| prof.MUDr. Pavel Klener,DrSc. | |
|---|---|
 Pavel Klener (14. května 2016) | |
| 3. ministr zdravotnictví a sociálních věcí ČR (v rámci federace) | |
| Ve funkci: 5. prosince1989 – 29. června1990 | |
| Předseda vlády | František Pitra Petr Pithart |
| Předchůdce | Jaroslav Prokopec |
| Nástupce | Martin Bojar |
| PoslanecČeské národní rady | |
| Ve funkci: 7. června1990 – 4. června1992 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Občanské fórum ODA (1992–1995) nestraník zaSZ nestraník zaKDU-ČSL |
| Narození | 9. dubna1937 Bratislava |
| Úmrtí | 20. září2024 (ve věku 87 let) |
| Děti | Pavel Klener, Veronika Klenerová |
| Příbuzní | Vladislav Klener (bratr) |
| Alma mater | Univerzita Karlova |
| Profese | lékař, pedagog,spisovatel, výzkumník, onkolog, hematolog, internista,politik a popularizátor vědy |
| Ocenění | medaile Za zásluhy_BAR.svg) II. stupeň (2003) |
 Seznam děl:SKČR |Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Pavel Klener (9. dubna1937Bratislava –20. září2024[1]) bylčeskýlékař, specializací hematoonkolog aonkolog, apolitik. Za rok 2012 obdržel hlavníNárodní cenu projektuČeská hlava za průkopnictví v zavádění chemoterapie zhoubných nádorů do klinické praxe, její vysvětlování moderními poznatky molekulární biologie a založení této disciplíny v Československu.[2]
V roce 1961 vystudovalFakultu všeobecného lékařství UK v Praze. Poté pracoval jako lékař a pedagog na II. interní klinice FN. V roce 1988 byl jmenován profesorem. Od roku 1990 do prosince 2007 byl přednostou I. interní kliniky hematologie1. LF UK aVFN.
Mezi lety 1990–1993 bylproděkanem1. LF UK v Praze a v období 1994–2006 pakprorektoremUK pro vědu.
Od roku 2002 byl ředitelemÚstavu hematologie a krevní transfuze. Z této funkce byl 7. listopadu 2007 odvolánministrem zdravotnictvíTomášem Julínkem pro tato údajná selhání:[3][zdroj?]
V letech 1989 až 1990 byl ministrem zdravotnictví a sociálních věcí v české vládě, v letech 1990 až 1992 pakposlancemČNR zaObčanské fórum a působil také mj. ve Výboru pro vědu, kde vedl Komisi pro vědu.
V květnu 1990 byl zvolen členem hlavního výboruMasarykova demokratického hnutí. V letech 1992 až 1995 byl členemODA.
Vevolbách do Senátu PČR v roce 2006 kandidoval jako nestraník zaStranu zelených vobvodu č. 17 - Praha 12. Postoupil sice do druhého kola, ale v něm ho porazil v poměru hlasů 37,57 % : 62,42 % kandidátODSTomáš Grulich.[4]
Neuspěl ani vevolbách do Senátu PČR v roce 2008, kdy kandidoval jako nestraník zaKDU-ČSL vobvodu č. 27 - Praha 1. Se ziskem 11,82 % hlasů skončil na 5. místě a nepostoupil tak ani do druhého kola.[5]
V roce 2009 kandidoval vevolbách Evropského parlamentu opět na kandidátceKDU-ČSL, kde figuroval na 8. místě. Obdržel zde 5793 hlasů, což znamenalo 3,21% podíl v rámci kandidátky a skončil jako 6. náhradník.[6]
| Ministři zdravotnictví Československa | |
|---|---|
| Ministři zdravotnictví první československé republiky (1918–1933) | |
| Ministři zdravotnictví druhé československé republiky (1938–1939) | |
| Ministři zdravotnictví exilových vlád Československa (1942–1945) | |
| Ministři zdravotnictví poválečného Československa (1945–1968) | |
| V rámci československé federace (1969–1992) | |
| Nositelé Národní ceny vládyČeská hlava | |
|---|---|
| 2002–2009 | Karel Smetana /Jiří Labský (2002) •Zdeněk Herman (2003) •Jaroslav Němec (2004) •Armin Delong (2005) •Jaroslav Kurzweil (2006) •Antonín Holý (2007) •Pavel Hobza (2008) •Josef Koutecký (2009) |
| 2010–2019 | Jan Svoboda (2010) •Petr Widimský (2011) •Pavel Klener (2012) •František Šmahel (2013) •Emil Paleček (2014) •Martin Hilský (2015) •Jiří Forejt (2016) •Petr Sommer (2017) •Jaroslav Doležel (2018) •Miroslav Bárta (2019) |
| od 2020 | Václav Hořejší (2020) •Vladimír Kučera (2021) •Petr Pyšek (2022) •Zuzana Moťovská (2023) •Tomáš Jungwirth (2024) |
