Pastvina má (jakožto trvalý travní porost) v současné době v ČR nejnižší daň z nemovitosti (aktuálně[kdy?] 1/3 ve srovnání s ornou půdou).
Před příchodem průmyslovéhozemědělství byly pastviny hlavním zdrojem potravy pro výše uvedená pasoucí se býložravázvířata. Až zhruba do poloviny 19. století se na lukách běžně kombinovala či střídala jak pastva, tak kosení proseno. Později došlo k oddělení pozemků pro různé účely a tím i k odlišení typické vegetace luk a pastvin. Oproti kosené louce se pastviny odlišují zejména větším narušováním povrchu (hrabání, rozdupávání kopyty), přímým a průběžným hnojením dobytčími výkaly a výskytem typických pastevních plevelů. To jsou rostliny, které na ploše zůstávají, popřípadě se šíří, protože je dobytek z nějakého důvodu nespásá: jsou buď příliš pichlavé (jalovec obecný,pupavy,bodláky,pcháče), příliš tuhé (suché květonosné lodyhytřezalek, některéostřice,metlice), jedovaté či jinak nepoživatelné (pryšce ronící nepříjemně chutnající mléko, aromatickémateřídoušky apod.). Více než v běžné louce se uplatňují druhy trav odolné proti sešlapávání, napříkladjílek čipoháňka.
