který přetrvává dodnes.[7][8] První desetiletí 21. století bylo ve znamení hospodářského růstu a snižování chudoby, ale následující desetiletí odhalilo dlouhodobé sociopolitické slabiny, které se ještě zhoršily politickou krizí vyvolanou Kongresem a pandemiíCovid-19, což vedlo k období nepokojů, které začalo v roce 2022.[9]
Název země může pocházet odBirú, jména místního vládce, který žil na počátku 16. století poblíž zálivu San Miguel v Panamském městě.[13] Španělští dobyvatelé, kteří dorazili v roce 1522, věřili, že se jedná o nejjižnější částNového světa.[14] KdyžFrancisco Pizarro napadl oblasti dále na jih, byly pojmenovány Birú nebo Perú.[15]
Alternativní historii uvádí soudobý spisovatelInca Garcilaso de la Vega, syn incké princezny a dobyvatele. Řekl, že jménoBirú patřilo obyčejnému indiánovi, na kterého narazila posádka lodi na průzkumné misii pro guvernéra Pedra Ariase Dávilu, a dále popsal další případy nedorozumění způsobených nedostatkem společného jazyka.[16]
Španělská koruna tomuto jménu udělila právní status v roce 1529 vCapitulación de Toledo, která nově objevenouInckou říši označila za provincii Peru.[17] V roce 1561 se rebelLope de Aguirre prohlásil „princem“ nezávislého Peru, což však bylo ukončeno jeho zatčením a popravou. Pod španělskou nadvládou přijala země názevMístokrálovství Peru, které se po získání nezávislosti staloPeruánskou republikou až do roku 1979, kdy přijalo svůj současný názevRepublika Peru.[18]
Nejstarší důkazy lidské činnosti na tomto území se datují přibližně do roku 11 000 př. n. l.[19] Nejstarší známá peruánská kultura,Norte Chico (zvaná též Caral), vzkvétala v letech 3000 až 1800 př. n. l. podél Tichého oceánu.[20] Jako další se rozvíjely kulturyChavínská,Paracaská,Močická,Nasca,Tiwanaku,Vari aČimú. Nejvýznamnější byl Chavín, tato kultura existovala zhruba v letech 900–200 př. n. l. Jejím centrem a obřadním místem bylo městoChavín de Huántar. Byla to patrně první jihoamerická kultura, která zpracovávala zlato.[21] Po pádu Chavínu bylo nejdůležitějším civilizačním centrem Vari, neboli Huarijská kultura. Říše Huari se začala rozvíjet okolo roku 500 a existovala zhruba půl století. Počet obyvatel hlavního města Huari se odhaduje na 40 000.
V 15. století seInkové seskupili do silného státu a během století vytvořilinejvětší říši vpředkolumbovské Americe.[22] Incká říše si postupně podrobila všechny ostatní andské národy např. roku 1475 říši Čimú.[23] V 15. stoletíIncká říše ovládala území asi 3 000 000 km². Tato oblast dnes tvoří velkou část územíKolumbie,Ekvádoru, Peru,Bolívie,Argentiny aChile a byla propojenarozlehlou sítí cest. Hlavní město incké říše byloCuzco ležící v peruánských horách. Kromě své vojenské moci vynikali Inkové i varchitektuře (vizMachu Picchu). Jinak všechny andské kultury byly zemědělské a využívalyzavlažování a terasy; důležitý byl rybolov a hospodaření svelbloudovitými. Jelikož tyto kultury neměly pojem o trhu nebo penězích, jejich spolupráce se spoléhala na oboustrannost a přerozdělování.[24]
Na počátku 16. století Inckou říši oslabila epidemieneštovic a občanská válka mezi bratryHuáscarem aAtahualpou. Roku 1532 si Inky podrobili španělštíconquistadoři pod vedenímFrancisca Pizarra.[25] Bylo vytvořeno španělskéMístokrálovství Peru. Nejvýznamnějším peruánským místokrálem bylFrancisco de Toledo, který provedl modernizaci celého místokrálovství. Za jeho vlády byl popraven poslední exilovýincký vládceTúpac Amaru I. V roce 1780 rozpoutalTúpac Amaru II. (své jméno přijal na počest posledního inckého vládce) indiánské povstání proti Španělům, které si vyžádalo životy 100 tisíc indiánů a 30 tisíc bělochů.[26] Běhemokupace ŠpanělskaNapoleonem vypuklo další povstání, tentokrát vedenékreoly, ale bylo také neúspěšné.
40. až 60. léta 19. století přinesla konečně stabilitu a konsolidaci, díky vláděRamóna Castilly. Ekonomický růst byl založen zejména na vývozuguána. V 70. letech však přišla ekonomická krize, mj. kvůli nezvládnutému velkorysému projektu výstavby železnice. Nešťastná léta vyvrcholiladruhou tichomořskou válkou s Chile (1879–1883), která skončila porážkou Peru a ztrátou peruánských provinciíArica a Tacna. Po válce začalo období rekonstrukce státu, ale růst přinesl až nástup prezidentaNicoláse de Piéroly roku 1895.
Převzetí úřaduAugustem B. Leguíou roku 1919 ukončilo sérii aristokratických vlád a nastoliloautoritářský režim. Leguía zůstal u moci jedenáct let. Jeho vláda, známá jakoOncenio (jedenáctiletí), se vyznačovala velkorysými sociálními opatřeními, kterými si získal chudé, ale také tvrdou politickou represí. Skončila roku 1930 vojenským převratemLuise Miguela Sáncheze Cerra, který zahájil období vojenských vlád (junt). Obnovení demokracie roku 1939 a první prezidentské obdobíManuela Prada Ugartecheho (1939–1945) přineslo období klidu. Bylo přerušeno v roce 1948 osmiletou vládou (Ochenio) vojenského diktátoraManuela Odríy. Roku 1956 se k moci vrátil Prado Ugarteche a byla znovu nastolena demokracie, ale byla znovu svržena vojenským převratem roku 1962, který vedlRicardo Pérez Godoy. VládouFernanda Belaúnde Terryho byla roku 1963 opět obnovena demokracie. V roce 1968 provedly ozbrojené síly pod vedením generálaJuana Velasca Alvarada další puč a moci se chopilaRevoluční vojenská vláda. Alvarado provedl radikální reformy, zestátnil velkou část podniků, volil silně protiamerickou rétoriku, ale podporu chudých obyvatel tím nezískal.
Zemětřesení v Peru v roce 1970 si vyžádalo přes 66 000 obětí.[27] Mezi oběťmi zemětřesení bylo také 14 členůčeskoslovenské horolezecké expedice, jejichž základní tábor byl zavalen sesuvem Huascaránu. V roce 1975 generálFrancisco Morales Bermúdez Alvarada svrhl a dohlížel na obnovení demokracie, což roku 1980 znovu přivedlo do úřadu Fernanda Belaúnde Terryho. Jeho druhé období bylo ale značně nešťastné. Chronickáinflace vedla v roce 1985 k pádu peruánské měny. Roční příjem na obyvatele klesl pod úroveň roku 1960 a peruánský HDP poklesl o 20 %. Ekonomické turbulence 80. let prohloubily sociální napětí v Peru a částečně přispěly ke vzestupu násilných venkovských povstaleckých hnutí jako bylamaoistickáSvětlá stezka. Krvavá občanská válka mezi peruánskou armádou a Světlou stezkou si vyžádala na 70 000 obětí. Další nebezpečnou skupinou bylaMRTA (Movimiento Revolucionario Túpac Amaru). 80. létá mají v Peru přezdívku „ztracené desetiletí“(Década perdida).
Politická a ekonomická krize přivedla roku 1985 do úřaduAlana Garcíu, který se pokusil vyřešit všechny ekonomické problémy zestátněním bank. Deziluze z této politiky vedla k volbě pravicovéhoAlberta Fujimoriho v roce 1990. Fujimori, synjaponských přistěhovalců, se stal nejvýraznější osobností moderních peruánských dějin. Během své desetileté vlády definitivně porazil teroristy, zkrotil inflaci, provedl zásadní ekonomické reformy, včetně privatizace mnoha státních společností, a vytvořil příznivé klima pro podnikání a investice. Jeho vláda však nakonec skončila korupčním skandálem. V roce 2009 byl Fujimori odsouzen k 25 letům vězení za korupci a porušování lidských práv (šlo o některé nezákonné praktiky při boji s levicovými partyzány).[28] Fujimoriovci, sdružení ve straněFuerza Popular, vedené dcerou prezidentaKeiko Fujimoriovou, však sehrávají v peruánské politickém systému stále zásadní roli.
Problém korupce ovšem přetrval. Fujimoriho nástupceAlejandro Toledo za ni byl zatčen roku 2019, jeho nástupceAlan García se zastřelil ve stejném roce, když si pro něj šla policie, Garcíův nástupceOllanta Humala byl nucen sledovat, jak jeho premiérkaAna Jaraová musela opustit svůj úřad kvůli skandálu se sledováním politiků a novinářů tajnou službou.
Ve volbách roku 2016 zvítězilPedro Pablo Kuczynski ze stranyPeruanos Por el Kambio (PPK). Parlamentní většinu získali fujimoriovci, prezidentem se stal Kuczynski.[29] V rámci snahy o smír v zemi propustil z vězení Alberta Fujimoriho.[30] Brzy však začalo vyšetřování dalšího korupčního skandálu spojeného s brazilskou stavební firmou Odebrecht, které zasáhlo i samotného prezidenta a Kuczynski rezignoval.[31] Do prezidentského úřadu nastoupil dosavadní viceprezidentMartín Vizcarra.[32] Plán na obnovu ekonomiky dostal tvrdý úder i poté, co na jaře 2017 zasáhl Peru extrémní klimatický jevEl Niňo.[33] O domov přišlo přes 15 000 lidí, těžce byla zasažena infrastruktura i zemědělství. V letech 2019–2020 pokračovala ústavní krize. Prezident Vizcarra nejprve 30. září 2019 rozpustil kongres, ten krok považoval za neústavní a nominoval (2.) viceprezidentkuMercedes Aráozovou na přechodnou hlavu státu. Tyto kroky však byly prohlášeny za neplatné a Vizcarra nakonec vyhlásil volby na leden 2020. Nový kongres se již v září 2020, za sílícípandemie covidu-19 pokusil oimpeachment Vizcarry. Po druhém impeachmentu 9. listopadu byl Vizcarra odvolán hlasováním Kongresu pro „morální nezpůsobilost“, byl pro to využit vágní pojem z článku 113 peruánské ústavy. Následně se, dle linie nástupnictví, stal prezidentemManuel Merino de Lama, dosavadní předseda Kongresu. Ten ale po šesti dnech rezignoval kvůli úmrtí dvou demonstrantů. Dalším prezidentem se stalFrancisco Sagasti, který působil jako prezident až do dalších řádných voleb v roce 2021.
V roce 2021 byl prezidentem zvolen levicový politikPedro Castillo, ten čtyřikrát obměnil složení vládního kabinetu. V listopadu 2022 se pokusil posílit své pravomoce pomocí puče, nicméně byl zadržen a zbaven funkce (opět pro „morální nezpůsobilost“). Následovaly násilné protesty a střety demonstrantů s ozbrojenými složkami, prezidentkou se stalaDina Boluarteová.
Podrobnější informace naleznete v článku Vlajka Peru.
Peruánská vlajka je tvořena listem o poměru stran 2:3 se třemi svislými pruhy – červeným, bílým a červeným.
Na státní vlajce je uprostřed umístěný štít ze státního znaku z roku 1825, který obepínají dvě zelené ratolesti,vavřínová apalmová, spojené dole červenou stuhou.Na válečné vlajce je znak úplný.
Peruánský státní znak existuje ve dvou variantách.Escudo nacional se používá na veřejných budovách a také na válečné vlajce,Escudo de armas je vyobrazen na státní vlajce a na mincích. Štít je v obou případech stejný, Escudo nacional má jako pozadí čtyři červeno-bílo-červené vlajky, z každé strany splývá podél štítu jedna kratší a jedna delší, kdežto Escudo de armas je vrouben zlevapalmovou a zpravavavřínovou ratolestí, které jsou svázány stuhou v národních barvách.
Štít znaku je rozdělen na tři pole. V levém horním je vyobrazenavikuňa (divoký druh lamy) v přirozené barvě na modrém pozadí, pravé horní pole je bílé se zelenou rostlinouchinovníku. Spodní polovina znaku je červená a nese zlatýroh hojnosti.
Peruánskou hymnu (španělskyHimno Nacional del Perú) složil José Bernardo Alcedo. Autorem slov je José de la Torre Ugarte. Hymna byla přijata na základě veřejné soutěže k příležitosti vyhlášení nezávislosti Peru v roce 1821.
Peru je třetí největší stát jihoamerickéhokontinentu. Je rozděleno na tři oblasti, které se táhnou ve směru sever-jih. Na západě jepoušť Sechura, nejširší na severu, kde je mnoho velkých písečnýchdun. Dále na jih je pobřeží převážně skalnaté se souvislým pásmem hor. Z peruánských And protéká pouští asi 50 řek. Andy se zvedají směrem do vnitrozemí až do výšky přes 5000 metrů. Nejvyšší horou jeHuascarán (6768 m n. m.). Hlavní dvě horská pásma Kordiller, které mají dosud činnésopky a seismickou aktivitu, jsou rozdělena vysoko položenou náhorní planinou, na níž se nachází jezeroTiticaca (6900 km²).
Na východní straně And se vrcholky pozvolna svažují doamazonské nížiny, která zabírá 62 % území státu. Peru má zhruba třikrát více obyvatel než ČR, avšak hustota obyvatelstva (počet obyvatel na 1 km²) je nízká. Většina obyvatel žije na úzkém pruhu země při pobřežíTichého oceánu.Peruánské národní parky (v roce 2014 celkem 13 parků) a další chráněná území pokrývají necelých 17 % rozlohy státu.
Hlavní město Peru jeLima. Limu založil v roce1535 španělský conquistadorFrancisco Pizarro. Počet obyvatel hlavního města rychle vzrostl na 6,5 milionů lidí, kteří sem přišli při putování za prací. Bohatí bydlí v nových obytných domech nebo vilách na předměstí, chudí obývajícalampas, rozlehlé přelidněné čtvrtě chatrčí vyrostlých na periferii města.
JezeroTiticaca se rozkládá ve výšce 3812 m n. m., takže je nejvýše položenou vodní nádrží s pravidelnoulodní dopravou na světě, a přes hranici zasahuje doBolívie. V jeho vodách od nepaměti lovili místníIndiáni ryby. IndiánštíUruové žijí na jezeře v obydlích postavených na několika desítkách umělých „rákosových“ ostrůvků z rostlinytotora (botanickyskřípinec, druhSchoenoplectus californicus). Jejich tradiční obživou je pěstováníbrambor, jedné z mála užitkových rostlin plodících v této výšce, rybaření a lov ptáků žijících na jezeře a jeho březích. V současné době se převážná část z asi 1200 obyvatel žijících na ostrovech živí turismem a prodejem ručně vyráběných předmětů. Další indiánští domorodci obývají ostrovyTaquile aAmantani.
Pásmo And dělí celou zemi do několika klimatických oblastí.[34] Na pouštích při pobřeží Tichého oceánu je podnebí chladné a suché díky vlivuHumboldtova proudu, na severním pobřeží se díky vlivu jevuEl Niño občas (jednou za pět či šest let) objevují období horká a vlhká. Podnebí And je vysokohorské a rozdílné podle nadmořské výšky. V severovýchodní části země, která spadá do Amazonské nížiny, je po celý rok horké a suché klima. Hlavní městoLima ležící nedaleko pobřeží Tichého oceánu má lednovou průměrnou teplotu 23 °C a červencovou teplotu 16 °C. Ročně zde spadne pouze 50 mm srážek.
Parlament v LiměDen vlajky připomínajícíválku meziChile a koalicí Peru aBolívie o bohatá ložiska ledku v pouštiAtacama
Peru je podle ústavy z roku 1979 republika s prezidentským systémem. V roce 1992 rozpustil prezidentAlberto Fujimori dvoukomorový parlament. Nováústava, která byla přijata v roce 1993 v referendu, zavedla jednokomorový parlament a posílila moc prezidenta. Podle současné ústavy je prezident hlavou státu a vlády. Je volen na pět let lidovým hlasováním a nemůže sloužit dvě po sobě jdoucí období. Prezident ovšem sám vládě nepředsedá, ale jmenuje předsedu vlády a na jeho radu ministry. Hovoří se tak někdy o poloprezidentském systému. Parlament, zvaný Kongres republiky, je jednokomorový a má 130 členů volených na pět let. Hlasování do parlamentu je povinné, pro všechny občany ve věku 18 až 70 let.
Peru se potýká s dlouhodobou vnitropolitickou nestabilitou, charakterizovanou střídáním vlád, převraty a autoritářskými vládci. Kromě pravo-levého dělení dominuje politickému uspořádání konflikt mezi fujimoriovskými a proti-fujimoriovskými stranami.
V 80. letech v Peru probíhalateroristická kampaň partyzánských skupin hnutí zvanéSendero luminoso (Světlá stezka), při které zemřelo několik desítek tisíc lidí. Extrémisté chtěli nastolit komunistickýmaoistický režim a ovládnout zemi prostřednictvím teroru. Vraždili odpůrce a zastrašovali je bombovýmiatentáty ve městech. V roce 1992 byl jejich vůdceAbimael Guzmán zajat a uvězněn.[35]
Napjaté jsou tradičně vztahy s Chile, s níž proběhlo v minulosti několik válek. V roce 2005 Peru znovu zpochybnilo své námořní hranice s Chile v Tichém oceánu.[36] Za Fujimoriho vlády se zhoršily vztahy se Spojenými státy a Evropou.
Území Peru je od 18. listopadu 2002 spravováno 25 regionálními vládami. Každá regionální vláda spravuje jeden departement (počet 24) a konstituční provincii Callao. Departementy se dále dělí na provincie, které jsou tvořeny distrikty. Celkem je celé území rozděleno do 196 provincií (od roku 2022) a 1874 okresů. Provincie Lima nespadá pod žádnou regionální vládu.
Peruánská hospodářská politika zažila ve 20. století velké proměny. VládaJuana Velasca Alvarada v letech 1968–1975 vyvlastnila zahraniční společnosti, zavedla plánovanou ekonomiku a vytvořila velký státní sektor. Tato opatření ovšem nedokázala dosáhnout kýžených cílů lépe přerozdělit bohatství a ukončit ekonomickou závislost na rozvinutých zemích. Navzdory tomu nebyla zrušena až do 90. let, kdy vláda Alberta Fujimoriho začala ekonomiku prudce deregulovat a liberalizovat. Fujimoriho reformy způsobily trvalý hospodářský růst od roku 1993, s výjimkou poklesu po asijské finanční krizi v roce 1997.
Dnes je ekonomika Peru 48. největším na světě (HDP v paritě kupní síly). Od roku 2011 je jednou z nejrychleji rostoucích ekonomik planety. Od reforem v 90. letech 20. století velmi posílilindex lidského rozvoje, přesto stále zůstává podstatně nižší než v případě souseda (a tradičního rivala) Chile, které má tento index v Jižní Americe nejvyšší (Peru šestý až sedmý nejvyšší).[37] Hospodářství je již postindustriální – služby představují 53 % hrubého domácího produktu-
Hospodářský rozvoj je ovšem nerovnoměrný. Polovinahrubého domácího produktu vzniká v metropolitní oblasti Limy, zbytek země slouží především k zemědělství a těžbě surovin. Problémem peruánské ekonomiky je, že stále stojí na exportu primárních, nezpracovaných surovin. Poptávka po peruánských nerostných surovinách (měď, zinek, zlato) roste zejména ze stranyČínské lidové republiky. K dalším problémům patří korupce, nedostatečná infrastruktura a „šedá ekonomika“, která zaměstnává 73 % ekonomicky aktivního obyvatelstva a způsobuje nízký výběr daní. Na druhou stranu k tradičním zbraním peruánské ekonomiky patří nízké zadlužení (34 % HDP) a devizové rezervy, jež svým poměrem k HDP (29 %) patří dlouhodobě k nejvyšším v Latinské Americe i na světě. Díky tomu je i velmi stabilní místní měnasol. Na rozdíl od jiných jihoamerických zemí není platbaamerickými dolary v maloobchodní síti běžná.[38] Silná domácí měna je důležitá vzhledem k závislosti na dovozu. Naopak ale komplikuje život exportérům.
Hlavními obchodními partnery (k roku 2017) jsou Čína (26 % exportu a 22 % importu) a Spojené státy americké (16 % vývozu a 20 % dovozu).[39] Nejvýznamnější exportní položky jsou rudy mědi, zinku, jejich slitiny, maso a ryby, zemní plyn.[40]
Ačkoliv Peru má pouze 3 % orné půdy, 36 % ekonomicky aktivních obyvatel pracuje na farmách. 21 % půdy se využívá pro pastevectví. Hlavními oblastmi pěstování plodin jsou území podél řek protékajících pouští.Cukrová třtina abavlník jsou hlavními obchodními plodinami, pro obživu se pěstuje rýže. Vinná réva, olivy, tabák, pomeranče a banány se pěstují v Andách, ve vyšších polohách pak obiloviny, fazole, a brambory. Na východních svazích se využívá půda pro chovovcí,lam aalpak. V zemi se pěstuje i koka.
ChladnýHumboldtův proud přináší obrovské množství planktonu, což je výborná potrava pro ryby. Peru je jedním z největších producentů ryb s průměrným ročním úlovkem 45 milionů tun. Hlavními druhy ryb jsousardele,tuňák, makrelovité ryby asardinky. Každý 9. nebo 10. rok však teplý mořský proudEl Niño naruší rovnováhu organického života a ryby odplují za potravou jinam. To samozřejmě těžce postihuje rybářský průmysl.
Peru má bohatá naleziště různých nerostů, zejménamědi,stříbra,železa azlata a takéropy a uhlí. Peru je druhé na světě v produkci stříbra, páté na světě v produkci zlata (8,2 % světové produkce[41]), v Latinské Americe první v produkci olova a druhé, co se týče mědi. Centrum těžby železné rudy jeMarcona na jižním pobřeží, ropa se těží v Amazonské nížině.
Mnohá průmyslová odvětví souvisí se zpracováním nerostů a jsou umístěna v oblasti And. Průmysl se rozvíjí ve městech na pobřeží. V mnohých přístavech je důležitá výroba rybí moučky, hojně rozšířený je průmysl potravinářský a textilní. K dalším odvětvím patří výroba cementu, oceli, stavba lodí, montáž aut aj. Hlavní průmyslovou oblastí je Lima Callao, neboť je zde soustředěno 70 % veškerého průmyslu. 57 % elektrické energie dodávají hydroelektrárny.
Pouště při pobřeží, zalesněné vnitrozemí a pohoříAnd působí problémy v dopravě. Důležitá je doprava letecká, ačkoliv většina Peruánců na ni nemá prostředky. Jedna z nejobdivuhodnějších železnic (transandská) světa vede z Limy do vnitrozemí do La Oroya. Měří 170 km a překonává výšku 4816 metrů nad mořem. Silnice v Peru čítají kolem 137 000 km, které tvoří tři velké skupiny: dálnice, vnitřní silnice a spojovací sítě. To všechno spojuje okresy a hlavní města provincii. To zase dovoluje všem občanům cestovat svým autem nebo autobusem mnoha linek. Z 20 000 km má pevný povrch. Důležitou dopravní spojnicí jePanamerická dálnice (3337 km).
Señor de los Milagros, LimaPeruánské ženy ve městěTrujilloKečujská žena s dětmi
S odhadovanou populací 33 396 698 obyvatel ke konci roku 2022 (16 543 300 mužů, 16 857 110 žen) podle Národního institutu pro statistiku a informatiku[38] je Peru čtvrtou nejlidnatější zemíJižní Ameriky.Hustota zalidnění je 26 obyvatel na kilometr čtvereční a ročnírůst populace je 1,1 %.[38] Celkem 59 % peruánské populace žije na pobřeží, 27 % vhorách a 14 % v Amazonii. Asi 26 % obyvatel je mladších 15 let, 66 % je mezi 15 a 65 lety a 8 % starších 65 let.[46] Odhad počtu obyvatel pro rok 2024 byl přibližně 34,4 milionu.[1]
V roce 1940 mělo Peru sedm milionů obyvatel; mezi lety 1950 a 2017 poklesl demografický růst Peru z 2,6 % na 1 %. Očekává se, že v roce 2050 dosáhne počet obyvatel přibližně 42 milionů.[47][48]
V roce 2020 žilo v městských oblastech 27 milionů Peruánců, což představuje 80 % populace.[49] Přibližně jedna třetina všech obyvatel Peru žije v metropolitní oblasti hlavního městaLimy (více než 11 milionů) Mezidalší velká města patříArequipa,Trujillo,Chiclayo,Piura,Iquitos,Cusco,Chimbote aHuancayo. Všechna tato města mají přes 300 000 obyvatel. Arequipa je druhé největší město Peru s odhadovanou populací 1 177 000 obyvatel, zatímco Trujillo je třetí největší město s 1 048 000 obyvateli. V Peru je známo přes 20 nekontaktovaných indiánských kmenů.[50] Podle nejnovějších údajů za rok 2024 jestřední délka života v Peru 68,9 let (65,4 let u mužů a 72,7 let u žen).[46]
Peru jemnohonárodnostní stát, který vznikl v průběhu pěti století postupným přistěhovalectvím různých národů.Indiáni obývali peruánské území již několik tisíc let předšpanělskou kolonizací v 16. století. Sčítání lidu v roce 2017 poprvé zahrnovalo otázku týkající se etnické sebeidentifikace. Podle výsledků se 60,2 % lidí identifikovalo jakomestici, 22,3 % jakoKečuánci, 5,9 % jako běloši, 3,6 % jako černoši, 2,4 % jakoAjmarové, 2,3 % jako příslušníci jiných etnických skupin a 3,3 % svou etnickou příslušnost neuvedlo. Celkem se jakoindiáni, tedy jakopůvodní obyvatele Ameriky, mezi které patří výše zmínění nejpočetnější Kečuánci a Ajmarové, identifikovalo 25,8 % obyvatel.[51] Ve východníAmazonii žije 333 tisíc domorodých indiánů rozdělených do 32 etnických skupin, mezi kterými jsou největšíAsháninkaové, jejichž populace se odhaduje na 51 tisíc. V pralese žije i několik civilizací nekontaktovaných indiánských kmenů.[52]
Peruánská ústava stanoví, že „úředními jazyky jsoušpanělština a v oblastech, kde převládají, takékečuánština,aimarština a ostatní domorodé jazyky.“[53] Tyto ostatní domorodé jazyky jsou například aguaruna, asháninka, shipibo-conibo, chayahuita ad.
Celkem 98 % obyvatelstva má peruánské občanství, v pohraničních oblastech žijí skupinyEkvádorců,Bolivijců aBrazilců bez občanství. V Peru žije téměř milion etnických Číňanů a asi 100 tisícJaponců, kteří sem přišli koncem 19. století. V roce 2018 do země přišla migrační vlnaVenezuelců prchajících kvůli rozkladu své země pod vládouchávezistů. Podle peruánského imigračního úřadu jich je přes 800 tisíc.
Vysoko v horáchAnd vystavěnéMachu Picchu bylo v 15. a 16. století významným inckým městem. Opevněné sídlo uniklo pozornosti španělských dobyvatelů, kteří sem vtrhli v roce 1532, a zůstalo zapomenuto až do roku 1911, kdy je objevil americký archeologHiram Bingham. Díky tomu je nejzachovalejší inckou památkou. Zachovaly se zbytky kultovních objektů a 143 obytných domů.[63]
Geoglyfy nanáhorní plošině Nazca tvoří více než 300 obrazců, tvořených světlými liniemi, vzniklými odstraněním tmavšího vulkanického povrchu. Jednotlivé obrazce jsou zřetelné až při pohledu z letadla nebo balonu a dodnes není jednoznačně prokázáno, z jakého důvodu byly vytvořeny.[64]
Hlavní centrum Incké říše Cuzco leželo na východních svazích And ve výšce 3400 metrů. Když inckou metropoli spatřili španělští kronikáři v 16. století, napsali, že žádné město ve staré Evropě se s ní nemůže srovnávat.[65] Hlavní inckou památkou je pevnostSacsayhuamán. Roku 1536 se stala základnou povstáníManco Cápaca II. proti Španělům, poté byla pobořena. Na ruinách inckého Cuzca vystavěly Španělé město nové. Nejvýznamnější křesťanskou památkou je Katedrála Nanebevzetí Panny Marie.
Archeoložka a matematička německého původuMaria Reicheová se proslavila výzkumem geoglyfů a petroglyfů na planině Nazca, jejich měření a zkoumání zasvětila celý život, přičemž byla zastánkyní astronomické interpretace této starověké památky.[66] EkonomHernando de Soto je známý svou prací v oboru informační ekonomie. Je též prezidentem Institutu pro svobodu a demokracii, vlivného think-tanku zabývajícího se rozvojem zemí třetího světa, sídlícího v Limě. Významným matematikem specializujícím se na teorii čísel jeHarald Helfgott.
Peruánská kuchyně vychází z vlivů kuchyněInků a dalších indiánských kmenů,španělské kuchyně,čínské kuchyně,africké kuchyně, ale iitalské,německé nebojaponské kuchyně.[67] Mezi tradiční základní suroviny peruánské kuchyně patříbrambory (kterých je v Peru dostupných stovky druhů),kukuřice,quinoa,luštěniny a různé hlízy (jako jeoka,lichořeřišnice nebomelok). Španělé do Peru přivezlipšenici,rýži,citróny ahovězí,vepřové akuřecí maso.[68][67] Peruánské pokrmy bývají typicky velmi pikantní, používá se několik druhůchilli (nejpopulárnější druh chilli jeají).[68] Typickou místní specialitou jeceviche, tvoří ji syrové ryby nebomořské plody podávaná pokapané citrónem nebo limetkou a s chilli a bylinkami. Jako příloha se často podávají brambory. Ceviche se podává především v pobřežních oblastech Peru. Především v horských oblastech je oblíbeným pokrmem pečenémorčecuy, podávané vcelku, často s bramborami nebomaniokem. Oblíbené jsou, jako i v jiných latinoamerických zemích,tamales aempanada. Ze sladkostí je to dezert zdýně picarones nebo mazamorra morada, kaše z fialové kukuřice ochucenáskořicí. Z pálenek je oblíbenépisco, pivo se vaří hlavně z kukuřice, z nealkoholických nápojů je oblíbenáchica morada neboinca kola.
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuPeru na anglické Wikipedii.
↑abc Report for Selected Countries and Subjects.IMF [online]. [cit. 2025-10-06].Dostupné online. (anglicky)
↑World Economic Outlook Database, October 2023 Edition. (Peru) [online].International Monetary Fund, 10 October 2023 [cit. 2023-10-12].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 29 October 2023.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Perú: País megadiverso [online]. Servicio Nacional de Áreas Naturales Protegidas.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22 June 2014. (španělsky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑WILMER ANGEL, Aguilar Pereda. Establecimiento y organización del virreinato del Perú.Universidad Nacional de Trujillo. 2019.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 19 March 2024.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑BACK, Michele; ZAVALA, Virginia.Racialization and Language: Interdisciplinary Perspectives From Perú. [s.l.]: Routledge, 2018.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 4 August 2021. S. 286–291.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Alfredo Schulte-Bockholt.The politics of organized crime and the organized crime of politics: a study in criminal power. [s.l.]: Lexington Books, 2006.ISBN978-0-7391-1358-5. Kapitola Chapter 5: Elites, Cocaine, and Power in Colombia and Peru, s. 114–118.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑VILLALBA, Fernando Velásquez. A Totalidade Neoliberal-Fujimorista: Estigmatização e Colonialidade No Peru Contemporâneo.Revista Brasileira de Ciências Sociais. 2022.ISSN0102-6909.doi:10.1590/3710906/2022.S2CID251877338.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ASENSIO, Raúl; CAMACHO, Gabriela; GONZÁLEZ, Natalia; GROMPONE, Romeo; PAJUELO TEVES, Ramón; PEÑA JIMENEZ, Omayra; MOSCOSO, Macarena.El Profe: Cómo Pedro Castillo se convirtió en presidente del Perú y qué pasará a continuación. 1. vyd.Lima: Institute of Peruvian Studies, August 2021.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 5 November 2022.ISBN978-612-326-084-2. S. 92. (španělsky)Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑BANDA, Gonzalo.At Peru Protests' Epicenter, Rage—And a Sense of Betrayal [online]. 12 January 2023 [cit. 2023-01-15].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 January 2023. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑David E. Castro Garro.Módulo de capacitación en recursos genéticos y bioseguridad [online]. Ministerio de Ambiente de la República de Perú.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 April 2018. (španělsky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑MCKERCHER, B. J. C.Routledge Handbook of Diplomacy and Statecraft. [s.l.]: Routledge, 2012.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 April 2021.ISBN9781136664366. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Porras Barrenechea, Raúl.El nombre del Perú. Lima: Talleres Gráficos P.L. Villanueva, 1968, p. 83.
↑Raúl Porras Barrenechea,El nombre del Perú, p. 84.
↑Raúl Porras Barrenechea,El nombre del Perú, p. 86.
↑Vega, Garcilasco,Commentarios Reales de los Incas, Editorial Mantaro, Lima, ed. 1998. pp. 14–15. First published in Lisbon in 1609.
↑Raúl Porras Barrenechea,El nombre del Perú, p. 87.
↑ CONSTITUCION POLITICA DEL PERU 1979.www.congreso.gob.pe [online]. [cit. 2025-10-06].Dostupné online.
↑LEON, Pedro de Cieza de.The Discovery and Conquest of Peru. [s.l.]: Duke University Press 522 s.Dostupné online.ISBN978-0-8223-8250-8. (anglicky) Google-Books-ID: kChCYPxJu7IC.
↑ Padesát let od ničivého zemětřesení v Peru. Pod Huascaránem zahynuli i českoslovenští horolezci.ČT24 [online]. Česká televize [cit. 2025-07-11].Dostupné online.
↑ Exprezident Fujimori odsouzen jako vrah. 25 let.www.tyden.cz [online]. [cit. 2025-07-11].Dostupné online.
↑ Novým prezidentem Peru je Martín Vizcarra.Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2018-12-08].Dostupné online.
↑ Peru zažívá nejhorší záplavy za posledních dvacet let.ČT24 [online]. Česká televize [cit. 2018-12-08].Dostupné online.
↑Perú - Ubicación, geografía y clima [online]. [cit. 2022-06-01].Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-08-19. (španělsky)
↑KRATOCHVÍL, Martin. Šílený vrah Guzmán: řídil skupinu fanatiků, oběti sekali mačetami i bili kameny.Deník.cz. 2021-09-15.Dostupné online [cit. 2025-07-11].
↑DEYL, Daniel. Dědicové krále Midase.Týden. Leden 2009, čís. 2/2009, s. 34–39.
↑Peru Population - Our World in Data [online].Dostupné online. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Población y Vivienda [online]. [cit. 2017-07-27].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑El Perú tiene una población de 31 millones 488 mil 625 habitantes [online]. INEI, 11 July 2016.Dostupné online. (španělsky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abPeru. [s.l.]: Central Intelligence AgencyDostupné online. (anglicky)
↑Instituto Nacional de Estadística e Informática,Perú: Estimaciones y Proyecciones de Población, 1950–2050, pp. 37–38, 40.
↑ First results of the Peruvian population census conducted last year.The Peru Telegraph. 26 June 2018.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 July 2018.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑GESTIÓN, Redacción. Ceplan estima que 35 millones de peruanos vivirán en zonas urbanas al 2050.Gestión [online]. 2023-02-05 [cit. 2025-10-06].Dostupné online. (španělsky)
↑ANGOTTI, Thomas. The Contributions of Jose Carlos Mariategui to Revolutionary Theory.Latin American Perspectives. 1986, roč. 13, čís. 2, s. 33–57.Dostupné online [cit. 2021-02-14].ISSN0094-582X.
↑WATTS, Jonathan; COLLYNS, Dan. Where did punk begin? A cinema in Peru.The Guardian. 2012-09-14.Dostupné online [cit. 2025-07-10].ISSN0261-3077. (anglicky)
↑ Překvapení na Berlinale: Vyhrál film mladé peruánské režisérky.iDNES.cz [online]. 2009-02-14 [cit. 2018-12-07].Dostupné online.
↑ Hace 70 años, Edwin Vásquez alcanzó la gloria y ganó la única medalla de oro olímpica.Comité Olímpico Peruano [online]. [cit. 2025-07-10].Dostupné online.
↑ Stefano Peschiera Gives Historic Bronze to Peru at Paris 2024.Panam Sports [online]. 2024-08-07 [cit. 2025-07-10].Dostupné online.
↑ Archivovaná kopie.www.volleyhall.org [online]. [cit. 2019-05-14].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-05-29.
↑ Teófilo Cubillas y la generación dorada de Perú que brilló entre 1970 y 1978.TUDN [online]. [cit. 2025-07-10].Dostupné online. (španělsky)
↑ International Tennis Hall of Fame: Alex Olmedo.www.tennisfame.com [online]. [cit. 2018-12-08].Dostupné online.
↑DUPRE, Brandon. Paleta Fronton: What to Know About Peru's Homegrown Sport.Culture Trip [online]. [cit. 2025-07-10].Dostupné online.
.svg)
.svg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.svg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.svg)
