| Paul Simon | |
|---|---|
 2007 | |
| Základní informace | |
| Narození | 13. října1941 (84 let) |
| Původ |  Newark,New Jersey,USA |
| Žánry | Rock,Folk,world music |
| Nástroje | Zpěv Kytara Baskytara |
| Aktivní roky | 1957–současnost |
| Vydavatelé | M·G·M Records,RCA |
| Členem skupin | Americká akademie umění a věd |
| Příbuzná témata | Simon & Garfunkel |
| Významná díla | There Goes Rhymin' Simon Still Crazy After All These Years Graceland |
| Ocenění | Johnny Mercer Award (1998) Rock and Roll Hall of Fame (2001) MusiCares Person of the Year (2001) Gershwinova cena (2007) Polar Music Prize (2012) … více naWikidatech |
| Manžel(ka) | Peggy Harper (1969–1975) Carrie Fisherová (1983–1984) Edie Brickell (od 1992) |
| Partner(ka) | Kathleen Mary Chitty (od 1964) Shelley Duvallová |
| Děti | Harper Simon Adrian Edward Simon Lulu Simon Gabriel Elijah Simon |
| Rodiče | Louis Simon aBelle Simon |
| Příbuzní | Eddie Simon (bratr) |
| Podpis |  |
| Web | www.paulsimon.com |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Paul Frederic Simon (*13. října1941,Newark,New Jersey,USA) je americký skladatel apísničkář, známější zfolkrockové dvojiceSimon & Garfunkel. V roce2006 byl magazínemTime označen za jednoho ze „sta lidí, kteří utvářejí náš svět“.[1]
Narodil se v židovské rodině, dětství prožil ve čtvrtiQueens v New Yorku. Svou hudební kariéru počal ve třinácti letech, když začal zpívat se svým kamarádem ze stejné čtvrti, Arthurem Irou Garfunkelem (Art Garfunkel) zpočátku na školních oslavách. Měli mnoho vzorů, zejména doo-wopové kapely a nejvíceEverly Brothers, které imitovali na svých prvních nahrávkách. Jako duo s názvem „Tom & Jerry“ se v roce 1957 poprvé zapsali do americké hitparády, když jejich single „Hey, Schoolgirl“ natočený uBig Records dosáhl čtyřicátého devátého místa. Bylo jim šestnáct let. Autorem písně byl Paul Simon, který již tehdy projevil vzácný talent pro psaní zvučného a zpěvného verše, stejně jako nosné melodické linky (tehdy ještě silně ovlivněného raným rokenrolem padesátých let).
Simon se zároveň věnoval studiu anglické literatury naQueens College, zatímco matematicky nadaný Garfunkel studoval architekturu naColumbia University,Manhattan. Jejich cesty se tehdy rozešly, nicméně Simon se dále věnoval zdokonalování svých hudebních a textařských schopností a mezi léty 1957 a 1963 napsal a natočil mnoho písní v rokenrolovém duchu. Vystupoval pod různými pseudonymy (Tico, Paul Kane, Jerry Landis, True Taylor), i s Garfunkelem jako Tom a Jerry (úspěchu dosáhly například písně „Our Song“, „That's My Story“, „Surrender, Please Surrender“).
S kapelou „Tico and the Triumphs“ vydal skladbu „Motorcycle“, která se umístila v Top 100Billboard v roce 1962. Stejného úspěchu dosáhl i s písní „The Lone Teen Ranger“ (vydal jako Jerry Landis).
V roce 1963 došlo v jeho kariéře k zásadnímu zlomu. Setkání sFolkovým hnutím jej přimělo přehodnotit svůj přístup k hudební tvorbě a probudilo v něm básníka, který se měl zanedlouho stát jedním z mluvčích své generace. Tehdy vytvořil několik mistrovských folkových skladeb, jako „Carlos Dominguez“, „He Was My Brother“, nebo „Sparrow“ (1963). V polovině šedesátých let také napsal spolu s Brucem Woodley „Red Rubber Ball“, který natočila americká skupinaThe Cyrkle a dosáhla s ním druhého místa v americké hitparádě.
Na počátku roku 1964 Simon přednesl Garfunkelovi několik nových děl ve folkovém stylu, mezi nimi i „Sounds of Silence“ a poté oba společně vydali desku, poprvé pod svými skutečnými jmény jako duoSimon & Garfunkel Album vydaloColumbia Records a dostalo název podle jedné z písníWednesday Morning, 3 A.M. Album obsahovalo písně Simona, dalších autorů a spirituály. Zpočátku propadlo, ale později se prosadilo díky zásahu producenta Toma Wilsona, který upravil aranžmá písně „Sound of Silence“ (stále žádanější mladými posluchači rozhlasu, kteří se identifikovali s jejím existencionálním obsahem). Folkrocková verze písně (s přidanými elektrickými kytarami a bicími bez jejich vědomí[2]) dosáhla nejvyšší pozice v americké hitparády, stala se vánočním hitem roku 1965 a duo Simon a Garfunkel rázem vynesla mezi nejuznávanější hudebníky doby. Simon kvůli tomu opustil Anglii, kam se uchýlil po neúspěchu jejichWednesday Morning, 3 A.M. Sólové albumThe Paul Simon Song Book které tam vydal v roce 1965, patřilo dlouho mezi sběratelské rarity a na CD vyšlo až v roce 2004. Simon a Garfunkel se od roku 1966 těšili stále větší popularitě a desky jakoParsley, Sage, Rosemary and Thyme (1966),Bookends (1968), čiBridge over Troubled Water (1970) se staly bestsellery a získaly si i uznání kritiky. Některé z jejich písní se objevily ve filmu Absolvent (The Graduate) s debutujícímDustinem Hoffmanem aAnne Bancroft). Proslula zejména píseň „Mrs. Robinson“, za níž Paul Simon získal první ze svých šestnácti GRAMMY.
Ale vrcholem bylo nepochybně album „Bridge Over Troubled Water“ z roku 1970, zejména díky titulní skladbě, označované jako jedna z nejlepších písní všech dob. Album získalo šest cen Grammy a stalo se bestsellerem. O to větším překvapením pak byl rozchod dua, zapříčiněný jednak Artovou hereckou kariérou (během natáčení alba se věnoval spíše castingu pro filmHlava 22), tak i Paulovou touhou po umělecké nezávislosti. Svou roli mohl hrát i fakt, že Art se jako interpret Bridge Over Troubled Water paradoxně těšil větší popularitě, než její autor.
Ale i poté, co se v roce 1970 rozdělili, se občas znovu sešli – a to nejen na jevišti, ale i ve studiu. Natočili například Top 10 hit „My Little Town“ (1975, vyšel na jejich sólových albech) a v roce 1981 společně vystoupili na legendárním koncertě v Central Parku, po němž následovalo společné turné a příprava nové desky, s pracovním názvemThink Too Much, která nakonec vyšla pod názvemHearts and Bones jako Paulovo sólové album, poté, co autor, prožívající osobní i uměleckou krizi rozhodl vymazat všechny Artovy vokály. Jedna z demo písní, „Citizen of The Planet“, byla vydána až v roce 2004 (bonusový materiál k nahrávce z turné Old Friends) s přidaným Garfunkelovým hlasem. V roce 1990 bylo duo uvedeno doRock and Roll Hall of Fame.
V roce 2003 se duo znovu spojilo, poté, co získaloGrammyLifetime Achievement Award. V sezonách 2003 – 2004 následovalo úspěšné „Old Friends“ turné, ukončené volným koncertem před římským Colosseem. Tento hudební svátek navštívilo podle odhadů 600 000 lidí.
Během své sólové dráhy Paul pokračoval ve vytváření textů, které jedinečným způsobem komentovaly svět soudobé společnosti, lidského nitra, ztráty přirozené komunikace, písní milostných i sžíravě ironických. Hudební složku svých písní systematicky prohluboval a obohacoval. Nejprve vydal desku s názvemPaul Simon – 1972, obsahující písně folkové, folkrockové, ale například i reggae hitMother and Child Reunion, o rok později ohromil barevným zvukem albaThere Goes Rhymin' Simon (1973), obsahující rockenrollové, soulové i gospelové skladby, mistrovskou baladu „Something So Right“, vlasteneckou „American Tune“ nebo hitovku „Kodachrome“.
V roce 1975 připravil spolu s předními jazzovými hudebníky (Steve Gadd,Michael Brecker,Richard Tee…) a producentem Philem Ramonem jedno ze svých vrcholných děl, deskuStill Crazy After All These Years, oslňující bohatými harmoniemi, autorovým vyzrálým vokálem, barevnou instrumentací a texty, které se okamžitě staly notoricky známými archetypy „50 Ways to Leave Your Lover“., titulní píseň „Still Crazy After All These Years“, „I Do It For Your Love“, „Gone At Last“ či „Silent Eyes“. Deska mu vyneslaGrammy za Album roku. V roce 1977 si zahrál roli v oskarovém snímku „Annie Hall“ Woodyho Allena a v roce 1980 připravil scénář k filmu s autobiografickými prvky „One Trick Pony“. Soundtrack z tohoto filmu vyšel jako další album, obsahující mimo jiné hit „Late in the Evening“. Album „Hearts and Bones“ (1983) se stalo komerčním neúspěchem, přestože obsahovalo mimořádně silné texty a krásné písně, jako titulní track, „René and Georgette Magritte“, „Train in The Distance“ či „The Late Great Johnny Ace,“ poctuJohnu Lennonovi.
V roce1985 Simon účinkoval v singluWe Are the World pro podporuAfriky a o rok později se symbolicky vypravil doJohannesburgu, aby zde připravil svoji patrně nejslavnější desku vůbec, legendárníGraceland, oceněnouGrammy v hlavní kategorii album roku (Simon tak získal tuto cenu potřetí, což zatím nikdo nepřekonal). Tato deska se stala milníkem v historii žánru world music a ukázala cestu mnoha následovatelům. Nejen díky africkým (přesněji jihoafrickým) rytmům, ale i díky nosným melodiím, originální hudební stavbě a suverénně vypracovaném textu, stejně jako interpretům (Ladysmith Black Mambazo,Ray Phiri,Linda Ronstadt) se stalo deskou, jakou už nemohl „zpívající básník“ překonat. Mezinárodní ohlas měla i dvě „Graceland“ turné (1987 as 1989) s hvězdami jakoHugh Masekela čiMiriam Makeba. Koncert vZimbabwe (1987) byl také jedním z prvních významných protestů proti jihoafrickému apartheidu. Pomohl také k tomu, aby byl Simon očištěn z nařčení, že s režimem sympatizuje, když spoluprací s místními hudebníky porušil bojkot OSN.
V roce 1990 vydal skladatel další přesvědčivou a úspěšnou world-music deskuThe Rhythm of the Saints, kombinující latinskoamerické (zejména brazilské) rytmy, kreolské i africké motivy. V textu se Simon odvážil do „mystických“ poloh a spolu s barvitým zvukem perkusí tak vytvořil své patrně nejoriginálnější album. Tehdy autor dosáhl vrcholu své slávy a to mu vyneslo pozvánku k dalšímu vystoupení vCentral Parku, deset let poté, co na stejném místě stanul s Garfunkelem15. října 1991 (koncert vyšel na desce i videokazetě). Vystoupení pod širým nebem navštívilo odhadem 750 000 diváků. Spolu s mohutnou kapelou, složenou z afrických, jihoamerických i amerických hudebníků pak uspořádal celosvětové „Born At The Right Time Tour“ a uskutečnil i speciální „unplugged“ koncert proMTV.
Po desetileté pauze, vyplněné přípravou muzikálu a koncertováním (např. turné sBobem Dylanem v roce 1999) Paul vydal intimně laděné albumYou're the One (2000) znamenající jistý návrat směrem k folkrocku. Nedosáhlo sice komerční úspěšnosti předchozích desek, nicméně obdrželo příznivé kritiky i další (již pátou) nominaci naGrammy pro Album roku. Z koncertu v pařížské Olympii ze stejného roku byl pořízen videozáznam pro VHS i DVD. V roce 2002 Simon získal nominaci naOskara za skladbičku „Father and Daughter“ pro kreslený film „Wild Thornberrys Movie“.
Básníkovo poslední album zvanéSurprise, bylo produkováno známým expertem na „elektroakustickou“ a „ambient“ hudbuBrianem Eno a vyšlo 9. května roku2006. Kritiky bylo označené za „velký návrat“ na scénu a Simonovo nejlepší album od doby Gracelandu.
Simon získal za své „písničkářství“ mnoho prestižních ocenění – mimo jiné 16Grammy, Musicares Award, Kennedy Center Award, členem „Rock and Roll Hall of Fame“ je dokonce „dvakrát“ – podruhé sem byl uveden v roce 2000 za své sólové dílo. V roce 2007 se stal prvním držitelem Gershwinovy ceny za celoživotní přínos rozvoji populární písně, udělené americkou National Library of Congress.
Během devadesátých let pracoval na muzikálu, určeném proBroadway a inspirovaný skutečnými událostmi. Ke spolupráci si přizval básníkaDereka Walcotta, držitele Nobelovy ceny za literaturu.The Capeman byl jeden z jeho největších neúspěchů, ani ne tak kvůli hudbě, jako pro samotné téma, popisující příběh napraveného brutálního vraha. Muzikál byl stažen po třech měsících provozu. V současnosti se mluví o jeho možném návratu, ovšem ne na newyorské půdě.
Simon se objevil jako herec například v roli hudebního producenta Tony Laceyho vAnnie Hall, v hlavní roli rockera Jonaha Levina (se stejnými iniciály jako Paulovo někdejší pseudonymum Jerry Landis) filmu dle vlastního scénáře in 1980'sOne-Trick Pony. Paul Simon vystoupil také vThe Muppet Show a mnoha dílechSaturday Night Live. Jeho blízkými přáteli jsou známí komikové Steve Martin a Chevy Chase, kteří se objevili i v jeho videoklipech k hitům „You Can Call Me Al“, nebo „Proof“. Spolu s Chevy Chasem také napsal scénář k parodické show „Paul Simon Special“ (1977), oceněnéEmmy. V roce 1992 o něm byl natočen dokument pod názvem „Born at The Right Time“.
Simon byl třikrát ženat. Nejprve s o něco starší Peggy Harperovou (od roku 1969). Inspirovala například písně „Train in the Distance“, „Something So Right“, „Congratulations“, „Run That Body Down“ či třetí sloku písně „Bridge Over Troubled Water“. Mají jednoho syna, Harpera Jamese Simona (1972). V roce 1975 se rozvedli. Druhé manželství se známou americkou herečkouCarrie Fisherovou (albaHearts and Bones aGraceland byla silně inspirovaná tímto vztahem) trvalo pouze jedenáct měsíců (1983–84), Carrie potratila dítě a tak manželství skončilo brzkým rozvodem (oficiálně kvůli jejím tehdejším problémům s drogami a osobními neshodami). Simonova současná manželka je o 25 let mladší písničkářkaEdie Brickellová (vzali se v roce1992). Jejich harmonický vztah našel odezvu v některých písních jako „Thelma“. „The Coast“, „She Moves On“, „That's Where I Belong“ a „You're The One“. Mají tři děti – Adriana Edwarda (1992), Loulou Belle (1995) a Gabriel Elijah (1998). Dva z jeho synů, Harper a Adrian, pokračují v otcových stopách a věnují se hudbě.
V červnu1990 vystoupil také vPraze naStaroměstském náměstí v rámci koncertu SOS Rasismu, kam ho uvedl prezident Václav Havel. Ve stejném roce působil taktéž jako oficiální pozorovatel OSN připrvních svobodných volbách vČeskoslovensku.
O rok později, 25. června 1991, vystoupil v Praze na vyprodaném stadionu AC Sparta Praha v rámci tour Born at the right time.[3][4]
Obrázky, zvuky či videa k tématuPaul Simon na Wikimedia Commons
OsobaPaul Simon ve Wikicitátech| Simon & Garfunkel | |
|---|---|
| Paul Simon •Art Garfunkel | |
| Studiová alba | |
| Živá alba | |
| Kompilace a ostatní | |
| Singly v hitparádách | 1965: „The Sound of Silence“ •1966: „Homeward Bound“ • „I Am a Rock“ • „The Dangling Conversation“ • „A Hazy Shade of Winter“ •1967: „At the Zoo“ • „Fakin' It“ •1968: „Scarbourough Fair/Canticle“ • „Mrs. Robinson“ •1969: „The Boxer“ •1970: „Bridge over Troubled Water“ • „Cecilia“ • „El Cóndor Pasa (If I Could)“ •1972: „America“ • „For Emily, Whenever I May Find Her“ •1975: „My Little Town“ •1982: „Wake Up Little Susie“ |
| Videa | |
| DržiteléPolar Music Prize | |
|---|---|
| 1992–1999 | |
| 2000–2009 | 2000Bob Dylan,Isaac Stern •2001Burt Bacharach,Robert Moog,Karlheinz Stockhausen •2002Sofia Gubajdulina,Miriam Makeba •2003Keith Jarrett •2004B. B. King,György Ligeti •2005Gilberto Gil,Dietrich Fischer-Dieskau •2006Led Zeppelin,Valerij Gergijev •2007Sonny Rollins,Steve Reich •2008Pink Floyd,Renée Flemingová •2009José Antonio Abreu,El Sistema &Peter Gabriel |
| 2010–2019 | 2010Björk,Ennio Morricone •2011Kronos Quartet,Patti Smith •2012Paul Simon,Yo-Yo Ma •2013Youssou N'Dour,Kaija Saariahová •2014Chuck Berry,Peter Sellars •2015Emmylou Harris,Evelyn Glennie •2016Max Martin,Cecilia Bartoli •2017Sting,Wayne Shorter •2018Afghánský národní institut hudby,Metallica •2019Grandmaster Flash,Anne-Sophie Mutter,Playing for Change |
| 2020–dodnes | 2020Anna Netrebko,Diane Warren •2021 neuděleno kvůlipandemii covidu-19 •2022Iggy Pop,Ensemble intercontemporain •2023Chris Blackwell,Angélique Kidjo,Arvo Pärt •2024Nile Rodgers,Esa-Pekka Salonen |
| MusiCares Person of the Year | |
|---|---|
David Crosby (1991) •Bonnie Raitt (1992) •Natalie Coleová (1993) •Gloria Estefan (1994) •Tony Bennett (1995) •Quincy Jones (1996) •Phil Collins (1997) •Luciano Pavarotti (1998) •Stevie Wonder (1999) •Elton John (2000) •Paul Simon (2001) •Billy Joel (2002) •Bono (2003) •Sting (2004) •Brian Wilson (2005) •James Taylor (2006) •Don Henley (2007) •Aretha Franklinová (2008) •Neil Diamond (2009) •Neil Young (2010) •Barbra Streisandová (2011) •Paul McCartney (2012) •Bruce Springsteen (2013) •Carole King (2014) •Bob Dylan (2015) •Lionel Richie (2016) •Tom Petty (2017) •Fleetwood Mac (2018) •Dolly Parton (2019) •Aerosmith (2020) • neuděleno (2021) •Joni Mitchell (2022) •Berry Gordy aSmokey Robinson (2023) •Jon Bon Jovi (2024) •Grateful Dead (2025) | |
