| Dr. iur. Paul Gautsch von Frankenthurn | |
|---|---|
 | |
| Předseda vlády Předlitavska | |
| Ve funkci: 28. června 1911 – 3. listopadu 1911 | |
| Předchůdce | Richard von Bienerth-Schmerling |
| Nástupce | Karl von Stürgkh |
| Ve funkci: 1. ledna 1905 – 1. května 1906 | |
| Předchůdce | Ernst von Koerber |
| Nástupce | princ Konrad Hohenlohe |
| Ve funkci: 30. listopadu 1897 – 5. března 1898 | |
| Předchůdce | hrabě Kazimir Badeni |
| Nástupce | hrabě Franz Thun-Hohenstein |
| Ministr školství Předlitavska | |
| Ve funkci: 2. října 1895 – 28. listopadu 1897 | |
| Předchůdce | Edward Rittner |
| Nástupce | Vinzenz Baillet von Latour |
| Ve funkci: 5. listopadu 1885 – 20. listopadu 1893 | |
| Předchůdce | Siegmund Conrad von Eybesfeld |
| Nástupce | Stanislaus Madeyski |
| Narození | 26. února1851 Döbling Rakouské císařství  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 20. dubna1918 (ve věku 67 let) Vídeň Rakousko-Uhersko  Rakousko-Uhersko |
| Titul |  svobodný pán (1890) |
| Choť | Helene Schlumberger |
| Děti | Oskar Gautsch von Frankenthurn |
| Alma mater | Vídeňská univerzita |
| Profese | politik |
| Ocenění | Leopoldův řád,Řád sv. Štěpána,Řád Františka Josefa |
| Commons | Paul Gautsch |
 Seznam děl:SKČR |Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Paul Gautsch svobodný pán von Frankenthurn (26. února1851Döbling[1] –20. dubna1918Vídeň[2]) bylrakousko-uherský politik, právník a pedagog. Jako absolventVídeňské univerzity vstoupil v roce 1874 do státních služeb a v různých sférách se angažoval ve veřejném životě. Ve dvou funkčních obdobích zastával celkem deset let úřadrakouského ministra školství (1885–1893, 1895–1897) a inicioval řadu reforem.[3] V roce 1890 získal šlechtický titulbarona. Měl celoživotně podporu ze strany císařeFrantiška Josefa a díky tomu byl v krizových politických situacích celkem třikrát jmenován provizornímministerským předsedou (1897–1898, 1905–1906, 1911).[4]
_by_Victor_Angerer_(1839%25E2%2580%25931894)_OeNB_11287807_cropped.jpg)
Pocházel z rodiny s kořeny naDěčínsku[5] povýšené v roce 1821 došlechtického stavu. Narodil se jako mladší syn c. k. policejního komisaře Karla Gautsche (1817–1892). Studoval na elitnímTheresianu, kde maturoval v roce 1869, poté získal titul doktora právuniverzitě ve Vídni. V roce 1874 vstoupil do státních služeb jako konceptní praktikant na finanční prokuratuře ve Vídni, odkud přešel na ministerstvo školství, kde absolvoval rychlý kariérní postup. V roce 1883 byl s titulemdvorního rady jmenován ředitelem Tereziánské akademie[6], k níž byla v roce 1884 přičleněna i Orientální akademie spadající pod ministerstvo zahraničí.[7] V letech 1885–93 zastával funkci ministra kultu a vyučování vTaaffeho vládě.[8] Zasazoval se o školskou reformu (zřizování reálných škol, státní subvence obcím na budování škol, sociální zajištění učitelů atd). V době jeho ministerství došlo k definitivnímurozdělení pražské univerzity. Funkci ministra školství opustil v listopadu 1893 s celým Taaffeho kabinetem. Znovu byl na post ministra kultu a vyučování jmenován vBadeniho kabinetu v roce 1895. Po vydání kontroverzníchBadeniho jazykových nařízení premiérBadeni odstoupil a Gautsch byl v listopadu 1897 povolán do čela úřednické vlády. Byl konfrontován s ostrými česko-německými spory a vPraze byl nucen vyhlásitvýjimečný stav. V únoru 1898 vydal modifikovanou verzi užívání češtiny a němčiny v úředním styku (Gautschova jazyková nařízení), která však neuspokojila ani Čechy, ani Němce a v březnu 1898 na funkci premiéra rezignoval.[9]
V letech 1899–1904 zastával funkci prezidenta Nejvyššího účetního dvora (Oberster Rechnungsfhof)[10] a k datu 1. ledna 1905 byl podruhé povolán do funkce předsedy vlády. Jako náročný úkol přijalzavedení všeobecného volebního práva. Potřeba volební reformy vyvstala v důsledku ohlasů narevoluci v Rusku (1905) a tlakurakouské sociální demokracie. Fakticky byla volební reforma uvedena v život až v roce 1907Beckovou vládou. Gautsch v průběhu jednání rezignoval na post premiéra na začátku května 1906 a znovu převzal funkci prezidenta Nejvyššího účetního dvora (1906–1911).[11] Potřetí byl do funkce předsedy vlády povolán v červnu 1911 po nepokojích ve Vídni a pádukabinetu Richarda Bienertha, ve funkci setrval jen do listopadu téhož roku.[12][13]
V posledních letech monarchie zůstal aktivní ve veřejném životě především jako kurátor Tereziánské akademie, tento post zastával do roku 1918, kromě toho zastával čestné funkce v několika dalších institucích. Majetkem Tereziánské akademie byl mimo jinézámek v Novém Jičíně, kde Gautsch často pobýval během honů.[14] Roku 1895 byl jmenován čestným občanemŠenova u Nového Jičína.[15]
Zemřel 20. dubna 1918 ve věku 67 let, pochován byl v rodové hrobce na hřbitově vBad Vöslau.[16]
Od narození užíval prostý šlechtický titul spredikátemvon Frankenthurn, který rodina získala v roce 1821.[17] Ve funkci ministra školství obdržel v roce 1886 titulc. k. tajného rady s nárokem na osloveníExcelence.[18] V roce 1890 byl povýšen do stavusvobodných pánů (povýšení proběhlo osobním dopisem císaře Františka Josefa 28. prosince 1889, formality spojené s vydáním příslušného diplomu a polepšeníerb byly dokončeny 20. března 1890).[19] Díky svému dlouholetému působení ve vysokých funkcích získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí. Jako vedoucí představitel prestižních vzdělávacích institucí obdrželčestný doktorát na třech univerzitách (Krakov,Lvov,Innsbruck).[20] V roce 1895 byl jmenován doživotním členemPanské sněmovny.[21]
.svg)
rytířský křížŘádu Františka Josefa (1880)
rytířský křížLeopoldova řádu (1885)
Řád železné koruny I. třídy (1887)
velkokřížLeopoldova řádu (1892)
Jubilejní pamětní medaile (1898)
velkokřížKrálovského uherského řádu svatého Štěpána (1906)
velkokřížŘádu Karla III. (Španělsko)
velkokřížŘádu Kristova (Portugalsko)
velkokřížŘádu svatého Řehoře Velikého (Papežský stát)
velkokřížŘádu rumunské koruny (Rumunsko)
velkokřížŘádu Albrechtova (Sasko)_-_Knight_BAR.png)
velkokřížŘádu polární hvězdy (Švédsko)
velkokřížŘádu sv. Alexandra (Bulharsko)_-_ribbon_bar.png)
velkokřížŘádu Takova (Srbsko)
velkodůstojníkŘádu knížete Danila I. (Černá Hora)
komandérŘádu Spasitele (Řecko)
komandérŘádu Medžidie (Osmanská říše)
Řád Osmanie I. třídy (Osmanská říše)
Řád lva a slunce I. třídy (Persie).svg)
Řád sv. Stanislava (Rusko)Oženil se 12. září 1876 s Helenou Schlumbergerovou von Goldeck (1854–1909), dcerou vídeňského velkoobchodníka Roberta Schlumbergera.[22] Z manželství se narodily tři děti.[23]
Obrázky, zvuky či videa k tématuPaul Gautsch na Wikimedia Commons | Tento článek je příliš stručný nebopostrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodněrozšíříte. Nevkládejte všakbez oprávnění cizí texty. |
| Předseda vlády Předlitavska | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Kazimír Badeni | 30. listopad1897–5. březen 1898 Paul Gautsch | Nástupce: Franz Thun und Hohenstein |
| Předseda vlády Předlitavska | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Ernest von Koerber | 31. prosinec1904 - 2. květen1906 Paul Gautsch | Nástupce: Konrad Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürst |
| Předseda vlády Předlitavska | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Richard von Bienerth-Schmerling | 28. červen1911 - 3. listopad1911 Paul Gautsch | Nástupce: Karl Stürgkh |
| Vláda Kazimíra Badeniho (1895–1897) | |
|---|---|
| Předseda vlády Předlitavska | Kazimír Badeni(30. září 1895 – 30. listopadu 1897) |
| Ministři Předlitavska | Kazimír Badeni(vnitro; správce) •Leo von Bilinski(finance) •Paul Gautsch(kult a vyučování) •Johann Nepomuk Gleispach(spravedlnost) •Hugo Glanz von Eicha(obchod) •Johann Ledebur-Wicheln(zemědělství) •Zeno Welsersheimb(zeměbrana) •Emil von Guttenberg(železnice) •Leo von Bilinski(haličské záležitosti; správce) •→Edward Rittner(haličské záležitosti) |
| Společní ministři Rakousko-Uherska | Agenor Gołuchowski(zahraniční věci) •Edmund von Krieghammer(válka) •Benjámin Kállay(finance) |
| První vláda Paula Gautsche (1897–1898) | |
|---|---|
| Předseda vlády Předlitavska | Paul Gautsch(30. listopadu 1897 – 5. března 1898) |
| Ministři Předlitavska | Paul Gautsch(vnitro; správce) •Eugen von Böhm-Bawerk(finance) •Vinzenz Baillet von Latour(kult a vyučování) •Ignaz von Ruber(spravedlnost) •Ernest von Koerber(obchod) •Artur Bylandt-Rheidt(zemědělství) •Zeno Welsersheimb(zeměbrana) •Heinrich von Wittek(železnice) •Hermann von Loebl(haličské záležitosti) |
| Společní ministři Rakousko-Uherska | Agenor Gołuchowski(zahraniční věci) •Edmund von Krieghammer(válka) •Benjámin Kállay(finance) |
| Druhá vláda Paula Gautsche (1905–1906) | |
|---|---|
| Předseda vlády Předlitavska | Paul Gautsch(1. ledna 1905 – 1. ledna 1906) |
| Ministři Předlitavska | Artur Bylandt-Rheidt(vnitro) •Mansuet Kosel(finance) •Wilhelm von Hartel(kult a vyučování) •→Richard von Bienerth(kult a vyučování; správce) •Franz Klein(spravedlnost) •Guido von Call(obchod) •→Leopold von Auersperg(obchod; správce) •Ferdinand Maria Heinrich von Buquoy(zemědělství) •Zeno Welsersheimb(zeměbrana) •→Franz Xaver von Schönaich(zeměbrana) •Heinrich von Wittek(železnice) •→Ludwig Wrba(železnice; správce) •Leonard Piętak(haličské záležitosti) •Antonín Randa(český krajan) |
| Společní ministři Rakousko-Uherska | Agenor Gołuchowski(zahraniční věci) •Heinrich von Pitreich(válka) •István Burián(finance) |
| Třetí vláda Paula Gautsche (1911) | |
|---|---|
| Předseda vlády Předlitavska | Paul Gautsch(28. června 1911 – 3. listopadu 1911) |
| Ministři Předlitavska | Max Wickenburg(vnitro) •Robert Meyer(finance) •Karl von Stürgkh(kult a vyučování) •Viktor von Hochenburger(spravedlnost) •Viktor Mataja(obchod) •Adalbert von Widmann(zemědělství) •Friedrich von Georgi(zeměbrana) •Victor von Röll(železnice) •Karel Marek(veřejné práce) •Wacław Zaleski(haličské záležitosti) |
| Společní ministři Rakousko-Uherska | Alois Lexa von Aehrenthal(zahraniční věci) •Franz Xaver von Schönaich(válka) •→Moritz von Auffenberg(válka) •István Burián(finance) |
.png)
