Penninikum,penninická zóna nebopenninský příkrov, jepříkrovová strukturní zóna vAlpách.
Sestává z hornin různého původu, z nichž všechny, kromě těch v Préalpes Romandes, byly veocénu odlepeny a přesunuty a poté prošly silnou polystadiální přeměnou.[1] Horniny penninika mají původ mezi jižnímevropským okrajem a severním okrajemApulské desky a ležely na různých typechzemské kůry. Tvořily dnoPiemontsko-ligurského aValaiského oceánu a povrchBriançonnaiského kontinentálního pásma.
Penninikum obsahuje horniny nejvyššího stupně přeměny ze všech alpských zón. Nacházejí se zde i typickéofiolitové komplexy s hlubokomořskýmisouvrství, ale i přeměněnéfylity,svory aamfibolity.
Označenípenninikum je odvozeno od výskytu vPenninských Alpách.
VZápadních Alpách se vyskytuje penninikum v nadložíhelvetika. Byly zde vyčleněny 4paleogeografické domény:[2]
- Oblast původního Evropského kontinentálního okraje, která bylasubdukována a později exhumována. Tvoří ji vnějšíkrystalinické masivy a helvétské příkrovy.
- Oblast severopenninského (tzv.Valaiského) oceánu, která tvoří spodní penninské příkrovy. Výskyteklogitovýchčoček poukazuje na to, že při subdukci tyto horniny dosáhly velkých hloubek vzemském plášti. Horniny bývalého Valaiského oceánu jsou tvořeny sedimentykřídového stáří, které byly přeměněny namramor (původněvápence) jakož iterciérníflyš, přeměněný nasvory.
- OblastBriançonnaiského mikrokontinentu. Jde okrystalinické horniny, které byly běhemhercynské orogenezeintrudoványgranitoidy, jakož i přeměněné usazené horniny: nagrafit bohatékarbonské sedimenty, červenépermsképískovce,triasovéevapority a tenké polohyjurských akřídovýchvápenců. Příkladem jsou příkrovySankt Bernard aMonte Rosa. Monte Rosa aMischabelhörner jsou příkrovy fundamentu,[3] které tvoří rozsáhlá tělesarul. Tato oblast dnes tvoří střední penninské příkrovy.
- OblastPiemontsko-ligurského oceánu nebo jihopenninského oceánu, představujíofiolity s hlubokomořskýmijílovitými břidlicemi. Vápence, které se usadily v mělčích oblastech, byly přeměněny namramor. Tvoří vrchní penninské (ofiolitové) příkrovy. V oblasti Piemontsko-ligurského oceánu se nacházel i tzv.Carvinský teran.[4]
VeVýchodních Alpách vystupují horniny penninika zpodaustroalpinika ve třech tektonických oknech:Engadin,Vysoké Taury a vrechnitzském okně, blízko hranic sMaďarskem. Taurské okno se nachází v jádru mohutné klenby, proto obnažené penninikum tvoří nejvyšší vrcholy Východních Alp, jako napříkladGrossglockner.[3] V této oblasti bylo penninikum členěno následujícím způsobem:
Porovnání východoalpských penninických jednotek s jejich západoalpskými ekvivalenty je dodnes předmětem diskusí. Hlubokomořské přeměněné horniny, které jsou typické pro penninikum v obou částech pohoří jsou označovány jakoBündnerschiefer nebo „schistes lustrés“. Ve Východních Alpách dodnes nebyla prokázána přítomnostBriançonnaiského terranu, což se vysvětluje tím, že mikrokontinent směrem na východ vykliňoval a oba oceány (Valaiský i Piemontsko-ligurský) se tu spojovaly do jednoho.
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuPenninická zóna na slovenské Wikipedii.
- ↑Stefan M. Schmid, Bernhard Fügenschuh, Eduard Kissling, Ralf Schuster:Tectonic map and overtall architecture of the Alpine orogen. In:Eclogae geologicae Helvetiae. 97, 2004, ISSN 0012-9402, s. 93–117
- ↑Froitzheim, N., Plašienka, D., Schuster, R., 2008:Alpine tectonics of the Alps and Western Carpathians. s. 1141 – 1232 in McCann, T. (Editor) 2008:The Geology of Central Europe. Vol. 2: Mesozoic and Cenozoic. Geological Society of London
- ↑abMišík, M., Chlupáč, I., Cicha, I., 1984.Historická a stratigrafická geológia. SPN, Bratislava, 541 s.
- ↑Pleuger, J., Roller, S., Walter, J. M., Jansen, E. & Froitzheim, N., 2007:Structural evolution of the contact between two Penninic nappes (Zermatt-Saas zone and Combin zone, Western Alps) and implications for the exhumation mechanism and palaeogeography. Internatiol Journal of Earth Sciences, 96, s. 229 – 252
