Pemza je vyvřeláhornina, nejčastěji sopečnésklo, vysoce poréznítextury. Její neobvyklá struktura vzniká současným prudkým poklesem okolní teploty a tlaku v okamžiku, kdy je hornina zesopky vyvržena do vzduchu nebo do vody. Bublinyvulkanických plynů tak zůstanou uvězněny v hornině a tvoří podstatnou část objemu. Díky tomu je hornina lehká a často plave.
Na rozdíl od ostatních přírodních skel není pemza kompaktní, ale skládá se zeskelných vláken a kor, mezi kterými jsou dutinky. Tyto dutinky způsobují, že pemza přes svojirelativní hustotu ρ = 2,37 plave na vodě. Má barvu světlou, bílou, našedlou nebo nažloutlou a její povrch je drsný. Řadí se kliparitům, nebokřemitým trachytům, podobně jako ostatní přírodní skla. Také mikroskopicky se s nimi shoduje: buď je její sklo čisté, nebo obsahujevyrostlicesanidinu akřemene, které jsou jen zřídka viditelné pouhým okem.
Důležitými vlastnostmi pemzy jsou tvrdost a nízká hmotnost. Nejčastěji, už od dobstarého Říma, se proto používá vestavebnictví, při výrobě odlehčenéhobetonu atvárnic.Pro svůj drsný povrch se používá také jako brusný nástroj, k hlazení různých materiálů, zejména dřeva, dříve také při výroběpergamenu. Rovněž odstarověku se používá jako hygienický nástroj pro odstraňování odumřelékůže aochlupení z povrchu těla.Pemza se používá také při pěstování rostlin, k výroběhydroponických substrátů. Pemza smíchaná se zeminou dodává půdě potřebnou vzdušnost, vhodnou např. prokaktusy čicykasy.Jemně mletá pemza se přidává do některých umělých přípravků pro popelení domácích zvířat.
