Paul Charles Morphy se narodil vNew Orleansu ve státěLouisiana jako syn úspěšného advokáta. Muži v jeho rodině hráli šachy již dlouho. Jeho strýc Ernest patřil k nejsilnějším hráčům města. Šachy se Paul Morphy naučil hrát v 10 letech[1] a hrál s nejlepšími hráči ve městě, sehrál s nimi stovky partií a ve třinácti letech byl nejlepším místním hráčem a jedním z nejlepších hráčů veSpojených státech. Například v rozmezí let 1849–1850 sehrál přes padesát partií s Eugènem Rousseauem a vyhrál většinu z nich.[2] Když roku 1850 zavítal doNew Yorkumaďarský šachistaJohann Jacob Löwenthal, považovaný za jednoho z nejsilnějších evropských hráčů, Morphy jej i přes své mládí překvapivě porazil 2:0 (=1).[3]
Svou závratnou, ale krátkou šachovou kariéru zahájil Morphy v roce1857, kdy zvítězil v New Yorku na turnaji připrvním americkém šachovém kongresu. Na turnaj bylo pozváno šestnáct nejlepších amerických hráčů, hrálo se vyřazovacím způsobem (na postup bylo nutno vyhrát tři partie, na vítězství ve finále pět partií), Morphy se lehce dostal do finále, kde si pak vybojoval titul mistra USA v šachu. V prvním kole turnaje porazil Morphy Jamese Thompsona1 3:0, ve druhém kole Alexandra Beauforta Meeka2 rovněž 3:0, v semifináleTheodora Lichtenheina 3:0 (=1) a ve finále NěmceLouise Paulsena 5:1 (=2), který tehdy žil v USA.
Po svém vítězství v New Yorku toužil Morphy sehrát zápas s Howardem Stauntonem, kterého i přes slávuAdolfa Anderssena považoval za nejsilnějšího šachistu světa. Když Staunton odmítl pozvání doUSA s tím, že jako neprofesionální hráč nemůže na dlouhou dobu opustit své zaměstnání, odjel Morphy v červnu roku 1858 doAnglie dohodnout střetnutí se Stauntonem osobně. V Anglii šel Morphy od vítězství k vítězství:
Zápas se Stauntonem se Morphymu však vyjednat nepodařilo. Staunton se zápasu vyhýbal a s Morphym sehrál jen dvě konzultační partie, kdy na jedné straně šachovnice zasedli Morphy sBarnesem a na druhé Staunton s Owenem, přičemž Morphy a Barnes obě partie vyhráli.
Zápas seStauntonem byl v nedohlednu; Staunton se namísto zápasu s Morphym zúčastnil koncem srpna roku 1858 vyřazovacího turnaje při druhém šachovém kongresu Britské šachové asociace v Birminghamu. Morphy sice do Birminghamu přijel, ale účast na turnaji odmítl, aby Staunton nemohl tvrdit, že tento turnaj nahradil jejich společný zápas. V Birminghamu sehrálsimultánkunaslepo s výsledkem 6:1 (=1) a pak se rozhodl odjet doPaříže.
V Paříži vCafé de la Régence se Morphy nejprve střetl s přednímněmeckým šachistouDanielem Harrwitzem s výsledkem 5:2 (=1). Harrwitz sice vyhrál první dvě partie, pak však z dalších šesti pět prohrál a zápas vzdal. Protože během zápasu Harrwitz neustále požadoval oddechový čas a odkládal partie, sehrál Morphy v Café de la Régence další simultánku naslepo, tentokrát ještě s lepším výsledkem 6:0 (=2).
ProtožeStaunton definitivně odmítl k zápasu nastoupit, potřeboval Morphy k potvrzení svého neoficiálního světového prvenství porazit ještěAdolfa Anderssena, který však již šest let šachy na vrcholové úrovni nehrál. Přesto Adolf Anderssen během vánočních prázdnin roku1858 do Paříže přijel. S Morphym sehrál během devíti dnů (od 20. do 28. prosince) jedenáct partií s celkovým výsledkem 2:7 (=2) ve svůj neprospěch..
Počátkem roku1859 porazil ještě Morphy v Paříži AngličanaAugusta Mongrediena 7:0 (=1) a pak se v květnu triumfálně navrátil zpět do vlasti. Zde ho okázale uvítali přední představitelé americké vědy a kultury, mezi nimi básníkHenry Wadsworth Longfellow. Pro veřejnost byl Morphy prvním Američanem, který ve svém oboru dokázal předstihnout Evropany. Při slavnostním ceremoniálu byl Morphy nazvánmistrem světa v šachu, což bylo poprvé v historii, kdy byl tento titul použit.[6]
Po vypuknutíobčanské války v USA se Morphy rozhodl nezúčastnit se bojů na straně Jihu. Odcestoval naKubu a později opět doFrancie, kde se však již začala projevovat jeho duševní choroba. Od roku1860 se přestal zúčastňovat významných šachových turnajů. Především nepřijel naturnaj v Londýně v roce 1862, který definitivně navrátilAdolfa Anderssena zpět na první příčku v žebříčku světových šachistů. Po návratu do Ameriky na šachy postupně zcela zanevřel. Přispělo k tomu bezesporu i to, že americká asociaceadvokátů nepřijala Morphyho za svého člena, protože šachy byly tehdy ještě považovány za zábavu nedůstojnou „seriózního“ člověka. Poslední šachové partie sehrál Morphy v roce1869 v New Orleansu s Charlesem Amadeem Maurianem (1838–1912), svým nejčastějším soupeřem, s výsledkem 6:2.
Před smrtí trpěl Morphy utkvělými představami, záchvaty melancholie, později iparanoiou. Zemřel ve čtyřiceti sedmi letech na mozkovou mrtvici.
Za svůj život sehrál Morphy 227 soutěžních partií a zvítězil v 83 procentech z nich.[6] Morphyho úspěch byl založen na kombinaci skvělého útočného umění a zdravé strategie; intuitivně chápal, jak se má útok správně připravit.[7] Jeho závratná šachová kariéra trvala v podstatě něco málo přes dva roky. Jeho pojetí šachu bylo však na svou dobu převratné a obohatilo šachovou teorii ve všech fázích šachové partie. Morphy měl vynikající techniku hry a překonával své soupeře v koncovkách. Zároveň ale pochopil, že nejdůležitější podmínkou úspěchu v šachové partii je mobilizace sil v zahájení. Nebál se dobře vypočítaných obětí, věděl o významu centra šachovnice a otevřených drah pro figury. Dokázal skvěle útočit, přitom však základním principem jeho stylu nebyl útok na krále, ale poziční, zpravidla nátlaková, ale velmi promyšlená hra.
1 James Thompson, narozen1808 vAnglii, v sedmi letech odjel s rodiči doUSA, datum úmrtí nebylo zjištěno, roku1839 založil šachový klub vNew Yorku (New York Chess Club).
2 Alexandr Beaufort Meek (1814–1865), povoláním soudce, prezident amerického šachového kongresu.
3 Paul Journoud (1821–1882), francouzský šachista,
4 Jules Devinck, francouzský šachista, bližší údaje nezjištěny.
