Pavel III., vlastním jménemAlessandro Farnese (29. února1468Canino –10. listopadu1549Řím), bylpapež mezi lety1534 a1549.
Jako papež byl Pavel III. klasickým představitelemnepotismu,18. prosince1534 jmenoval dva ze svých synovcůkardinály a své rodiněFarnese různými způsoby vypomáhal. Svého vnuka Ottavia Farnese výhodně oženil sMarkétou, nemanželskou dcerou císaře a španělského králeKarla V. Během svéhopontifikátu se Pavel III. zasazoval o reformu církve, zcela nezbytnou tváří v tvář sílícíprotestantské reformaci. Kvůli tomuto úsilí ustanovil reformní komisi z řad kardinálů.
Dne17. prosince1537 uvalil církevníklatbu na anglickéhokráleJindřicha VIII. kvůli jeho nepovolenému sňatku sAnnou Boleynovou a na celouAnglii uvalilinterdikt.27. září1540 schválilTovaryšstvo Ježíšovo (Societas Iesu) a jeho stanovy sepsané sv.Ignácem z Loyoly.
Roku1545 zahájilTridentský koncil, který odpověděl, přes obrovské časové období, v němž zasedal, na výzvu reformace. Kvůli napětí se španělským králem a německýmcísařemKarlem V. se koncil přesunul11. března1547 doBologne, která nepatřila k územíSvaté říše římské, takže císař nemohl bezprostředně do jednání koncilu zasahovat.
JakosuverénPapežského státu Pavel III. zachovávalneutralitu. Přesto roku1537 uzavřel spojeneckou smlouvu sBenátskou republikou protiTurkům.
Dne21. července1542 Pavel III.bulouLicet ab initio založilCongregatio Romanae et universalis Inquisitionis (tedy kongregaci římskéinkvizice, dnesKongregace pro nauku víry). Roku1548 uvedl také v životšvýcarskou gardu, čímž obnovil osobní stráž papeže, která zanikla běhemSacco di Roma, vyplenění Říma, a jako výsledek uzavřeníbarcelonského míru. Započal také výstavbu renesanční podobybaziliky sv. Petra; jako stavitele povolalMichelangela Buonarrotiho.
Během svého pontifikátu Pavel III. jmenoval celkem 71 kardinálů při 12 konzistořích. Šest z nich bylo původně jmenovánoin pectore (tedy tajně) a zveřejněno až později. Mezi jmenovanými byli i jeho tři bezprostřední nástupci na papežském stolci:Giovanni Maria Ciocchi del Monte (pozdější Julius III.),Marcello Cervini (pozdější Marcellus II.) aGian Pietro Carafa (pozdější Pavel IV.). Dalšími významnými jmény byli např.Reginald Pole,Rodrigo Luis de Borja y de Castre-Pinós (prapravnuk papežeAlexandra VI.),Ippolito II. d’Este (vnuk Alexandra VI.) aEnrique de Borja y Aragón (pravnuk Alexandra VI.). Mezi jmenovanými byl iJohn Fisher, kterého však nechal anglický králJindřich VIII. popravit poté, co papeže varoval, aby ho nejmenoval kardinálem.
V roce 1535 měl Pavel III. v úmyslu jmenovat kardinálemDesideria Erasma, ten však nabídku odmítl s odůvodněním, že je příliš starý a nemocný. Při přípravách na konzistoř v roce 1542 plánoval Pavel III. jmenovatGiovanniho Guidicciona, ten však zemřel ještě před jejím konáním. Podle Conrada Eubela papež při této konzistoři vyhradil neurčitý počet dalších kardinálůin pectore.[2]
Následující tabulka obsahujegenealogický strom, který ukazuje vztah mezisvěcencem a světitelem – pro každého biskupa na seznamu je předchůdcem jeho světitel, zatímco následovníkem je biskup, kterého vysvětil.[3] Pavel III. patří k linii kardinálad'Estouteville. Rekonstrukcím a vyhledáním původu v rodové linii se zabývá historiografická disciplínabiskupská genealogie.
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuPope Paul III na anglické Wikipedii.
- ↑abcLeo van de Pas:Genealogics.org. 2003.
- ↑MIRANDA, Salvador. Paul III (1534–1549).The Cardinals of the Holy Roman Church [online]. [cit. 2025-05-12].Dostupné online.
- ↑SODANO, Angelo. Ordinazione episcopale di Mons. Dominique Mamberti: Omelia del cardinale Angelo Sodano.L'Osservatore Romano. 2002-07-03, s. 4.Dostupné online [cit. 2022-10-30]. (italsky)
_-_National_Museum_of_Capodimonte.jpg)
.svg)
